Vůně kopratin - 6. díl

22. ledna 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Vůně kopretin
No děti, máte tady další dílek. Jako, psala jsem ho v noci (zase) tak je trošku divný, ale celkem ujde. Potěším vás, je opět delší a taky... To mezi nimi zajiskří ještě víc... Hooooodně víc. Uhn, myslím, že tahle povídka moc dlouhá nebude, kluci jdou na to rychle, tak počítám, že to bude mít těch 10-15 kapitol a sbohem, povídka :D I když znáte mě a to moje odhadování :D No, uvidíme, jak to nakonec dopadne :D


Ať se snaží sebevíc, ten polibek… ne… to nejde nazvat polibkem. To něco, co se stalo tehdy ráno, nedokáže to vyhnat z mysli. Pořád se mu to vrací, ať už se snaží myslet na cokoli jiného, nejde to. Pořád cítí Hangengovy rty na těch svých a přitom… to ani nebyl polibek. Vždyť se vlastně nic nestalo, Pouhá náhoda. Tak proč na to tolik myslí? Je z toho všeho zmatený. Ze smrti jeho rodičů, z Hangengova zjevení, z jeho náruče, ve které se nachází… Opravdu. Opět je u něj, hlava opřená o jeho rameno, Dlaněmi se opírá o jeho hruď a Hangeng ho k sobě tiskne, hladí ho po zádech jemnými krouživými pohyby. Tak uklidňující.
Hnědovlásek cítí Siwonův dech na svém rameni, teplo jeho těla, které se k němu tiskne. V poslední době se k němu takhle tiskne pořád. Pořád. Beze slova, aniž by cokoli řekl, ať už dělá cokoli, pokaždé se najednou zastaví a přijde. Schoulí se do jeho náruče a nechá se takhle objímat. Ví, proč. Cítí to. Když je Siwon takhle u něj, je jeho bolest menší. Jen Hangeng ale ví, že je to tím, že ta bolest se přenáší na něj. Cítí ji tak intenzivně, ale nedokáže se od Siwona odtrhnout. Jen představa, že by se ta bolest vrátila chlapci v jeho náručí, bolí víc, než ta, kterou sám pociťuje, když ho objímá. Ten pocit, když ví, že tímhle Siwonovi pomáhá… už jen ten pocit mu pomáhá nevnímat bolest, která sužuje jeho srdce.
"Siwone, můžu dál?" ozve se tiché klepání a ženský hlas. Siwon se spěšně odtáhne od Hangenga a ten jej pustí. I bolest z jeho srdce ustoupí.
"Uhn, ano." Zamumlá Siwon. Dveře se otevřou a dovnitř vejde jeho teta nesouc sebou tác s jídlem.
"Donesla jsem ti oběd." Usměje se na něj mile, položí tác na noční stolek, skloní se k Siwonovi a políbí jej na čelo. Jemně jej pohledí po tváři a věnuje mu ještě jeden úsměv. Siwon se pokusí jí ho oplatit a celkem mu to vychází, jak usoudí dle záblesku radosti v jejich očích. Je mu líto, že se pro něj tak trápí.

*

"Měl bys jít ven."Promluví na něj Hangeng, když Siwon dojí oběd a chlapec k němu stočí svůj pohled. Nevypadá ale, že by měl v plánu poslechnout ho. Odloží talíř na tác a natáhne se na postel.
"No tak, Siwone, nemůžeš sedět celý den takhle zavřený. Zničí tě to." Domlouvá mu Hangeng, avšak je to marné. Siwon nemá nejmenší chuť někam jít.
Hangeng si povzdechne. Takhle je to pořád. Cokoli mu řekne, Siwon jej ignoruje. Neposlouchá ho. Považuje ho za vzduch. Až na ty chvíle, kdy jej přemůže bolest. Jen tehdy o něj projeví zájem. Hangenga bodne u srdce. Pro teď to ale není Siwonova bolet, ale jeho vlastní. Nelíbí se mu to, jak se k němu Siwon chová. Na druhou stranu… to, že alespoň z části přijal jeho pomoc, jej aspoň trošku těší. Podívá se na něj. Má zavřené oči. Přesto ví, že nespí. Jeho oční víčka se chvějí a jeho dech je neklidný a až moc hlasitý. Nespí.
Několika kroky je u jeho postele. Siwon zaznamená pohyb, oči však neotevře.
"Vstávej." Promluví tiše Hangeng. Nedočká se žádné reakce.
"Vím, že nespíš, Siwone." Jeho hlas je o něco naléhavější a hlasitější. Siwon otevře oči a podívá se na Hangenga.
"Co chceš?" zeptá se nevrle.
"Chci, abys šel ven." Odpoví jednoduše Hangeng a nakloní hlavu stranou. Siwon se zamračí. Proč by měl někam jít.
"Ale já nechci." Zavrtí záporně hlavou a opět oči zavře. Hangeng se pár krát nadechne, než opět promluví.
"Tak to by stačilo. Okamžitě vstaneš a půjdeš ven, nebo tě z té postele vytáhnu sám." Pokusí se přemluvit ho přes vyhrožování. Siwon ale nevypadá, že by to na něj mělo nějaký účinek.
"Tak to zkus." Nečeká, že Hangeng to opravdu udělá. Proto se hodně podiví, když jej hnědovlásek chytne za předloktí a nešetrně jej opravdu vytáhne z postele tak, jak říkal. Siwon vyjekne, když ztratí půdu pod nohama a zamává volnou rukou ve vzduchu. Hangeng jej obejme kolem pasu a přitiskne ho k sobě. Siwonova ruka spočine na jeho rameni a jeho tvář se ocitne jen několik centimetrů od té Hangengovy. Zatají se mu dech a jeho tělo ztuhne.
Tak blízko…
Hangeng cítí jeho dech na své tváři, pohledem přitom klouže po té jeho. Zastaví se u jeho rtů. Vybaví se mu vzpomínka na jejich "polibek". Živě si představuje chuť jeho rtů na těch svých. Až moc živě. Zatouží je ochutnat znovu.
Siwon sleduje, jak se Hangengova tvář přibližuje. Z centimetrů se stávají milimetry… Málem se svými rty dotýkají. On jej políbí! Ne!
Siwon se od něj odtáhne dřív, než se mezera mezi nimi stihne úplně přerušit.
"Fajn, půjdu ven. Spokojený?" stočí tvář stranou, aby zakryl červeň, která se mu hrne do tváří. Odpovědí jsou mu Hangengovy paže, které uvolní stisk kolem jeho pasu a pustí jej…

*

Nakonec to nebyl tak špatný nápad. Usoudí Siwon po hodině loudání se po venku. Čerstvý vzduch, který naplnil jeho plíce je omnoho příjemnější, než vydýchaný vzduch u něj v pokoji. A celkově se cítí líp. Možná by měl Hangengovy poděkovat. Možná… Rozhlédne se kolem, no nikde ho nevidí. Co? Byl si jistý, že tady byl s ním. Ještě před chvíli cítil jeho přítomnost. Kam zmizel? Hangengu? Zmateně se otočí kolem vlastní osy. Hnědovláskova nepřítomnost jej vyděsí. Chce vykřiknout jeho jméno, no v tu chvíli ucítí, jak jej někdo bere za ruku. Okamžitě se otočí a oddechne si, když zjistí, že je to Hangeng. Chce na něj zařvat, ať už ho neděsí, ale Hangengův úsměv jej přijme mlčet.
"Pojď." Zašeptá jen a už ho táhne někam… neví kam. Prostě někam. Nechá se. Nemá důvod nevěřit mu. Hnědovlásek jej dotáhne až na místo, které se Siwonovi okamžitě zalíbí. Nacházejí se jen kousek za městem. Pár stovek metrů od nich se začíná les. A tady, mezi těmi dvěma světy je louka. Musí uznat, že je tady opravdu hezky. Nestihne si toho pohledu užít a Hangeng jej táhne dál. Někam doprostřed. Všude kolem jsou květiny různých barev, zelená tráva. Někde nízká, jinde vysoká, že jim sahá až po pas. Hangeng nakonec zastaví na paloučku, usměje se na Siwona a jednoduše si sedne do trávy. Siwon nechápe, proč ho tady vzal, ale neptá se. Jednoduše si sedne kousek od něj a rozhlídne se kolem. Zahrabe rukou v trávě, je jemná a příjemná na dotek. Pohledem sklouzne k hloučku několika kopretin. Natáhne se a jednu utrhne. Vždycky měl tyhle květinky rád. Na první pohled obyčejné, nevzbuzují moc pozornosti. Ve skutečnosti jsou nádherné…
"Je tady krásně, viď?" přeruší to ticho Hangeng a Siwon se na něj otočí. Setká se s jeho hnědým pohledem.
"Uhn." Zmůže se jen na jednoduché přikývnutí. Hangeng se usměje a natáhne se na zem, ruce založené za hlavou.
"Občas přemýšlím, proč jsem tady. Teda… Vím, proč. Jen… ptám se. Proč já? Proč si vybrali mě? Co já mám, co jiní nemají? A kdo vlastně jsem? Nevěřím, že je to jen tak." Siwon poslouchá Hangengův proslov, dokud nedomluví a nezadívá se na něj.
"Musí nás něco spájet. Něco… nevím, co, ale něco ano. Jinak bych tady nebyl. Cítím to. Je něco, co si nepamatuju…je to něco zásadního. No nedokážu si vzpomenout."
"Proč mi to říkáš?" zeptá se Siwon tiše. Hangengovy rty se zkroutí v úsměvu.
"Já ani nevím." Jeho oči se zabodnou do těch Siwonových.
"A je tady ještě něco. To pouto, které nás k sobě táhne. Vím, že ho taky cítíš. Je to něco víc. Něco nadpřirozeného. A je to silné. Táhne mě to k tobě jako magnet. Řekni, Siwone. Cítíš to taky?" propaluje jej pohledem, který Siwona mrazí v zádech.
Co myslí tím poutem? Ptá se sám sebe, i když odpověď zná. Až moc dobře. To pouto… to jiskření… nejde to přehlédnout. Ten pocit, který rozechvívá jeho tělo, když se nachází v Hangengově náručí a pak… ten pocit, když se jejich rty setkaly… I ten malý okamžik způsobil, že na to nedokáže přestat myslet. A dnes…
"Dnes, když jsme…" Začne, ale neví, jak pokračovat. Přesto se pokusí vyjádřit své myšlenky slovy.
"Kdybych se neodtáhl, políbil bys mě, že ano?"
Hangeng mlčí, pouze kouká do Siwonových očí, snad jakoby v nich hledal, co chce Siwon slyšet. Nakonec přikývne.
"Políbil." Zašeptá.
"Když se teď neodtáhnu, pokusil by ses o to znovu?" zeptá se tiše. Odpovědi se mu dostane vzápětí, když se Hangeng vyšvihne do sedu a vezme Siwonovy tváře do dlaní.
"Nejde o to, zda bych se pokusil. Jde o to, zda ty se odtáhneš." Zašeptá stejně tiše jako Siwon. Chlapec tiše polkne, najednou vůbec neví, proč s tím začínal. Polije ho horko, Hangeng pořád upřeně hledí do jeho očí. Přibližuje se. Má uhnout? Má se nechat políbit? Co má udělat? Jeho myšlenky nejsou dost rychlé a než se stihne rozhodnout, Hangengovy rty se přitisknou k těm jeho. Měkce a něžně. I kdyby chtěl, už nejde couvnout, nemůže uhnout… vlastně může. Nechce…
 


Komentáře

1 Yuko-chii Yuko-chii | 22. ledna 2012 v 12:05 | Reagovat

Jůůů!!To je krásné!x3 Ale takhle to ukončit...To tě někdo zabije...xD Fakt bombové x3

2 eSmy eSmy | Web | 22. ledna 2012 v 12:47 | Reagovat

Ehm... dobre... plánovala som ťa za to zabiť, hneď ako som to dočítala... ale ešte potrebujem inšpiráciu, tak ťa nechám požiť....až do konca Nezapomeň nn mě.... potom už to máš isté!

3 Terry Terry | Web | 22. ledna 2012 v 13:50 | Reagovat

To je úžasný! Konečně si onoho jiskření všimli! :D Ale teda to ukončení... Mno, mohlo to být i horší :D

4 Hatachi Hatachi | 22. ledna 2012 v 13:55 | Reagovat

To bylo krásný,takový něžný.Moc se mi ta povídka líbí,nechci aby skončila. Krásně to mezi klukama jiskří,jsem zvědavá jak to bude dál.Už se zase těšim na další díl...

5 Take Ho Take Ho | 22. ledna 2012 v 18:52 | Reagovat

no a já přicházím stím co vždycky .... zase sem tu s prosíkem na další díl .... prosííííím

6 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 19:50 | Reagovat

jezis to je tak uzasny...pry delsi ja chci jeste delsi! tohle se mi zda tak kratky ja chci vic a vic!! boze to je krasny :P aigooooo ja tuhle povidku fakt miluju ^^

7 Kami Kami | E-mail | Web | 27. ledna 2012 v 22:45 | Reagovat

tak to bylo naprosto dokonalé, už se nemůžu dočkat pokračování!! píšeš úžasně

8 Take Ho Take Ho | Web | 1. února 2012 v 15:55 | Reagovat

prosím dej sem další díl

9 syrinox syrinox | 6. února 2012 v 15:35 | Reagovat

Krásný :)

10 주자 주자 | Web | 4. ledna 2013 v 16:05 | Reagovat

Ňunííííííí..... roztomiloučký.... *nemá slov*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz