Vůně kopretin - 2. díl

31. prosince 2011 v 10:15 | Luli(na) |  Vůně kopretin
Je tady druhý díl povídky. Nakonec jsem ho nepřepisovala a neopravovala jako ten první, ale rovnou napsala nový a úplně jinak. Ten původní se mi zdal takový... divný. Možná to bude tím, že jsem to psala tak dávno a od té doby jsem trošku změnila styl psaní. Ano, Keigh, to je tvoje vina! No, tak doufám, že se mi tenhle díl povedl a že se vám bude líbit :D Tak směle do čtení :D A užijte si dílku, dalšího se dočkáte až příští rok :D



Když otevře oči, zjistí, že tma, která byla kolem, zmizela. Oddechne si, když zjistí, že je ta můra pryč. Rozhlédne se kolem a zarazí se. Ale kde to zase je? Světlezelené zdi, dubová skříň, stůl, počítač, postel, několik polic, okno… zasekne se v pohybu a vrátí se pohledem k posteli.
"Eh…?" dostane ze sebe. Na posteli někdo leží. Zmateně zamrká. Kam se to dostal? Pomalu přejde k posteli, obejde ji a zadívá se do tváře chlapci, který tiše oddechuje. Vytřeští oči, když v něm pozná onoho kluka.
Tvým úkolem je postarat se o to, aby se na jeho tváři opět objevil úsměv.
Ty slova se v jeho hlavě objeví, jako ozvěna. Přistoupí těsně k posteli a pohledem provrtá chlapcův spící obličej. Ucítí zvláštní tlak na hrudi a jeho dech se zrychlí. Co to má znamenat? Zavře oči a zhluboka se nadechne. Poté se opět zadívá na chlapce. Jemné rysy jeho tváře značí, jak moc je mladý, husté, téměř černé vlasy spadají do jeho obličeje a zakrývají jeho oči. Rovný nos a plné, hezky vykrojené rty, které jsou přímo stvořené k líbání. Pokroutí hlavou. Přemýšlet o takových nesmyslech. Trhne sebou, když se chlapec na posteli pohne. Otočí se na záda a mírně pootevře rty. Vlasy, které doteď zakrývaly jeho oči, sklouznou bokem a tak má možnost vidět celou jeho tvář. Musí uznat, že je opravdu hezký. Kdejaká holka se po něm musí otočit… Zamračí se. Něco však tu krásu hyzdí. I když kluk spí, svaly jeho tváře jsou napnuté, oční víčka se chvějí… Ani ve spánku není klidný. Vzpomene si na chvíli, kdy jej viděl poprvé. Brečel. Brečel protože… mu někdo zemřel. Vybaví se mu hrob, lidi postávající kolem… Pohřeb. Ano. Tak tohle se stalo. Až teď si uvědomil, že poprvé ho viděl na hřbitově…

***

Probudí ho pocit, jako by jej někdo pozoroval. Nepříjemně se ošije a přinutí oční víčka zvednout se. Jen co to udělá, vyděšeně vykřikne, když uvidí neznámou tvář, jak se nad ním sklání a zkoumavě si jej prohlíží.
Hnědovlásek ztuhne v okamžiku, kdy se chlapcovy oříškově hnědé oči zahledí do těch jeho. V tu chvíli, jako by do něj uhodil blesk. Celým jeho nitrem postoupí zvláštní chvění, které se shromáždí v jeho hrudi a sevře jeho srdce jako žhavé kleště. Ten pocit nechápe. Cítí se, jakoby jej k tomu černovláskovi právně něco připoutalo. Něco, co ho nepustí. Něco, co mu nedovolí vzdálit se od něj.
"K-k-kdo…?"
V tu chvíli se prudce otevřou dveře a dovnitř vběhne hnědovlasá žena.
"Siwone, co se stalo? Slyšela jsem výkřik!" přiběhne k němu a projde skrze muže, který ji stojí v cestě. Jak Siwon, tak i hnědovlasý muž, vytřeští oči. Co to…?!
"Siwone, jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě a sedne si na krej postele, aniž by muži stojícímu nad ní věnovala sebemenší pozornost.
"Siwone?" zeptá se už vyděšeně. Černovlásek vypadá, jako by snad viděl ducha. Kdyby jen věděla, jak blízko je pravdě…
Siwon chce něco říct, no není schopen slova. Jen naprázdno otevře ústa a hned je zase zavře. Nechápavě se koukne na muže, který se tváří stejně překvapeně.
Vždyť ta žena přes něj prošla, jako by tam vůbec nebyl. Ani si ho jen nevšimla!
"T…této, ty…?" chce se zeptat, zda ho nevidí, nakonec si to ale rozmyslí. Co by si o něm pomyslela? Že se zbláznil?
"Jsem v pořádku." Řekne tiše.
"Opravdu?" zeptá se starostlivě a pohladí ho po tváři. Siwon pouze přikývne. Jeho teta se usměje a vstane.
"Dobře, kdyby se cokoli dělo, jsem v kuchyni." Řekne ještě, než se otočí k odchodu.
Hnědovlásek ji podruhé nenechá, aby skrze něj prošla, a raději uhne. Vůbec se mu nelíbil pocit, který cítil, když procházela jeho "tělem". Bylo to, jakoby někdo sevřel v dlaních jeho vnitřnosti a zatáhl. Odporné. Počká, až Siwonova teta opustí pokoj a pak upře své oči na něj. Siwon jeho pohled vycítí a vyděšeně na něj koukne. Co je zač? Duch?
"Kdo jsi?" zeptá se co nejklidněji.
"Jsem Hangeng." Promluví onen muž sametovým hlasem, aniž by nad tím nějak zvlášť přemýšlel. Pak se zarazí. Co…?! Jak to sakra ví?! Ale… Je si jistý. To jméno. Je to jeho jméno. Je tím zcela přesvědčen.
Siwon si všimne překvapení v Hangengově tváři, které ale ani v nejmenším nechápe.
"Hangeng" zopakuje po něm tiše. Neunikne mu Hangengův přízvuk ani to, že tohle určitě není korejské jméno. Zvláštní.
"Proč jsi tady?" zadívá se mu do očí. Hangeng mu pohled opětuje, avšak nic neříká. Nenachází správná slova. A říct mu, že je tady proto, aby vrátil úsměv na jeho tvář, mu přijde dosti… divné.
"Nevím." Rozhodne se pro tuhle odpověď, která není tak docela lež. Protože on opravdu neví. Neví, jak by to měl provést. Vrátit úsměv na jeho tvář… Udělat ho šťastným? Ale jak? V pokoji se rozhostí ticho. Ani jeden neví, co by měl říct. Siwon je pořád zmatený, nechápe, co má tohle vše znamenat. Kdo je ten muž a proč tady je?
"Jsem tady kvůli tobě." Protne ticho Hangeng.
"Kvůli mně?" Siwon zmateně zamrká. Hangeng udělá pár kroků, dojde k posteli, přičemž se Siwon vyděšeně posune ke zdi a sedne si na postel. Chvíli přemýšlí, jak vlastně začít. Co mu má říct? Vlastně… není moc, co by mu mohl říct. Jediné, co ví, je to, co má udělat. Neví proč, neví jak. Ví jen, že musí. Nadechne se tedy a spustí. Řekne mu vše, co sám ví. Jak se probudil v té nekonečné temnotě, jak jej viděl na pohřbu… Siwon zprvu není schopen slova. Při zmínce o hřbitově ho bodne u srdce a do očí se mu natisknou slzy, když si opět vzpomene na rodiče. Hangeng si jeho slz všimne a okamžitě zmlkne. Má chuť si nafackovat. To pěkně plní svůj úkol. Vždyť právě udělal přesný opak toho, co by udělat měl, pomyslí si hořce.
"Asi… bys měl jít." Promluví po chvilce Siwon a rychle hřbetem ruky setře slzy ze své tváře. Znervózňuje ho cizincova přítomnost. Má z něj zvláštní pocit. Cítí, že to rozhodně není člověk. Navíc má pocit, jako by jeho srdce na Hengengovu přítomnost reagovalo až moc přehnaně. Tluče o hodně rychleji, než kdy jindy. Hangeng k němu překvapeně vzhlédne. Pak si povzdechne.
"Nemůžu odejít." Promluví.
"Proč ne?" zeptá se jej Siwon.
"Já…" Odmlčí se a dlaň si přitiskne na hruď v místě, kde by mělo být srdce.
"Cítím to. Někde uvnitř. Pocit, který mě k tobě táhne jako magnet. Je to jako řetěz, která mě k tobě poutá. Cítím, že kdybych se od tebe vzdálil… stane se něco špatného."
Siwon mlčí. Po zádech mu přeběhne mráz a suše polkne.
"Promiň. Nechci tě děsit. Věř, že jsem stejně zmatený, jako ty." Natáhne k němu ruku, ale když Siwon ucukne, opět ji stáhne. Navíc. Pravděpodobně by se jej stejně nedotkl. Stalo by se přesně to, co s jeho tetou. Nebo…ne? Ona ho přeci vůbec neviděla. Ale Siwon ano. Ani jeden netuší, že oba myslí na tu samou věc.
"Jsi duch?" promluví tiše Siwon.
"Já nevím." Povzdechne si bezradně Hangeng. Necítí se jako pouhá duše. Kdyby byl, nemohl by cítit to zvláštní chvění, nemohl by v uších slyšet tlukot vlastního srdce… Ne, nemůže být mrtvý. Ale co pak je?! Štve ho, že nedokáže odpovědět téměř na žádnou Siwonovu otázku. A ještě víc jej štve, že nedokáže odpovědět na vlastní otázky.
Siwon se kousne do rtu. Má nutkání dotknout se toho muže. Pohne rukou směrem k němu a pomalu ji zvedne. Hangeng se na něj překvapeně podívá. Sleduje Siwonovu dlaň, která se pomalu přibližuje k jeho tváři. Ani se nehne, jen tiše sedí. Čeká.
Černovlásek zastaví těsně před jeho obličejem a polkne. Opravdu to chce udělat? Co bude cítit, ať jeho ruka projde skrz? Vyskočí mu husí kůže a ruku odtáhne. Jen kousek, než se zastaví. Nutkání dotknout se ho je silnější. Jen pár centimetrů a jeho prsty budou u Hangengově tváři. Z centimetrů se stanou milimetry. Stačí kousíček. Málem přestane dýchat. Čekal cokoli. Že jeho ruka projde skrz, že bude cítit chlad. Cokoli, jen ne měkkou hřejivou kůži.
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 31. prosince 2011 v 11:34 | Reagovat

Háách,to bylo nádherný... Smutný ale nádherný... Miluju Hannieho... Těšim se na další díl,doufám že bude brzo. Nenech nás čekat,prosim prosim...

2 Terry Terry | Web | 31. prosince 2011 v 16:21 | Reagovat

Wáááá to je tak překrásný! Já už se tak těším na pokračovnání, že to ani není možný! :D Doufám, že nás  nenecháš dlouho čekat ;)

3 Lee Hyumi Lee Hyumi | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 21:23 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!! to je krasa bozeeeee ja te miluju ale jakto ze ho teta nevidela? :O to mi je taky zazrakem jako ty vole lulino tohle s emi vazne libi nemuzu se dockat co bude dal :) je to tak smutne romanticky naladeny:D

4 Syrinox Syrinox | 4. února 2012 v 14:10 | Reagovat

Wáááááá XD Luxusní, já z tebe, holka nemůžu :D

5 Keigh Keigh | Web | 29. června 2012 v 17:22 | Reagovat

Moje vina? MOJE VINA?!?  Keigh nic, Keigh MUZIKANT! É, teda, pravda, Keigh je asi víc i biolog než muzikant, ale to nevadí, protože TY VÍŠ, JAK TO MYSLÍM!!!

Já za to nemůžu! To tys chtěla, ať ti dělám betu, a vůbec! :D keigh je v tom úplně nevinně!

Na druho stranu je fakt, že teď píšeš mnohem líp. Hm, hm, jsem hrdá maminka...

Mimochodem, jak ti dopadlo vysvědčení? To by mě zajímalo, hm. Doufám, že se ozveš, až budeš na skypu. přijde mi, že jsme dlouho nepokecaly. Asi to je tím, že... hm. Ne, nevím, čím to je. :D Ok, ok, teď si jdu přečíst tu povídku. A pak... pak ti dám vědět, jak se mi líbila.

MUHAHAHAHAAAAAAAA!!!! HELLYEAH! Tohle je doprdele sexy povídka, jó! Taky chci ukeho neustále u sebe! ...É... čekej, dyť u sebe mám furt Nickyho. No jo. Sakta. To je fakt. MUHAHAHAAAA!!!!

Ou, doprdele, tahle povídka je fakt hodně sexy! Totálně se mi líbí tvoje pojetí, je to zatraceně sexy! Sakra, sakra, sakra, padám na další díl, nemám na vykecávání moc náladu, zatraceně se těším, až se usměje a až budou spolu a až se spolu budou loučit a až skončí každý sám, muhahahaaa! :D

Jdu číst.

Domluvila jsem. Howk.

6 주자 주자 | Web | 4. ledna 2013 v 15:38 | Reagovat

*nemá slov*
vážně, to se nedá popsat, jsem ještě zmatenější než oni oba dva dohromady :D Jdu na další dílek^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz