Vůně kopretin - 3. díl

3. ledna 2012 v 11:24 | Luli(na) |  Vůně kopretin
Uhn, tak tady máte další dílek. Musím říct, leze to ze mě jako z chlupaté deky. Prostě... vím, jak to má pokračovat, vím i jak to má skončit, ale nějak to nedokážu dostat z hlavy do počítače. Tenhle díl je sice dlouhý, ale tak nějak se mi moc nelíbí. Přijde mi divný. Mám takový pocit, že na to jdu trošku rychle... jako, na to, jak je to k sobě táhne. Ale zase... je to přeci jen fantasy, tak by to nemuselo zas tak vadit :D No... doufám, že vy budete mít jiný názor a že se vám bude díl líbit :)




Tělem obou kluků přeběhne elektrický proud, když se Siwonovy prsty dotknou Hangengovy tváře. Oba vytřeští oči a Siwon polekaně ucukne. Opravdu se jej dotkl. To přeci není možné! Nebo ano? Odváží se dotknout se jej podruhé. Bříšky prstů přejde po hnědovláskově tváři, zkoumá její jemné rysy, vjede do jeho hnědých vlasů a prohrábne je. Jsou tak jemné na dotek… jemnější než peří. Vrátí se zpět k jeho tváři, obkrouží konturu jeho rtů a jemně se jich dotkne palcem. V tu chvíli si uvědomí, co vlastně dělá a okamžitě ruku stáhne. Co to mělo znamenat?!
"O-omlouvám se."
"V pořádku." Hangeng se musí usmát, pobaví jej, jak provinile se Siwon tváří. Přitom neudělal nic, jen se jej dotknul…
"Ale, jak je to možné?" nechápe to. Vždyť jeho teta skrz něj prošla. Neviděla ho. Jako by byl vzduch. Jak je možné, že on ho vidí? A dokonce se ho může dotýkat?
"Možná kvůli mému úkolu." Zapřemýšlí Hangeng. Dává to smysl. Jak jinak by přeci mohl něco udělat, kdyby jej Siwon neviděl?
"Jo, úkol, jasně."Siwon se hořce usměje.
"Myslíš, že mě dokážeš zbavit té bolesti? Jak? Umíš snad přivolat mrtvé?!"
Hangeng se podiví, když na něj Siwon tak najednou vyjede. Ale nemá mu to za zlé. Sám netuší, co dělat.
"Nevím. Opravdu nevím, jak to udělat. Nevím, CO bych měl dělat, ale budu se snažit. Už jen proto, že pohled na tvou nešťastnou tvář mě bolí, Siwone."
Tak upřímný pohled. Nedokáže se mu déle dívat do očí a tak uhne pohledem.
"Mě pomoct nemůžeš." Zašeptá tichounce…

*

Pozoruje jeho spící tvář. Zase. Ale nemůže si pomoct. Ten pohled se mu líbí. Zvedne ruku a jemně jej její hřbetem pohladí po tváři. Chlapec se zachvěje, ale nevzbudí se. Odhrne vlasy z jeho čela a zálibně si prohlíží jeho tvář. Je tak krásný… Vydržel by se na něj koukat klidně celé věky.
"Začínám bláznit." Zamumlá tiše a raději vstane. Rozhodne se prozkoumat to tady. Nebude přece celý čas sedět a koukat na něj. I když, ve chvíli, kdy se na něj kouká, cítí se tak zvláštně dobře… Fajn, už vážně blázní. Pomalu zamíří ke dveřím, u kterých se zastaví. Mohl by přes ně projít? Natáhne ruku k dřevěnému povrchu a zkusí se ho dotknout. Jeho prsty ale projdou skrz. Cítí nepříjemné mravenčení. Oklepe se a okamžitě ruku stáhne. Fuj! Povzdechne si. Tak se asi ven nedostane, dokud budou ty dveře zavřené. Přecházet přes ně rozhodně nebude. Ten pocit je odporný. Stočí pohled na Siwona. Je to zvláštní. Když se chce dotknout jej, může. Když se ho dotýká, cítí hřejivost jeho kůže, hebkost jeho vlasů…
Proč se ale nemůže dotknout ničeho jiného? Otočí se zpět ke dveřím. Rád by si to tady prohlídnul, ale… Opět zvedne ruku ke dveřím. Kdyby se jen mohl dotknout i jich…
Jeho prsty se dotknou chladného povrchu dveří. Vyděšeně od nich odskočí. Co to…?!
"Nestřílej si ze mě." Zvedne pohled nahoru. Tohle rozhodně není vtipné. Přistoupí ke dveřím a opět se pokusí dotknout se jich. Povede se to. Sklouzne až ke klice, cítí studený kov. Uchopí ji do dlaně a zatlačí. Dveře se otevřou.
"Jen se kouknu." Zašeptá si sám pro sebe a vyklouzne z pokoje. Ocitne se na prosvětlené chodbě kousek od schodiště. Když za sebou zavře dveře, nitrem se mu rozlije nepříjemný pocit. Podívá se na dveře.
"Nikam nejdu. Budu jen v domě." Nechápe, proč to říká, když jej stejně nikdo neposlouchá. Snad, aby uklidnil sám sebe. Co nejtišeji se začne plížit po schodech dolů, jako by jej snad mohl někdo vidět, nebo slyšet. Pak se zarazí.
"Vždyť tě nikdo nevidí, tupče!" okřikne sám sebe. Chvíli stojí na schodech, nepříjemný pocit uvnitř něj je pořád silnější. To se od něj vážně nemůže vzdálit na krok? Seběhne pár posledních schodů a málem se srazí s hnědovlasou ženou, která právě vychází z vedlejší místnosti. Ta si ho ani nevšimne a projde kolem něj do další místnosti. Hangeng vejde do místnosti, ze které žena vyšla. Kuchyň. Rozhlédne se kolem. Všechno je laděné do světlých barev. Sytě žluté závěsy, kuchyňská linka ze světlého dřeva, všude žluté doplňky. Přes den musí být krásně prosvícená. Líbí se mu.
Otřese se odporem, když opět ucítí to nechutné táhnutí a skrz něj už podruhé přejde Siwonova teta. Zavrávorá, couvne o pár kroků zpět a do něčeho narazí. Ozve se rána, jak něco spadne na zem a žena se polekaně otočí jeho směrem. Chvíli má pocit, že jej snad vidí…
"Panebože na nebi." Pokřižuje se a přiběhne k Hangengovi. Aniž by mu věnovala pozornost, klekne si na zem a začne sbírat střepy rozbité vázy, kterou se mu podařilo shodit.
"Hups." Knikne Hangeng a raději se vrátí do pokoje. Vypadá to, že běhat po domě není nejbezpečnější. A stejně, jen co vejde do pokoje, jakoby mu spadl kámen ze srdce a ten nepříjemný pocit okamžitě zmizí. Koukne se na Siwona. Pořád spí. Sedne si na postel a zadívá se na něj. Na jeho tváři se rozlije úsměv. Hřbetem ruky pohladí Siwona po tváři. Chlapec se zachvěje, avšak zůstane spát.
"Budeš se usmívat. Uvidíš."
Sedí na posteli a pozoruje ho celou noc. Nepociťuje žádnou únavu, nepotřebuje spát. Zvláštní. Nemá žádné základní lidské potřeby, jako je spánek, nebo hlad. Alespoň si to myslí, jelikož nic z toho mu zatím nechybí.
Tma se pomalu mění v šero a světlo, které se líně protahuje přes závěsy, osvětlí Siwonovu tvář. Usměje se a počká, až se vzbudí.
Siwon sebou polekaně trhne, když nad sebou uvidí jeho tvář a chvíli trvá, než pochopí, kdo to je.
"Dobré ráno." Usměje se na něj Hangeng.
"Hnn." Zamručí jen Siwon a otočí se na záda. Protáhne si všechny klouby v těle a poté se pomalu zvedne.
"Mohl bys být milejší." Ušklíbne se Hangeng.
"Proč?" střelí po něm Siwon pohledem.
"Protože ti chci pomoct?" zkusí to Hangeng.
"Chceš mi pomoct jen proto, abys mohl vypadnout." Pokrčí Siwon rameny. Hangeng se zamračí. Co to do toho kluka vjelo?!
"Proč si to myslíš?" zeptá se.
"Sám jsi to řekl." Zní jednoduchá odpověď.
"Já myslím, že jsem řekl něco jiného." Vstane z postele a zastoupí Siwonovi cestu ve chvíli, kdy chce jít ke dveřím. Siwon zvedne hlavu, aby se mu mohl kouknout do očí. Hangeng je tak o půl hlavy vyšší než on.
"A já řekl, že mi stejně nepomůžeš." Zavrčí nevrle Siwon. Nemá na něj náladu. Nemá náladu vůbec na nic. Nejraději by se schoulil někde v koutě a počkal si, až si smrt přijde i pro něj. Aby mohl za svými rodiči. Je to teprve pár dnů od jejich pohřbu a už mu chybí. Obejde Hangenga a opustí pokoj. Hnědovlásek chvíli stojí v pokoji, pak se rozhodne jít za ním. Vyjde na chodbu a tam se zastaví. Kam ale Siwon šel? Možná do kuchyně? Uslyší šumění vody. Takže sprcha. Sejde po schodech dolů a nahlídne do kuchyně. Nikde nikdo. Zkusí vedlejší místnost, teda obývák, ale ani tam nikdo není. Vypadá to, že kromě nich je dům prázdný. Vejde tedy do kuchyně a zamíří rovnou k lednici. Mohl by zkusit, udělat mu snídaní, když už zjistil, že se může dotýkat různých předmětů. Pak to ale zavrhne. Vždyť vařit neumí. Nebo ano? Povzdechne si. Je pěkně k ničemu nepamatovat si nic ze své minulosti. Pokud vůbec nějakou má. Pohled mu padne na lístek, který je nalepený na dvířkách lednice.
Jsem v práci, vrátím se až pozdě večer. Jídlo je v troubě.
Opře se o linku a zadívá se z okna. Venku je krásně. Tiše čeká na Siwona a rozhlíží se po kuchyni. Je prosvícená přesně, jak si ji představoval. Přes veliké okno proniká světlo a žluté závěsy vytvářejí na podlaze krásně zbarvené stíny.

*

Siwon vypne sprchu a natáhne se pro ručník. Rychle si vysuší vlasy i mokrou kůži a navlékne na sebe trenky. Když se vrátí do pokoje, Hangenga tam nenajde. Zamračí se. Žeby nakonec vážně zmizel? Zůstane stát uprostřed místnosti a najednou uvnitř pocítí zvláštní prázdno. Sakra, vždyť mu sám řekl, ať odejde, tak proč se teď cítí tak blbě? Pokroutí hlavou. Nebude nad tím přemýšlet. Nechtěl ho tady, tak ho tady mít nebude. Oblékne si tepláky a černé triko, ustele si postel a poté opustí pokoj.
Málem dostane infarkt, když vejde do kuchyně a uvidí Hangenga, který se opírá o linku a kouká z okna. Takže neodešel. Pocítí šílenou radost a v jednu chvíli má chuť skočit mu do náruče. Vzápětí vynadá sám sobě. Jak může na něco takového vůbec myslet?
"Co?" vyruší jej Hangeng ze zamyšlení.
"Myslel jsem, žes zmizel." Zamračí se a přejde k lednici. Přečte si vzkaz od tety a poté lednici otevře.
"Řekl jsem, že nemůžu." Ozve se těsně za ním. Přeběhne mu mráz po zádech, když ucítí Hangengův dech na svém krku. Popadne nutelu, zabouchne dvířka a prudce se narovná. Hangeng stihne jen tak-tak uhnout. Siwon si natře dva rohlíky a jen z pouhé slušnosti jeden nabídne Hangengovi.
"Nemusím jíst." Připomene mu s úsměvem a pořád se na něj tak zvláštně kouká. Siwona z toho pohledu mrazí v zádech, ale nic neřekne, jen pokrčí rameny a sám se pustí do jídla, aniž by si uvědomoval jeho chuť. Sedne si na židli a upře svůj pohled z okna. Tak nějak pro něj vše ztratilo význam. Teď, když tady jeho rodiče nejsou…
 


Komentáře

1 Keigh Keigh | Web | 3. ledna 2012 v 13:28 | Reagovat

Doprdele. Je to, jako kdybych to psala já. Kompozice, syntax, slovní zásoba. Nesnáším tě, Luli.
kruci xD

kyaaaaa! xD

2 eSmy eSmy | Web | 3. ledna 2012 v 13:47 | Reagovat

ehm... tak to.... bude zaujímaé :D.... tešíms a, čo z toho bdue... a neboj, ono to pomaly pôjde :)

3 Hatachi Hatachi | 3. ledna 2012 v 16:50 | Reagovat

Mě se ten dílek líbil,náhodou se tě povedl. Je to hodně zajímavá povídka. Mezi klukama to jiskří,tomu se říkam magická přitažlivost... Hodně moc se těšim na další díl...

4 Terry Terry | Web | 3. ledna 2012 v 18:16 | Reagovat

Jak divný? Mě se to líbí! Je to hrozně zajímavý xD Se jeden druhýmu líbí, ale ani jeden si to nechce připustit :D Roztomilé xD Už se těším na pokráčko ;) :D

5 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 12:53 | Reagovat

jezisi lulino vzdyt to bylo krasny a uzasny ja chci dalsi dil jak muzes rict ze ten dil je divnej a ze se ti nelibi? te prfackam vecer na skypu:D je to rkasny a moc a moc a vsehcno si tak krasne predstavuju a nejdes vubec na to rychle uz i chci dalsi dil pohni si ;) ^^ kawaii desunee

6 Syrinox Syrinox | 4. února 2012 v 14:18 | Reagovat

Co to meleš? Jak že se ti nelíbí? Dyť je božíí XD Ultimátně skvěle napsaný :D :P Jen tak dál

7 주자 주자 | Web | 4. ledna 2013 v 15:45 | Reagovat

jejej, jak já bych si dala rohlíks nutelou... :D taky tam mohli (ať už je to kdokoli) přivolat mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz