Nezapomeň na mě - 9. díl

27. prosince 2011 v 0:12 | Luli/na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Tak jo, děti, tady máte další díl povídky. Uhn, asi mě něčím praštíte, jelikož tenhle dílek je opět žalostně krátký. Má pouze dvě stránky ve wordu, což opravdu není moc. No, snad to nějak překousnete, opravdu totiž nejsem schopná ten dílek více natáhnout. Navíc je po půlnoci a já téměř nevidím na oči a máti mě stejně vyhání, takže bych nic delšího ani dopsat nestihla. Snad příště :D Tak dobrou noc, děti, já padám do postele :D Užijte si dílek :D


Pozoruje jeho spící tvář, tak klidnou a pořád tak přívětivou. Za tu dobu, co tady je, se nikdy nestalo, že by se v jeho tváři objevil byť jen kousíček zloby. Starší muž se pohne, ale nevzbudí se. Jen pevněji obejme jeho pas a přitiskne ho k sobě. Po zádech mu přeběhne mráz. Nelíbí se mu, jak ho k sobě tiskne, bojí se. I když v noci mu to nevadilo. Ne, v noci se sám tiskl k jeho hrudi a klepal se strachy. Co jen dokáže způsobit obyčejný sen? Teď ale není noc a jeho žádný sen neděsí. Ale když kouká do té spící tváře… má strach se byť jen pohnout, aby ho nevzbudil. Nakonec… až tak nepříjemné to není. Jeho náruč tak hezky hřeje a cítí se v ní tak nějak… v bezpečí. A čím déle takhle leží a kouká na jeho spící tvář, tím menší strach pociťuje.
Yesungovy víčka se zachvějí a jeho oči se pomalu otevřou. Ryeowook ztuhne, když se do něj zabodne pár čokoládových očí a uhne pohledem. Yesungovi chvilinku trvá, než se probere natolik, aby si uvědomil, proč chlapec leží v jeho posteli a co víc - v jeho náručí.
"Dobré ráno." Zašeptá ještě spánkem poznačeným hlasem a usměje se. Chlapec k němu zvedne pohled a i jeho rty se zkroutí v mírném, nesmělém úsměvu.
"Dobré ráno." Řekne tichounce.
"Už je to lepší?" zeptá se najednou a Wookie překvapeně zamrká. Pak mu dojde, co se ho starší muž ptá a jen slabě přikývne.
"Děkuju." Knikne téměř neslyšně.
"Nemáš za co děkovat." Yesung uvolní stisk, zvedne ruku a dlaní pohladí Wookieho po tváři. Cítí, jak se chlapec pod jeho dotekem zachvěje. Pořád se bojí. Vezme pramínek jeho vlasů a zastrčí mu je za ucho. Ještě chvíli nechává dlaň na jeho tváři, pak ji stáhne a vrátí ji na Wookieho boky. Všimne si jeho výrazu i strachu v jeho očích a okamžitě jej pustí.
"Promiň."
Řekne omluvně a posadí se. Protáhne se jako kočka a poté otočí tvář k Wookiemu. Široce se usměje a mrkne na něj.
"Co takhle snídani?" navrhne a kývne hlavou.
"Pojď, udělám palačinky. No, i když…" koukne se na budík, který leží na nočním stolku a ukazuje něco po půl dvanácté a tiše se zasměje.
"Tak si dáme jen cereálie s mlékem a ty palačinky udělám k obědu."
Ryeowook se nezmůže na slovo, ten chlap jej udivuje pořád víc a víc. Ten úsměv, který mu pořád hraje na rtech, ten něžný pohled, kterým se na něj dívá. Vzpomene si na svou maminku. Na jejich rtech hrál stejný úsměv a v jejích očích byla stejná něha. Do očí se mu nahrnou slzy. Proč si na ni musel vzpomenout až teď, když už ji nemůže nikdy vidět? Nebylo by lepší, kdyby si nevzpomněl vůbec?
"Ryeowookie, co se děje? Pořád se bojíš?" Yesung si všimne slz, které se lesknou v chlapcových očích a skloní se k němu. Ryeowook však jen prudce zavrtí hlavou a rychle si otře oči do rukávu.
"Nebojím." Ujistí ho.
"Tak proč pláčeš?" setře palcem zbloudilou slzu z jeho tváře.
"Ona… taky se takhle usmívala." Vzlykne. Yesung se nemusí ptát, je mu jasné, že Wookie mluví o své matce. Neví, co říct, netuší. Proto udělá jediné, co je v jeho silách. Vezme Wookieho za ruku a přitáhne si ho do náruče. Zase. Začíná mít pocit, že je chlapec v jeho náručí pořád častěji. Nevadí mu to. Líbí se mu ten pocit, kdy může objímat to drobné tělíčko, kdy jej může vískat ve vlasech a vdechovat jeho vůni.
"Pořád se usmívala. Vždycky…" vzlykne Wookie. Yesung jej obejme pevněji a políbí jej do vlasů. Měl by něco říct. Ale, najednou nemá ponětí, co by měl říct. Že to bude dobré? Nebude. Ví to. I jemu říkali totéž. Že to bude dobré. Jsou to už čtyři roky a pořád cítí tu samou bolest. Ne tak velkou, jako dřív, ale cítí. A taky samotu… Ne. Tu už nepociťuje. Ne teď, když má Wookieho.
"I moje maminka se pořád usmívala." Zašeptá tichounce, vzpomínka na ni jej zabolí.
Ryeowook přestane vzlykat a zvedne svou tvář k Yesungovi.
"Usmívala?"
Yesung se pouze usměje a setře další slzy, které zmáčeli Wookieho tvář.
"Moje maminka taky zemřela." Vysvětlí. Ryeowook vytřeští oči a zůstane strnule sedět v Yesungově objetí.
"Zemřela před čtyřmi lety. A sní i můj otec…a malý bráška. Byla bouře. Ten den, kdy se to stalo." Nepamatuje si, co přesně se tehdy stalo. Zato si ale přesně vzpomíná na ten pocit, kdy mu oznámili, že jeho rodina zahynula. Trvalo dlouhé dny, než si uvědomil, že už nejsou. Že už opravdu nejsou.
"Chybí mi. Tak moc." Neví, proč mu to říká. Možná proto, aby věděl, že není sám. Že ví, jak se cítí, že… jsou v něčem stejní.
Ryeowook tiše hledí do Yesungových očí, které jsou rázem plné bolesti. Nelíbí se mu to. Ani trošku se mu to nelíbí. Chce, aby byla v Yesungových očích opět něha. Ne bolest. Kousne se do rtu a polkne knedlík, který se mu dělá v krku. Tohle je jeho vina. Kdyby nebrečel, Yesung by si nevzpomněl…
Starší muž si všimne stínu v chlapcových očích a zamračí se. Asi nebyl nejlepší nápad zatěžovat ho něčím takovým. Měl být raději ticho. S tím už ale nic nenadělá.
"Tak a dost. Nebudeme si přeci kazit den pochmurnými myšlenkami, viď, že ne?"
Yesung zažene vzpomínky a zeširoka se usměje. Pocuchá Wookiemu vlasy a vstane. Neudělá ani krok a zakopne o něco, co leží na zemi. Podívá se pod nohy a všimne si medvídka. Musel v noci spadnout z postele. Skloní se pro něj a zvedne ho ze země.
"Tady máš, musíš si ho hlídat." Vtiskne ho Wookiemu do náruče a za ruku ho vytáhne z postele.
"Běž se převléct a pak přijď na snídani." Popostrčí ho ke dveřím jeho pokoje a sám zamíří ke své skříni.
"No běž, na co čekáš." Usměje se, když si všimne, jak Wookie přede dveřmi zaváhá. Wookie potřepe hlavou, vždyť ten pokoj ho nesežere. To, co se stalo večer, bylo kvůli tomu snu. To ten ho vyděsil a ne ten pokoj. Zatáhne za kliku a otevře dveře. Pomalu, jako by snad čekal, že jen co ty dveře otevře, něco na něj vyskočí. Nic se ale nestane, pokoj je tichý a prázdný… a vůbec není děsivý. Usměje se, všechny chmurné myšlenky zažene a vběhne do svého pokoje. Přesně, jak řekl Yesung, nebudou si jimi přeci kazit den.
 


Komentáře

1 Kami - SB - Kami - SB - | E-mail | Web | 27. prosince 2011 v 0:23 | Reagovat

to bylo prostě sladkýýý :-) i když si moc neumím představit, jak někdo zakopne o plyšového medvídka :-D
jinak v jednu chvíli smutný, ale hned se to zase obrátilo, díky bohu za Yesungovou povídkovou povahu...jak jsi řekla na skypu - ideální chlap, usmívá se a dělá snídaně i oběd...toho bych taky brala :D
a už se moc těším na další dílek ^^

2 eSmy eSmy | Web | 27. prosince 2011 v 1:01 | Reagovat

síce krátke... ale krásne :)... a ja chcem vedieť o Yesungovej rodine!!!... že tomu venuješ jeden diel? že?... prosííím! :)

3 Ai Renge Ai Renge | Web | 27. prosince 2011 v 10:40 | Reagovat

To bylo tak, tak... dojemné! To, že to bylo krátký vůůůbec nevadí, aspoň jsem se toho hodně dozvěděla... zase :D
Miluju tu povídku ^^

4 Domi(Nika) Domi(Nika) | Web | 27. prosince 2011 v 10:53 | Reagovat

Tuhle povídku žeru =D. Takové slaďoučké. =) Těším se na pokračování =)

Už ho máš napsané?? Ne?? A teď?? Pořád ne? Tak teď?

5 ElenEstel ElenEstel | 27. prosince 2011 v 11:41 | Reagovat

wow to je úchvatný

6 Hatachi Hatachi | 27. prosince 2011 v 13:28 | Reagovat

Krásné i když smutné... Vůbec nevadí že to bylo krátké... Taky bych se ráda dozvěděla více o Yesungovo rodině a co se vlastně stalo že Wookieho unesli a týrali... Těšim se na další skvělý díl...

7 Terry Terry | Web | 27. prosince 2011 v 15:21 | Reagovat

To je tak šlaďouškéé ♥.♥ Já tu povídku zbožňuju! Už se těším na další díl :D

8 Jenny Jenny | Web | 8. ledna 2012 v 14:02 | Reagovat

já tě miluju Luello ;D ani nevíš jak moc tě miluju xDDD

9 syrinox syrinox | 5. února 2012 v 20:28 | Reagovat

Nádhera... já prost ěnemůžu přestat číst :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz