Nezapomeň na mě - 17. díl

18. ledna 2012 v 11:00 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Uf, tak jsem si s tím dílkem pohla, když jste mě o to tak krásně proslili/žádali/vyhrožovali :D Heh, no, nejdřív se mi ten díl nelíbil vůbec, pak se mi povedlo ho trošku přepsat a už to bylo lepší... pak jsem k tomu ještě dopsala pár detailů, aby to bylo o něco delší a s výsledkem jsem totálně spokojená :D Ale jako, řeknu vám, je to pěkná makačka psát tak, aby tady každý den byla jedna povídka :D Zatím se mi to daří, tak doufám, že se mi bude dařit i nadále. Držte mi palce, děti :D




Otočí se za hlasem, který je mu tak strašně povědomý a setká se s nevěřícným pohledem světlovlasé ženy. Překvapeně zamrká, nečekal by, že ji ještě někdy uvidí. Je přesně taková, jakou si ji pamatuje. Snad jen na tváři se jí usídlilo více vrásek a její vlasy jsou ještě světlejší, připomínají mu stříbro. Nečekal by, že by ji tady mohl potkat. Nečekal, že i po tak dlouhé době bude pořád chodit do jejich domku a starat se o něj. Ale ona to přesto dělala. Starala se o jejich domek a čekala, že se sem jednou vrátí. On si myslel, že už sem nepřijde. Nikdy. A přeci je tady. Nebyl by tu, kdyby nebylo Wookieho.
Jsou to už čtyři roky…
"Opravdu jsi to ty, Yesungu…?" její oči se rozzáří, její rty se zkroutí v úsměvu. Yesung se chvíli nedokáže hnout, pohledem sleduje drobnou postavičku před sebou. Vážně je to ona. Tak dlouho ji neviděl…Až když uslyší Wookieho tichounké zašeptání jeho jména, vzpamatuje se.
"Ano." Promluví tiše. Málem na ni zapomněl, tak dlouho tady nebyl. Bodne ho výčitka, že se na ni nepřišel podívat…ani jednou.
"Ach, Yesungu, jsem tak šťastná, že tě vidím!" Rychlostí, která je pro tak starou ženu, jako je ona obdivuhodná, přiběhne k němu a nastaví svou drobnou náruč. Nemusí ho dvakrát pobízet, Yesung se k ní okamžitě skloní a pevně ji sevře v náručí.
"JiJin." Vydechne tichounce.
Stařenka se od něj spěšně odtáhne a už ho tahá do kuchyně.
"Pojď, pojď, udělám ti tvůj oblíbený bylinkový čaj. A tobě taky, maličký." Usměje se popraskanými rty na Wookieho. "No jen pojďte."
"Tys nezapomněla." Usměje se Yesung mile při pohledu na tu čipernou stařenku, jak pobíhá kolem linky. Vážně je tak stará? I když, co si pamatuje, vždycky měla stejně stříbrné vlasy i stejně vrásčitou tvář. A to ji zná od doby, kdy byl ještě takhle prťavý!

*

"Proč ses za celou tu dobu neukázal? Ani jednou?" podívá se na něj vyčítavě, no lesk v jejích očích prozrází, jakou má radost. Yesung provinile sklopí hlavu ke svému hrníčku.
"Já…. Nemohl jsem." Nechce ji zatěžovat důvody, které jej k tomu vedli. Pevněji sevře stisk dlaní, až ho horký hrníček popálí a tiše sykne bolestí.
"Tvoji rodiče… Jinyoung. Je mi to líto." V jejím hlase uslyší bolest.
"Mě taky, JiJin." Povzdechne si. Nechce o tom mluvit. Nechce vzpomínat na něco, co tolik bolí.
JiJin to ale vyřeší za něj, když její pozornost upoutá Wookie, který tiše sedí vedle Yesunga a hledí si svého vlastního hrníčku. Po celý ten čas, co sedí v kuchyni, ani jednou nepromluvil.
"Nebudeme myslet na takové věci. Raději mi představ tohohle maličkého. Kdopak to je?"
Yesung se něžně usměje, když se podívá na chlapce, který u něj sedí.
"To je Ryeowook. Starám se o něj."
"Staráš?" nadzvedne jedno obočí. Yesung pohladí Wookieho po vlasech a lípne mu pusu na čelo.
"Wookie, co kdyby sis šel vyzkoušet to piano? Chtěl bych si s JiJin promluvit…sám."
Wookie se kousne do rtu, nechce se mu od Yesunga, ale taky nechce, aby se na něj Yesung kvůli čemukoli zlobil. Proto jen slabě přikývne na souhlas. Yesung ho hřbetem ruky pohladí po tváři a lípne mu ještě jeden polibek na tvář.
"Bude to jen chvilinka, pak budeme spolu." Ujistí ho.
Počká, až Wookie odběhne do obýváku, ještě chvíli sleduje místo, kde zmizel, dokud neuslyší první tiché tóny.
"Tak co je to za chlapce? Vypadá jako dítě, kde jsi k němu přišel?" zeptá se se zájmem stařenka. Překvapuje ji, kolik něhy Yesung vkládá do každého pohledu, úsměvu či pohlazení, které tomu chlapci věnuje. Je ji mnohem víc, než kolik jí viděla u malého Jinyounga. Je ji hned jasné, že Yesunga k tomu chlapci váže silnější pouto, než ke komukoli jinému.
Yesung chvíli mlčí, než začne mluvit.
"Je mu patnáct." I teď se mu srdce sevře bolestí, když si uvědomí, že je opravdu ještě téměř dítě. Stále nemůže uvěřit, kolik zla na něm bylo spácháno. Potřepe hlavou a zhluboka se nadechne, aby mohl pokračovat dál.
"Když jsem ho našel, byl pomlácený a vyděšený na smrt. Děsil se každého doteku, či dokonce pouhého pohledu. Nevěděl jsem, co se mu stalo, teda spíš, věděl… tušil, ale doufal jsem, že se pletu. Bohužel, nepletl jsem se. Netušil jsem, co s ním, nenapadlo mě nic, než ho nechat u sebe. Staral jsem se o něj a pokoušel se ho přimět, aby mi důvěřoval…"
"A očividně se ti to povedlo." Usměje se JiJin a Yesung jen přikývne.
"Když byl na tom líp, požádal jsem o svěření do péče. Kromě mě nemá nikoho. Jeho matka zemřela, otce nemá, ani žádnou jinou rodinu…Ten chlapec si prožil peklo a já… udělám cokoli, jen aby byl šťastný." Zadívá se do obýváku, v jeho pohledu je zvláštní lesk, který si on sám neuvědomuje. Zato JiJin ho chápe až moc.
"Máš toho chlapce hodně rád, viď?"
Yesung mlčky přikývne.
"Připomíná mi Jinyounga." Vysloví nahlas myšlenku, která bloudí jeho myslí snad od okamžiku, kdy Wookieho uviděl.
"Stejně jako jeho, tak i Wookieho chci chránit, udělat cokoli pro jeho úsměv. Obětoval bych pro něj vše, pokud by bylo třeba."
JiJin je jasné, že to není zcela pravda, i když pochybuje, že si to sám Yesung uvědomuje. Ale cit, který chová k tomu chlapci, je silnější než pouhá bratrská láska, jakou cítil k malému Jinyoungovi. Teď jen otázka, je to špatné, nebo dobré?
"Dávej si pozor, Yesungu, pouto, které tě k tomu chlapci táhne, je mnohem silnější, než si myslíš." Promluví stařenka a Yesung na ni překvapeně pohlédne.
"Jak to myslíš?" zeptá se nechápavě.
"Zkus nad tím popřemýšlet." Usměje se JiJin a pomalu vstane.
"Měla bych už jít, začíná se stmívat a já mám ještě práce kopec…"
Yesung vstane taky a následuje ji do obýváku, kde za pianem sedí Wookie a jen tak ledabyle mačká na střídačku dvě klávesy, hlava skloněná k zemi.
"Wookie." Promluví tiše Yesung. Wookie okamžitě zvedne hlavu a otočí se. V očích mu zasvítí jiskřička radosti. Vstane a přiběhne k Yesungovi, který jej okamžitě vezme kolem ramen a přitiskne k sobě. Vůbec si neuvědomuje, že ho touží mít u sebe pořád častěji. Nejraději by ho měl u sebe pořád. Kdyby to bylo na něm, už by ho nikdy z náruče nepustil.
"Vyhodíš mě ty, nebo to mám udělat sama?" zeptá se JiJin s letmým úšklebkem na rtech. Yesung se jen zasměje a spolu s Wookiem doprovodí JiJin ke dveřím.
"Jsem rád, že jsem tě opět viděl."až teď, když se s ní opět setkal, si uvědomil, jak moc mu ta babička chyběla.
"Já taky, Yesungie, já taky… Doufám, že teď už se tady zastavíš častěji. A ty, Ryeowooku, ráda jsem tě poznala." Štípne chlapce do tváře a zářivě se na něj usměje.
"Určitě se tady ještě stavím, tak mě čekejte, děti." Natáhne ruku k Yesungovi a ten se musí sklonit, aby ho mohla pohladit po tváři.

*

"Pojď, jdeme si vybalit a pak se můžeme projít." Řekne Yesung poté, co stařenka odejde a oni zůstanou sami dva.
Wookie přijme nabízenou ruku a spolu s ním vyjde do patra. Yesung s ním zamíří do pokoje, který obýval spolu s Jinyoungem a položí tašku na jednu z postelí, které jsou odděleny nočním stolkem. Uloží těch pár kousků oblečení do jedné ze skříní, poté se otočí na Wookieho, který sedí na posteli a tiše ho pozoruje. Vytáhne z tašky ještě modrého medvídka a přistoupí k Wookieho posteli. Položí plyšáka na polštář a pohladí ho po kožíšku. S úsměvem se podívá na Wookieho.
"Chceš se tady porozhlédnout?"
Wookie nadšeně přikývne a vyskočí na nohy tak rychle, že málem hlavou vrazí Yesungovi do zubů, co hnědovláska rozesměje. Stačí tak málo, aby toho chlapce potěšil. Co teprve, až jej vezme všude tam, kam chce.
"Tak pojď." Vezme ho za ruku a o pár minut už oba vychází z domku. Tvář jim ovane chladný vánek, no i přes to je ještě dost teplo na příjemnou večerní procházku.
 


Komentáře

1 Terry Terry | Web | 18. ledna 2012 v 11:12 | Reagovat

Jůů to bylo tak krásný! :) Vážně se ti to povedlo :D By mě zajímalo, kdy si Yesung uvědomí to, co cítí k Wookiemu... Skvělý díl :) Moc se těší na další :D

2 Katy-chan Katy-chan | Web | 18. ledna 2012 v 11:29 | Reagovat

Nooo...asi tak...Těším se na další díl!!!!

3 eSmy eSmy | Web | 18. ledna 2012 v 12:59 | Reagovat

johoooo! :D... Tak na teba to vyhrážanie vážne pomáha :D.... teda, z časti XD... Už som sa zľakla, čo to bude... ale toto ma príjemne prekvapilo :) Skvelé! :)

4 Hatachi Hatachi | 18. ledna 2012 v 18:35 | Reagovat

Jéé to byl ůžasně oddychový díl. Lekla sem se koho že to Sungie uvidí...nakonec sem byla mile překvapená že to byla babička nebo hospodyně. Taky by mě zajímalo kdy si Sungie uvědomí jaký cit chová k Wookiemu...Jen tak mimochodem bych se chtěla zeptat kolik let je Sungiemu v téhle povídce...

5 Kaoru Kaoru | 18. ledna 2012 v 21:24 | Reagovat

Úžasný!!...:D Já se těším na další dílky..zajímá mě jak to dopadne..:D <3

6 syrinox syrinox | 7. února 2012 v 15:34 | Reagovat

Nádherný, dokonalý... *klaní se* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz