Vůně kopretin - 5. díl

15. ledna 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Vůně kopretin
Další dílek povídky je na světě, jako, trvalo mi to celý den, než jsem ho napsala a přitom je děsně kratičký. Vážně, dalo mi to zabrat, abych to vůbec dotáhla na tuhle délku. Ale, i teď se mi povedlo splnit limit - minimálně dvě stránky ve wordu. Takže... pohoda, no ne? :D Tak tady to máte :D




Opět sleduje jeho spící tvář. Je to jako droga. Čím víc na něj kouká, tím těžší je pro něj dívat se jinam. Nedokáže to. Siwonova tvář jej přitahuje. Nedokáže se od ní odtrhnout. Miluje ten pohled na temně černé řasy, které zakrývají jeho krásné hnědé oči. Jemně se chvějí, určitě se mu musí něco zdát. Copak asi? Přeci jen se mu podaří odpoutat pohled od jeho tváře, jen na chvilku, aby mohl zkontrolovat čas. Bude sedm. Natáhne se k budíku a vypne ho. Nechce, aby byl chlapec vzbuzen něčím tak odporným, jako je zvuk budíku. Zaslouží si příjemnější probuzení.
"Wonnie, vstávej." Tiché zašeptání do ouška a následné pohlazení po tváři přinutí chlapce otevřít oči. Zamžourá na tvář, která se sklání těsně nad jeho obličejem a opět sebou polekaně trhne. Pokaždé, když se vzbudí, dívá se na něj. Pokaždé, když otevře oči, vítá ho Hangengův úsměv.
"Musíš to pokaždé dělat?" zeptá se a nakrčí při tom obočí.
"Dělat co?" zeptá se nechápavě Hangeng, usmívat se při tom nepřestane ani na moment.
"Koukat se na mě, když spím." Vysvětlí mu Siwon, Hangengův úsměv se ještě rozšíří.
"Nemůžu si pomoct." Odpoví jen a nakloní hlavu na stranu.
"Proč mě budíš?" zeptá se po chvilce. Je ještě brzo na to, aby vstával. Budík ještě nezvonil, tak proč ho nenechá spát? Když spí, nemusí myslet a když nemyslí, nevzpomíná. A když nevzpomíná… nebolí to. Když spí, nic jej netrápí.
"Musíš do školy."
"Budík ještě nezvonil. Takže mě nech." Odporuje Siwon a opět zavře oči. Ještě alespoň na pár minut upadnout do spánku…
"Budík už dávno zvonil." Zalže. Nemusí vědět, že ho vypnul on. V tu chvíli Siwon vytřeští oči a chce se posadit, zapomene však, že se nad ním Hangeng pořád sklání a tak se jejich rty setkají. Hangeng zalapá po dechu a hned se odtáhne. Ten pocit, co otřásl jeho tělem, jej vyděsil.
Siwon zrudne až po kořínky vlasů a připleskne si dlaň ke rtům. Vždyť on ho právě… políbil?! Ne, to nebyl polibek… to se… ne, jen jejich rty se o sebe malinko otřely, nebyl to polibek…!
"P-promiň." Vypískne a vystartuje z postele jako střela, hlavně ať je co nerychleji pryč. Než se Hangeng stihne vzpamatovat, zmizí Siwon za dveřmi…

*

Nedokáže se soustředit na výklad učitele. Ať se snaží, jak chce, Hangengův pohled, který se mu zabodává do zad, jen znervózňuje. Navíc, pořád nedokáže z hlavy vyhnat ten… ne, to nebyl polibek! Stále se mu vybavuje chvíle, kdy byly jejich rty spojeny. Tělem mu přeběhne zvláštní chvění. Co se to s ním kruci děje?! Proč to nedokáže vyhnat z hlavy? Vůbec si neuvědomí, že myšlenky na muže, který jej pořád sleduje, úplně zahnaly do ústraní vzpomínky na jeho rodiče…
"Siwone…?!"
Hlas učitele jej probudí ze snění. Omluvně se na něj podívá a tiše se omluví. Učitel si jen povzdechne a nechá ho být. Připisuje jeho nepozornost neštěstí, které toho chlapce postihlo. Ani ho jen nenapadne, že jeho nepozornost způsobuje někdo úplně jiný. Někdo, koho on vidět nemůže…
Hangeng se opírá o okenní parapet, pozoruje Siwona sedícího v lavici. Bez hnutí, nepotřebuje žádný pohyb. Stojí tam jako socha, i jeho oči jsou nehybné, téměř nemrkají. Pořád se jen dívají na to samé místo. Cítí, jak mu zběsile tluče srdce, cítí, jak Siwonovi zběsile tluče srdce. Cítí i chvění jeho těla, protože jeho tělo se chvěje stejně. Opravdu musí být nějakým způsobem spojení. A to spojení je k sobě táhne. Uvědomuje si to. Až moc. Cítí to napětí mezi nimi, cítí to jiskření, cítí… něco víc. Uvědomuje si to i Siwon? Cítí to i on? Určitě ano.
Vzpomene si na to jejich ranní políbení. Ještě teď cítí chuť Siwonových rtů. I když se jen slaboučce otřely o ty jeho… Je si jistý, že jejich chuť už nikdy nezapomene. Jejich měkkost a hebkost… ne, nedokáže na ně zapomenout. Dotkne se palcem svých rtů a zadívá se z okna. Obloha je blankytně modrá, mraky téměř nevidět… A ty rty… byly tak sladké. Přistihne se, jak jej vlastní myšlenky pořád vracejí k polibku, který ani neměl existovat. Byla to jen náhoda, přesto… zasáhlo ho to víc, než by kdy čekal. Oba je to zasáhlo.
Opět se zadívá na Siwona, kterého právě napomíná učitel. Vypadá, že je myšlenkami taky někde daleko. Myslí taky na to samé?
V tu chvíli se Siwon otočí a jejich pohledy se setkají. Jen na malou chvíli, protože hned, jak Siwon zjistí, že byl přistižen, otočí se rychle zpět. Hangeng si je přesto jistý, že zahlídl červeň v jeho tváři. Pousměje se. Narovná se a místo sezení na parapetu se přesune k Siwonově lavici. Opře se o ni tak, že má perfektní výhled na Siwonovu tvář. Ten se na něj zamračeně podívá a chce se zeptat, co to vyvádí, pak si ale uvědomí, že je ve třídě plné lidí, kteří Hangenga nevidí. Nebylo by dobré, kdyby si začal povídat se vzduchem. Mohli by si myslet, že se snad zbláznil. A v tu chvíli si opět vzpomene na ně. Po tváři mu prolítne stín a v očích se mihne smutek. Opět si uvědomí, že jsou mrtví.
Hangeng cítí, jak ho bodne u srdce. Opět ta bolest. Ta, kterou si tolik přeje vymazat ze Siwonových očí. Jak rád by v nich viděl jiskřičku života. Tak rád by v nich viděl radost, štěstí… ne bolest a utrpení… Natáhne k němu svou ruku, jemně přitiskne dlaň k jeho tváři, hladí jej, přejíždí prstem po jeho lícní kosti. Siwon zavře oči, cítí Hangengův dotek, jeho hřejivou dlaň… Má pocit, jakoby ta dlaň vysávala všechnu tu bolest a odnášela ji někam pryč. Někam daleko. Ucítí dlaň i na levé tváři, Hangeng zvedne jeho obličej k sobě, vidí drobné třpytivé perličky v koutcích jeho očí. Setře je z jeho řas a skloní se ještě níž, svou tváří se téměř dotýká té Siwonovy. Skloní se ještě o kousíček, opře se svým čelem o to jeho a taky zavře oči. Cítí jeho přerývaný dech, jeho bušící srdce. Vnímá jeho bolest, která opět pomalu mizí.
Siwon mělce dýchá, stejně, jak rychle bolest přišla, tak i odchází. Hangeng ji musí opravdu vyhánět. A to mu nevěřil, že mu může pomoct. Teď, po několika dnech strávených v jeho přítomnosti cítí, že on je ten jediný, kdo mu pomoct může. Užívá si chvíle, která patří jen jim. Nevnímá nic, co se děje kolem, jakoby všichni ostatní zmizeli a zůstali jen oni dva… Chvíle, kdy cítí, že není sám, kdy má pocit, že by mohl být šťastný, chvíle, která pro něj znamená tak moc, chvíle… kterou přeruší to odporné zvonění školního zvonku…
 


Komentáře

1 Yuko-chii Yuko-chii | 15. ledna 2012 v 11:16 | Reagovat

Božské!Úžasné!! Fakt nevím jak někdo může psát takový úžasný příběhy...x3 Těším se na pokračování x3

2 Terry Terry | Web | 15. ledna 2012 v 11:31 | Reagovat

To je tak krásné! :) Ta pusa byla dokonalá :D A ten konec... nemám slov :) Prostě náádhernéé! ;) A zvonek to všechno pokazil :D Ne, sranda :D Ten to zabil :D :D Hrozně se těším na pokračování ;)

3 Hatachi Hatachi | 15. ledna 2012 v 13:02 | Reagovat

Nádherný díl,fakt skvělý...Miluju tuhle povídku... A ten nechtěný letmý polibek...to bylo tak něžný,jako ten konec... Už se strašně moc těšim na další dílek...

4 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 13:05 | Reagovat

boze to bylo krasny wooow tak romanticky krasne :P jooo konecne se to zacina rozbehat sem zvedava co jeste pro nich mas prichystane a ten konec...krutej...:_d blbeh zvonek....prvni krat ho neznasim:D

5 eSmy eSmy | Web | 15. ledna 2012 v 15:06 | Reagovat

Myslím, že aj oni budú rovnako nenávidieť zvonček ako ja XD.... ale keď zvoní na hovinu, to ej utrpenie XD.... Ehm, to bolo vážne... ale vážne... krátke!!! To sa nemôžeš dokopať apsoň k trom stránkam???.... Prosíííím!!!!

6 Syrinox Syrinox | 4. února 2012 v 14:56 | Reagovat

Muha.. krása :D

7 주자 주자 | Web | 4. ledna 2013 v 15:57 | Reagovat

No ty jsi zlá! Takhle to přeřuši, to děláš schválně, ne? Ještě že je ta povídka už dopsaná a já nemusím čekat dalších xxx milionů let na další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz