Beze slov

5. ledna 2012 v 15:30 | Luli(na) |  DBSK povídky
Hehe, tak nějak se mi povedlo napsat takovou zvláštní povídku. Jako, myslím, že tohle je poprvé, co jsem něco napsala takovýmhle stylem... uhn... takovým... prostě jiným. Ale líbí se mi to. Výhoda pro vás: Můžete si domyslet jakýkoli pár, protože v povídce se žádní konkrétní pár nevyskytuje :D Já si u toho představila dva členy skupiny DBSK - proto je to v rubrice s FF na ně, vy si můžete představit koho chcete, nechám to na vaší fanzazii. Užijte si čtení :D
Název: Beze slov (Díky, Eli)
Fandom: DBSK (v mém případě)
Pár: ???
Varování: 12+
Věnování: Moje malinké sestřičce Eli :D


Nakouknu přes tlusté desky knihy, nenápadně, tak, abys mě nepostřehl. I tak vím, že po celý čas víš o mé přítomnosti. Sleduju, jak se natahuješ pro jednu z knih, usměješ se, když najdeš tu, kterou očividně hledáš. Pozoruju každý tvůj pohyb, jdeš k oknu a sedáš si na parapet, je to zakázané, to tě ale nezajímá. Otevřeš knihu a začteš se. Nedokážu od tebe odtrhnout zrak. Tvá andělská tvář mě přitahuje, jako magnet. Miluju ten zamyšlený výraz ve tvé tváři, to, jak nakrčíš obočí, když se ti v knížce něco nelíbí, napjaté svaly, když čteš napínavé kapitoly, miluju, když necháš slzy, aby máčely tvou tvář, když tě dojme konec příběhu. Dokázal bych tě takhle pozorovat věčně. Tiše, nenápadně. Ty o mně nevíš, žiješ ve světě knih, kde já nepatřím. I když tak moc chci. Tvůj svět je pro mě nedosažitelný. Vím toho o tobě tolik, ale nikdy nebudu moct být tak blízko, abych ti mohl říct to, co tak moc chci. Vím o tobě víc, než tví přátelé, no i tak jsou ti oni blíž. Ani jen netuší, kolik času trávíš tady, mezi knihami, netuší, že jejich idol, největší hvězda, tolik miluje čtení. Myslí si, že se učíš - přesně tak, jak se od školního předsedy očekává. Jen já znám pravdu. Vím to jen já, nikdo jiný. Každý den tady sedím s tebou a dívám se na tebe, aniž bys mi věnoval jediný pohled, či úsměv. Jsem z těch, kteří se k tobě nemohou přiblížit, kteří nemají právo zamilovat se do tebe. A já tě přesto miluju. I když ty se to nikdy nedozvíš. Jediné, co můžu mít, jsou tyhle chvíle, kdy si ponořen do světa fikce a nic kolem nevnímáš…

*

Cítím na sobě tvůj pohled, nedám na sobě nic znát, i když vím, že víš, že o tobě vím. Tvé oči mě pozorují denně, mrazí mě z toho v zádech, není to ale nepříjemné. Zvykl jsem si na tvou přítomnost. Bez tebe už snad nedokážu přečíst ani stránku. Jsi se mnou pořád, jsi jediný, kdo se ke mně dostal tak blízko. Nikdy jsi na mě nepromluvil, nikdy jsi nedal najevo, že jsi tu. Přesto cítím, že si mi blíž, než kdokoli jiný. Stačí mi tvá blízkost, tvé nádherné hnědé oči, které mě den co den pozorují. Přál bych si, aby ses na mě takhle díval pořád, ne jen tady, když čtu, jenže tam venku děláš, jako bych neexistoval. Nevěnuješ mi jediný pohled, či úsměv. Tolik bych si přál vidět ho. Věřím, že je nádherný. Jediné, co však můžu mít, jsou tvé oči, které nakukují přes knihu, za kterou se skrýváš. Proč ji neodložíš? Proč nenabereš odvahu a nepřijdeš za mnou? Víš, že já to neudělám. Znáš mou povahu, vím to. Ani nevíš, jak moc bych si přál, abys byl tady u mě. Chtěl bych tě držet v náručí, hladit v těch sametově hebkých vlasech, dotýkat se tvého andělského obličeje. Jsi tak krásný. Neuvědomuješ si to? Krásnější tvor, než ty, neexistuje. I andělé by se klaněli tvé kráse. Padli by před tebou na kolena. Tak nádherný jsi. Tak proč se přede mnou skrýváš? Řekni. Ne, neřekneš mi to. Bojíš se. A já jsem příliš hrdý, než abych za tebou přišel. Jenže pokud to neudělám já, ty určitě ne. Proč je to tak složité?

*

Opět jsem tady. Stejně, jako vždycky. Tolikrát jsem se zapřísahal, že je to naposled. Že už se nebudu trápit tím, jak jsi mi vzdálený. Že zapomenu na tvůj dokonalý obličej, na vždy tak dokonale upravené vlasy, na jiskřičky ve tvých očích, které se tam objeví pokaždé, když se usmíváš. Nejde to. Moje nohy mě tady samy pokaždé dovedou, neposlouchají můj mozek, který říká, ať sem nechodím. Srdce je silnější, táhne mě k tobě. Touží být ti nablízku, i když tě můžu pozorovat jen z dálky. Udivuje mě, že mi to dovolíš. Že mě necháš, abych tě takhle pozoroval. Že mě necháš, abych se kochal pohledem na tvou zamyšlenou tvář. Tu tvář, která mě provází ve všech mích snech. Necháváš mě pozorovat tě, aniž bys mi dal najevo jediný náznak, že o mně víš. A přeci to vím. Víš o mé přítomnosti… Víš to, ale ani jednou se na mě nepodíváš. Ani jednou jedinkrát. To jsem ti skutečně tak lhostejný, že mou přítomnost ani neregistruješ? To jsem ti skutečně tak ukradený? Vskutku. Proč se tomu divím. Každý patříme jinam. Ty, bohatý a žádaný, z vlivné rodiny, nástupce svého otce. A já? Bezvýznamné nic, nejsem nic v porovnání s tebou. Jsem pouhá bezvýznamná existence. Něco, pro tebe absolutně nepodstatné. Měl bych jít. Měl bych odejít a už se nevrátit. Nelámat vlastní srdce na kousíčky. Bolí to. Láska bolí. Vlastní myšlenky mě zaměstnají natolik, že nepostřehnu, jak vstáváš ze svého místa. Jsem tak ponořený ve vlastní bolesti, že nevnímám čas. Čas, kdy už jsem tady dávno neměl být. Čas, kdy ty odcházíš… kdy procházíš kolem stolu, u kterého sedím. Měl bych odejít. Vstanu a udělám krok. V tu chvíli se srazím s tvým tělem. Celé mé tělo ztuhne, když vzhlédnu a zadívám se do těch tvých pronikavých očí. Nedokážu se hnout. Stojíš naproti mně. Stojíš naproti mně a koukáš se na mě…

*

Zadívám se do těch tvých čokoládově hnědých očí. V tu chvíli vím, že neodolám. Nedokážu víc čekat, až nabereš odvahu. Už ne, teď když mi sám téměř vlítneš do náruče. Vezmu tvou tvář do dlaní, opatrně, něžně, jako bych se bál, že se pod mým dotekem rozpadneš. V tvých očích se odrazí překvapení a zmatek. Svou tváří se téměř dotýkám té tvé, andělsky dokonalé. Sklouznu pohledem k tvým rtům. Jsou tak plné, růžové a smyslné. Touha ochutnat je téměř nesnesitelná. Přiblížím se ještě víc, cítím tvůj přerývaný dech na své tváři. Ve chvíli, kdy se nadechuješ, abys něco řekl, přitisknu své rty na tvé. Vše kolem přestane existovat. Přesně takhle jsem si představoval náš první polibek. Ne… je to ještě lepší. Je to, jakoby se svět najednou zastavil, jakoby vše zmizelo, jako bychom zůstali jen my dva. Jemně otírám své rty o ty tvé, jemněji, než se motýlí křídla třepotají ve vzduchu. Líbám tě pomalu, něžně, měkce a vlhce. Držím tvou tvář v dlaních, cítím její horkost, její hebkost. Ach, bože, jak dlouho jsem po tomhle toužil. Srdce se mi sevře radostí, když se polibku nebráníš. Zkusím si dovolit víc. Špičkou jazyka se dotknu tvých rtů, jemně obkroužím jejich konturu a zatlačím na ně. Zavzdycháš, tichounce, téměř mi ten zvuk unikne… Po zádech mi přejde mráz. Jak krásně ten vzdech zní. Tak krásně, že ho chci slyšet znova. Zatlačím víc. Tvé rty se pootevřou a ty mě pustíš dovnitř. Neváhám a vklouznu do tvých úst. Zkoumám každičké jejich zákoutí, přejdu po tvých zoubcích a skončím u tvého jazyka. Dotknu se ho, nepatrně po něm přejdu. Další vzdech unikne z tvého hrdla. Je ještě krásnější, než ten předešlý… Ve chvíli, kdy se tvé dlaně ovinou kolem mého krku, kdy se tvé tělo přitiskne k tomu mému, kdy začneš oplácet můj polibek… V té chvíli vím, že už tě nikdy nepustím.
 


Komentáře

1 eSmy eSmy | Web | 5. ledna 2012 v 15:37 | Reagovat

podľa môjho to bolo nádherné :) a Vymyslela si názov! :D

2 ElenEstel ElenEstel | 5. ledna 2012 v 17:05 | Reagovat

je to tak romanticky nádherné

3 Hatachi Hatachi | 5. ledna 2012 v 18:11 | Reagovat

Tyjo to je tak nádherný,tak něžný... Představila sem si muj milovaný pár a rozplívala sem se od začátku do konce...

4 Terry Terry | Web | 5. ledna 2012 v 19:19 | Reagovat

Awww to je tak překrásně romatické ♥ Povedlo se ti to :) Moc se im to líbí ^^

5 Nao-chan Nao-chan | 5. ledna 2012 v 21:29 | Reagovat

jaháááá, to je krásná YunJae povídka! :D Teda já si ji představovala jako YunJae :D jen jsem se ze začátku dohadovala, který z nich bude Yunho a který Jae xD Nakonec sem se rozmyslela, že bohatý začtený je Jae a ten pozorovatel je Yunho xD ale ke konci mi to moc nesedělo...ikdyž...no nic :D

Mimochodem mě dorazila část: i když vím, že víš, že o tobě vím. :D

Nádherné to bylo =) ♥

6 Keigh Keigh | Web | 5. ledna 2012 v 21:35 | Reagovat

romantika sama. (Asi budu zvracet.) - Sakra. Vrátil se mi můj sarkastický smysl rpo romantiku. Já včera něměla koukat na ty zatracené Twilight,k a to jsem si myslela, že toho zatraceného Jacoba s někým spáruju. (Napadl mě ten malý vlkodlak.) A nebo ten vlasatec. Jó, ten byl vtipný. Myslím toho, co je tak příšerně ošklivý, až se mi z něho restartoval počítač. Mimochodem, myslíš, že může být procesor mého noťáku na kluky, Dycky když píšu yaoi, tak nějak podivně se rozvrní. A vždycky u nějaké sexuální scény... což mi připomíná, jak moc blbě bude vypadat, když se v Ďáblovi vyspím s Ianem?

...É... moc myšlenek, že? Ale znáš mě, nikdy nejsem zrovna konkrétní a pochopitelná. Vlastně skoro pořád blbě vykecávám. A taky mě napadlo, že už o tobě nemůžu říct, že píšeš hodně dobře, protože píšeš jako já. Ale dneska mě položilo spíš to, že Ian přemýšlí opravdu tak sarkasticky, jak jsem si myslela, že přemýšlí.

Podstatu ted odsouvám na chvíli na  vedlejší kolej, ale ne na dlouho, myslím, že Dábla dopíšu rychle.

Co si myslíš o nápadu napsat něco na toho kočkobijce z Twillight? Jó, myslím toho,co obchcává hydranty a má celkem šest bradavek, ale má mnohem víc sexy tělo, než kdokoli jný (aspoň v tom filmu.)

...Proč mám takový pocit, že tenhle komentář totálně nedává smysl? A to jsem měa jenom večeři a trochu čaje!!!

7 Keigh Keigh | Web | 5. ledna 2012 v 21:36 | Reagovat

Což mi připomíná - ty víš, kde bydlím - kurva.

8 Take Ho Take Ho | Web | 30. ledna 2012 v 19:01 | Reagovat

škoda že to není kapitolovka

9 AAA AAA | 5. dubna 2013 v 21:12 | Reagovat

panebože to je tak nádherný!!!! :) :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz