Nezapomeň na mě - 23. díl

3. února 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Ne, tohle už vážně nepřežiju. Za tohle budu pověšená na nejbližší strom a oběšená na vlastních pastelkách. Vážně, pokud tohle přežiju, tak to bude nový div světa... Ne, to přesáhne všechny divy světa! Fakt. Protože... no prostě... Eh... za tohle mě zabijete už úplně. Děti! Já Wookieho miluju a nerada mu tohle dělám! Vážně! Věřte mi! Já mu nechci tohle dělat! *kryje se před kameny a cihlamy*



Yesung sedí na gauči. Pořád tomu nemůže uvěřit. Po celý ten čas. Celou tu dobu… Jak jen mohl dovolit, aby Wookie takhle trpěl? V hlavě mu třeští, není schopný vnímat okolí, nepřipouští si, že s tím nemohl nic dělat. Chlapec sedící naproti němu se celý třese a pomalu se vzpamatovává. Siwon mu před chvíli volal, že toho chlapa už odvedla policie. Ten chlap… zná ho celý život… viděl ho tolikrát. Nikdy by ho nenapadlo, že právě on… že on…
"Kdybych jen věděl. Kdybych to tušil." Šeptá, v očích ho pálí slzy, vře v něm vztek smíšený s bezmocí. Neví, co dělat. Tohle zjištění mu vzalo veškeré racionální uvažování.
"Nemohls to vědět. Nikdo to nemohl vědět." Knikne tichounce Wookie. Ani neví, proč to říká. Sám se chvěje děsem, pohled na člověka, který mu celý život ubližoval, vše, co chtěl zapomenout, je rázem zpět. Ale nemůže nechat Yesunga, aby se obviňoval za něco, co nemohl ovlivnit.
"Byl jsi tak blízko, po celý ten čas. Byl jsi tady a trpěl jsi. A já to neviděl. Nevěděl jsem o tobě, nemohl jsem ti pomoct, nemohl jsem nic…"
"To je v pořádku." Zašeptá Wookie, i když uvnitř něj vše křičí, že nic není v pořádku. Váhavě a velice pomalu zvedne ruku, pohladí Yesunga po tváři a pokusí se o úsměv. Vůbec si neuvědomuje, že v tuhle chvíli je to on, kdo uklidňuje Yesunga i když by to mělo být přesně naopak. Ani by ho nenapadlo, že to staršího muže vezme tolik. Vždyť… to není jeho starost.
"Ne, to není v pořádku, kdybych jen… kdybych…" sám neví, co. Začíná mu docházet, že žádné, kdybych, není. Nemohl tušit, co za příšernosti se odehrává jen několik domů od něj.
Ryeowook chce vykřiknout, ať toho nechá, ať mu to nepřipomíná, nechce to slyšet, nechce vzpomínat, chce zapomenout. Yesungu, neříkej nic, prosím! Nahlas však nic neřekne. Přežil příliš bolesti, než aby byl schopen jí jen tak vytěsnit ze své mysli. Yesunga udiví, jak vyrovnaně to dítě vypadá, stačí však jediný pohled do jeho očí a může vidět tu bolest a strach, kterou se snaží skrýt. Pohladí jej po tváři, jemně a něžně, jeho dotek je jako dotek pírka. Přesto cítí jemnost jeho kůže. Setrvá na místě, nedokáže se odtrhnout od jeho očí. Natáhne se a volnou rukou obejme chlapce pevně kolem pasu. Přitáhne ho k sobě blíž, zatímco dlaní pořád přejíždí po konturách jeho tváře. Je mu tak blízko, tak strašně blízko…Dech se mu zrychlí a jeho nitro pohltí zvláštní horko. Hřbetem ruky přejde po jeho líci až k bradě, uchopí jí do dlaně a nadzvedne jeho tvář výš. Přejde palcem po jeho rtech… Vzpomene si na to, jak jej málem políbil. Nechápe, proč se mu to vybavuje zrovna teď… No stejně, jako tehdy, i teď jej ovládne stejná myšlenka…Pomalu se k němu začne sklánět, tentokrát však neustane v pohybu a neodtáhne se stejně, jak tomu bylo tehdy…neuvědomuje si, co dělá, jeho mysl, jakoby zamrzla. Zavře oči a dotkne se svými rty těch Wookieho. Exploze pocitů, které v něm ten dotek vyvolá, způsobí, že z jeho úst unikne tichounký vzdech. Srdce mu tluče až v krku. Otírá se o Wookieho rty jemněji, než motýlí křídla, na tváři jej šimrá jeho zrychlený dech.
Zornice se mu rozšíří děsem, když ucítí cizí rty na těch svých. Ten dotek zapůsobí jako spouštěč. Vzpomínky se mu promítají před očima jako na plátně, obrazy se míhají jeden za druhým, v uších slyší vlastní křik, opět cítí tu nesnesitelnou bolest. Vybavují se mu všechny ty doteky, surové, nenasytné, odporné. Vnímá vše, jako by se vrátil v čase, cítí puch alkoholu, cigaret a krve. Chlad, který se mu zařezává do těla.
Zapře se rukama o Yesungovu hruď, pokouší se od něj odtáhnout. Tolik si přál tohle vše zapomenout a teď je to zpět, nemilosrdně a krutě, vidí vše, co už nikdy vidět nechtěl.
Pohne rty a přitiskne je k mladíkovi silněji. V tu chvíli si uvědomí, co provádí. Vytřeští oči a okamžitě se od něj odtáhne. Zděšeně se podívá do chlapcovy tváře a na chvíli úplně ztuhne. Ne… tohle nechtěl… tohle…Ne! Wookie!
"Wookie, Wookie, promiň." Roztěkaně vezme jeho tvář do dlaní a zahledí se mu do očí. Wookie ale jeho pohled neopětuje, zornice zběsile těkají po jeho tváři a jeho tělo se šíleně klepe.
"Já, já se omlouvám, já nechtěl. Přísahám, že už to nikdy neudělám jen… ne, nedívej se tak na mě. Prosím." Z očí se mu spustí slzy zoufalství, když vidí děs v Ryeowookových očích. On se ho bojí! Má z něj strach! Tohle nechtěl. Tohle ne…
"Nikdy bych ti neublížil, víš to přeci, tak… neutíkej ode mě. Já… nechci, abys měl ze mě strach." snaží se mluvit co nejklidněji, no hlas ho zrází, pozdě si uvědomil, že to co udělal, byla hloupost. Mladší kluk vypadá, že jej vůbec nevnímá, že jej vůbec neposlouchá. Snaží se zachovat klid, rozklepanýma rukama hladí Wookieho tvář a pokusí se zaměřit jeho pohled, hnědovlásek ale hledí kamsi do prázdna. Kouká na něco, co Yesung vidět nemůže.
Ryeowook se snaží vyhnat ty vzpomínky z mysli, ale čím je jeho snaha věstí, tím rychleji se vrací. Jednu děsivou vzpomínku vystřídá druhá, ještě děsivější. Nedokáže do plic nabrat kyslík, dusí se vlastními vzlyky, které otřásají jeho tělem. Slyší Yesungův hlas, no zní, jako by byl zahalen mlhou, pouze z dálky, nedokáže rozeznat, co říká. Ucítí jeho ruce na svých zádech a mysl mu okamžitě připomene vzpomínku na ty nechutné doteky masitých dlaní, tak odporné a nepříjemné, ze kterých jej mrazí v zádech. Vyskočí mu husí kůže, před očima má černo, nevnímá, co se kolem něj děje, mysli je uvězněn v minulosti.
"Ryeowookie, Wookie…" tiskne ho k sobě, i když mladší kluk se od něj zběsile snaží dostat. Místo Yesunga před sebou vidí onoho muže, který si jej surově bral několik let. Další vzpomínka, která jej zasáhne, je mnohem horší, než všechny ostatní.
Přesně si vzpomíná na ten pocit, jako by jej opět prožíval. Cítí, jak proniká do jeho těla, rychle a tvrdě, cítí facku, která mu přiletí, když se snaží bránit. Pohybuje se v něm, cítí palčivou bolest, krev ztékající po jeho stehnech. V uších mu zní vzrušené funění, ze kterého se mu zvedá žaludek, hrdlo má stažené, nedokáže už ani křičet a bolest, ta je pořád nesnesitelnější.
Yesunga se zmocňuje panika, vzlyky, které se derou z hrdla mladšího kluka, jsou pořád přerývanější. Lapá po dechu, prsty křečovitě svírá látku Yesungovi košile, tak silně, až mu bělají klouby. Pohybuje chvějícími se rty, jako by něco říkal, z jeho hrdla ale nevyjde ani hlásku. Yesung neví, co si počít. Ze zoufalství chytne Wookieho za ramena a začne jím třást.
"Wookie, no tak, Wookie!" snaží se ho probrat z toho transu, do kterého se dostal. V tu chvíli se Ryeowook trhavě nadechne.
"Já nechci! Ne! Ne!" začne ječet, když se mu hlas opět vrátí. "Nech mě! Už ne! Už ne!" zmítá sebou na všechny strany, Yesung jej pevně obejme.
"Pšššt, Wookie, uklidni se. Prosím, prosím, tohle mi nedělej." Šeptá Yesung.
Vzpomínky pomalu mizí, opět sedí v obýváku na gauči, Yesung jej objímá a šeptá konejšivá slůvka. Odpor z jeho doteků pomalu odeznívá. Ví přece, že Yesung by mu nikdy neublížil, ví to, ale přesto jej ten polibek vyděsil. Nečekal něco takového. Nečekal, že to způsobí tohle. Už nikdy to nechce zažít. Už nikdy víc. Přestane sebou házet, psychický nátlak, který si prožil v průběhu tak krátké chvíle, jej vyčerpal. V hlavě cítí nepříjemný tlak, těžce se mu dýchá, má pocit, jako by někdo svíral jeho plíce. Nemůže dýchat, bolí to. Bodavá bolest v hrudníku… Vnímá ji jen okrajově, je pořád menší a menší, až nakonec necítí nic. Zavírají se mu oči. Stisk, ve kterém drtí Yesungovu košili povolí, ruce mu spadnou podél těla… nedokáže svou mysl udržet v bdělém stavu.
"Tohle jsem nechtěl. Neublížil bych ti. Nikdy." Yesung sevře jeho drobné tělíčko pevněji. Uvědomí si, že právě udělal přesný opak toho, co mu tady slibuje. Ublížil mu. Ublížil tomu, na kom mu záleží ze všech nejvíc. Někomu, kdo mu důvěřoval…
"Jsem stejný, jako on." Z očí se mu spustí další slzy, pořád víc mu dochází, jakou pitomost provedl. Nikdy si neodpustí, co mu udělal. Jak jen mohl ublížit tak křehkému stvoření, jako je Wookie? Navíc tím nejhorším způsobem. Připomněl mu to nejbolestivější období jeho života.
"Prosím, odpusť mi to. Nechci, abys mě nenáviděl. Já… "
Vždycky si myslel, že to, co k němu cítí, je pouze bratrská láska. Něco, co cítil k Jinyougovi. Myslel si, že je to proto, jak moc mu Jinyounga připomíná. Až nedávno si začal uvědomovat, že to není tak zcela pravda. To chvění, které cítí v celém těle, když jej objímá, to zběsile tlukoucí srdce pokaždé, když se na něj Wookie usměje. Ne, to nebyla bratrská láska. Cit, který k tomu maličkému přechovává je omnoho silnější. Mnohem víc, než si byl schopen připustit. Ale teď… Pravda, kterou si uvědomí, jen zasáhne, jako rána bleskem…
"Já tě miluju, Wookie."
 


Komentáře

1 Katy-chan Katy-chan | Web | 3. února 2012 v 11:22 | Reagovat

Lullino!!!
Tohle nám všem děláš naschvál, že? Ty máš opravdu jediné štěstí, že tak moc chceme pokračování... Jinak bys byla dávno pod drnem!!! Tohle se dělá? Nám...Wookiemu a YeSungovi??? No dělá?? NEDĚLÁ!!! Arghhhhhh.... Honem další, ať si to pěkně vyžehlíš!!!
Jinak moc pěkné ;)

2 Terry Terry | Web | 3. února 2012 v 13:00 | Reagovat

No-to-si-děláš-pr*el, že jo?! Jak... Proč, se to muselo takhle zvrtnout? :( Tos udělala naschvál, že jo! Běda ti, jak je od sebe odloučíš! Honem další pozitivní (!) díl! Ale abych jen nekritizovala - napsala jsi to vážně dobře ^^ Yesungovi to konečně docvaklo :D

3 eSmy eSmy | Web | 3. února 2012 v 15:06 | Reagovat

Ehm... no ok... Toto si zabila!... Dojdeš akurát, keď ťa chcem zabiť.Ty máš z pekla šťastie!... Za tým bdue Lucy!!!.... ale aj tak! Nevyhneš sa tomu!!!

4 Hatachi Hatachi | 3. února 2012 v 16:12 | Reagovat

Mě se tenhle díl moc líbil. Konečně sem se dozvěděla co se stalo Wookiemu. Chudáček,musel strašně trpět... A ta poslední věta byla nádherná...plná lásky. A proto chci další díl...prosim prosim...

5 Take Ho Take Ho | Web | 3. února 2012 v 18:21 | Reagovat

jestli to nebude mít happy end tak si můžeš začít kopat hrob... alspoň vysliš naše prozby o příští šťastný díl

6 Polli Polli | 4. února 2012 v 10:51 | Reagovat

Doteď jsem byla jen tichý čtenář, ale kurňa! (každopádně je to užasný! )

7 Majka :-) Majka :-) | Web | 4. února 2012 v 12:00 | Reagovat

aj by som zabudla napísať komentár :D sakra Luli! ako nám toto môžeš robiť?? :O tento diel je smutný ale dokonalý :D a keď táto poviedky neskončí happy endom tak si vážne začni kopať ten hrob!! :D :D teším sa na ďalší diel :D

8 Kaoru Kaoru | 4. února 2012 v 14:47 | Reagovat

AAAAAAAAAAAAAWWWWWWWWWWW!!!! LULINOO*DĚSIVÝ HLAS* Takhle to ukousnout!!...Já tě zabiji, zahrabu prohodím oknem , shodím ze skály! Jak jsi to mohla udělat?? ..tedy jsem ráda ,že Wookie a Yesung si daly pusu. Tedy jen Yesung ,ale takhle. No pche!:D Já chci dalšííí dílek!!..MOOC!!..;) *-*

9 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 4. února 2012 v 23:13 | Reagovat

No tak lidi, všichni jsme věděli, že se to stane, tak proč nás to tak překvapuje? Proč máme všichni chuť vzít sekeru a stoupnout si před byt Luli(ny)? Kdo ví? Možná protože potřebuje nasekat dříví…
…ale i tak jsme tajně doufali v: žili šťastně až do smrti!
Toho chlapa na moc dlouho nezavřou, že? Oni ho vlastně určitě pustí pro „nedostatek důkazů.“ Proč ho prostě a jednoduše nemůžeš zabít? Cožpak neublížil Wookiemu dost? (Ne dostatečně aby splnil mou potřebu, ale ostatním čtenářům to třeba vadí! :D)
A Yesung dostane na zadeček  (pěkně tvrdě >>:Đ Riming použijeme :D Fuj, dobře, to asik ne, i když…) taky mu mělo dojít, že když je Reyowook tak traumatizovaný, že bude brečet.
Aish, ta dnešní mládež.
Přeju ti hodně nálady do psaní dalších kapitol a taky hodně síly, až budeš nás čtenáře odhánět, když na tebe potáhneme s vidlemi (v tom lepším případě).

10 Hiki-senpai Hiki-senpai | Web | 5. února 2012 v 23:10 | Reagovat

Do teď jsem byla zticha, bála jsem se přidat komentář, ale sakryš... tohle potřebuje víc komentářů! Úžasný. Na tvých povídkách jsem se tímto počínaje asi stala závislá. ^^"

11 syrinox syrinox | 7. února 2012 v 16:14 | Reagovat

Ok, ok... *zhluboka dýchá* Lulinooooooooooooo Však počkej až se uvidíme, oběsím tě na šňůře od klávesnice!!! Ale nejdřív to dopíšeš, pod mým dohledem... muheheh... XD Ne, dělám si srandu *nedělá* :D :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz