Nezapomeň na mě - 6. díl

19. prosince 2011 v 16:55 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Hehe, děcka, jako, u tohohle dílu jsem měla tendence pištět jak šílená yaoistka... (jako bych ji nebyla...). Ne, žádné yaoi nebude, jako, co bych to byla za hovado, že? To bych Wookiemu neudělala. No ale.. ňahá, dojde k vytouženému objetí, po kreém tak prahnete a možná k "vyznání" ??? No, uvidíme, jak to vezmete. Mě osobně se tenhle dílek líbí... hodně... Muhehehe... A dokonce je trošičku delší :D To je radosti, co? No tak, směle se vrhněte do čtení :D


Yesung zavře okno, kterým lomcuje studený vítr a podívá se na zamračenou oblohu. Končí červenec a zdá se, že s ním je konec i hezkému počasí. Vypadá to na pěknou bouřku. Pokrčí rameny, no co, beztak bylo v poslední době děsné sucho, trochu té vody nikoho nezabije. Zatáhne závěs a otočí se. Na tváři se mu rozlije úsměv, když pohledem sklouzne na hnědovlasého chlapce sedícího za piánem. Je až neuvěřitelné, jak rychle se to ten kluk naučil. Jako by se pro hru na piáno narodil. Nejvíc jej ale fascinuje úsměv, který se rozlévá na jeho tváři. Odkdy ho poprvé viděl usmívat se, uběhlo jen pět dní. Je to pět dní, co Wookieho tvář nehyzdí strach, co v jeho očích hrají malé jiskřičky života. Sám nedokáže zabránit úsměvu. Z Wookieho příchodem se jeho život změnil. Opět má pocit, že je tady někdo, kdo jej potřebuje, pro koho může žít. Ano, tenhle chlapec narušil jeho stereotypní způsob života. Už to není jen práce a domů a zase práce. Je tady něco navíc. Něco, co nezažil od doby, co mu nehoda vzala rodinu…
Ryeowook cítí jeho upřený pohled. Přestane hrát a zadívá se na něj. Yesung ale nevypadá, že by si něčeho všiml. Jeho pohled se sice upírá na něj, ale je prázdný. Zamrazí ho v zádech. Ten pohled se mu nelíbí. Děsí ho.
"Ye…yesungu?" vysloví jeho jméno snad poprvé za dobu, co tady je.
Oslovený zamrká překvapením, že jej chlapec oslovil a sklený pohled jeho očí zmizí. Místo toho je v nich opět stejná něha, s jakou se na něj dívá pořád.
"Promiň, zamyslel jsem se." Omluvně se usměje a přejde k němu. Ryeowook už ví, co následuje a tak jej nepřekvapí Yesungova dlaň ve vlasech. Přesto se mu srdce roztluče o něco rychleji. Ta nejistota je pořád tady. Už téměř nepatrná, ale pořád je.
Zakručí mu v břiše. Mírně se přikrčí, co Yesunga rozesměje.
"Vidím to na večeři." Rozcuchá mu vlasy a zamíří do kuchyně.
"Pojď." Otočí se na něj ještě ve dveřích. Wookie se usměje a vstane.
Yesung připraví topinky s oříškovým máslem a dvě hrníčky horkého kakaa. Zvláštní, ačkoli už je dospělý, nedokáže se vzdát téhle sladké pochoutky. Položí talíře i hrníčky na tác a kývne Ryeowookovi hlavou. Chlapec jej tiše následuje až do obýváku, kde si oba sednou na gauč. Yesung vytáhne teplou deku a přehodí ji přes ně.
"Není nic lepšího než večerní šálek kakaa." Usměje se a podá Wookiemu jeden hrníček i s talířem. Ten si hned vezme jednu topinku a s chutí se do ní zakousne. Yesung následuje jeho příkladu, vezme si taky jednu a zapije ji horkou tekutinou. Tělem se mu rozlije příjemné teplo, které ho nutí blaženě přivřít oči.
"Hnn…" Wookie spokojeně zapřede. Takovou dobrotu by klidně pil pořád. Yesung se na něj koukne a musí se zasmát, když si všimne kakaových vousů nad Wookieho rty. Ten se na něj nechápavě podívá. Yesung jen pokroutí hlavou a natáhne k němu ruku. Uchopí jeho tvář do dlaně a palcem setře zbytek kakaa. Slízne ho a mrkne na Wookieho. Ten se na něj chvíli kouká, pak se uchechtne. Natáhne ruku k Yesungovi a zopakuje přesně to, co udělal starší muž jemu. Yesung zamrká a hledí, jak Wookie slízává kakao ze svého palce.
Chlapec se na něj zadívá, všimne si překvapeného pohledu a pocítí mírný strach. Udělal snad něco špatně? Yesung se v tu chvíli začne smát.
"Vypadá to, že tu nejsi jediný čuník."
Netrvá dlouho a místností se rozezní i smích druhého kluka. Yesung se přestane smát a okouzleně hledí na smějícího se Wookieho. Jeho smích je tak nádherný. Jako zvuk zvonečků, milý a krásný. Ryeowook si uvědomí, že se starší muž přestal smát a okamžitě zmlkne. Všimne si Yesungova pohledu i zvláštního lesku v jeho očích. Zato jeho pohled se změní v zmatený.
"Mám tě rád, Wookie."

*

Probudí jej ostré světlo a hlasitá rána. Trhne sebou a rozespale otevře oči. Chvíli trvá, než začne vnímat zvuky kolem. Hlasité bubnování na parapet okna jej utvrdí v tom, že venku zuří pořádná bouře. Pokoj osvětlí další světlo a pár vteřin na to přijde další rána. Otočí se na záda a zadívá se do zdi, která je temně černá, jen chvílemi, kdy pokoj osvětlí blesk, může vidět jeho sluníčkově žlutou barvu. Sluníčkově. Musí se nad tím slovem usmát. Tak říkal žluté, když byl malinký a tak nějak mu to zůstalo.
Náhle jej ovládne zvláštní pocit, který se mu vůbec nelíbí. Jako by… nedokáže to popsat.
"Wookie." Vydechne. Cítí potřebu jít chlapce zkontrolovat. Má pocit, jakoby jej tam něco táhlo. Odhrne peřinu a vstane z postele. Přejde ke dveřím, které dělí jejich pokoje a tiše otevře dveře. Snaží se ve tmě rozeznat siluetu na posteli, no nevidí nic. Až ve světle dalšího blesku může vidět Wookieho, jak se opět krčí u zdi a nekontrolovatelně se třese.
Ryeowook vyděšeně vyjekne a přitiskne si dlaně k uším. Tiše a roztřeseně si při tom pobrukuje melodii, neví, co je zač, měl ji v hlavě už od nepaměti.
"Ryeowookie!" Uslyší Yesungův hlas, ale oči neotevře. Má je pevně semknuté, po tvářích mu stékají slzy… bojí se. Šíleně moc. Bouře. Děsí se jich. Tak moc. Ten nesnesitelný zvuk, šílené světlo… jako by padalo samo nebe. Kapky deště dopadající na parapet hlasně bubnují, jako démoni snažící se dobít dovnitř. Další rána, ještě hlasitější, než ty předtím. Opět vykřikne, pohupuje se zepředu dozadu a snaží se vnímat jen melodii, kterou si mumlá.
Yesung strne, když vidí vyděšeného chlapce. Okamžitě je mu jasné, že Wookie se bouře bojí. Ne. Je z ní přímo zděšený. Slyší jeho vzlyky a taky melodii, která se dere z roztřesených rtů… tu melodii zná... je to ukolébavka. Tak známá… přináší bolestivé vzpomínky. Ty ale rychle zažene. Teď není čas myslet na minulost.
Oči jej pálí, jak se z nich derou stále nové a nové slzy. Ať už to skončí, prosím! Ať je konec! Prosí v duchu. Ten strach, který jej ovládá… Proč ta bouře nezmizí?!
Zoufale zaúpí, prsty si vjede do vlasů a zaryje je do kůže. V tu chvíli cítí něčí paže, které se ovinou kolem jeho ramen, a on je stažen do něčí náruče. Zděšeně vykřikne a začne sebou házet. On se vrátil! Přišel si pro něj! Strachy se mu rozbuší srdce a hlas mu uvízne v krku.
"Wookie, Wookie, pšššt, to jsem já, To jsem jen já. Nikdo ti neublíží! Jsem tu s tebou. Jsem tady."
Yesung pevně svírá v náručí vyděšeného chlapce, hladí jej po zádech, šeptá uklidňující slůvka. No Ryeowook se pořád chvěje, zmítá se na všechny strany, doslova cítí ten strach, který z chlapce sálá. Vzpomene si na melodii, kterou si Wookie pobrukoval. Ukolébavka. Tolikrát už ji zpíval…
Wookie sebou přestane házet, když uslyší Yesungův hlas. Zpěv… tak známý… ta melodie, která je vyrytá v jeho paměti… Jeho splašené srdce se pomalu uklidňuje, zrychlený dech se zpomaluje. Cítí Yesungovy ruce, jak krouží po jeho zádech… a pocítí strach. Zároveň ale pocit bezpečí. Neví, který z pocitů je silnější. Neví, zda se mu vytrhnout, nebo zůstat… Jeho hlas je tak uklidňující. Proniká ušima až do jeho nitra, uklidňuje třes jeho těla…
"…jsem tu s tebou." Políbí jej do vlasů.
Mohutná rána se ozve tak blízko, jako by blesk uhodil do domu. Wookie poplašeně vykřikne, sevře ve dlaních lem Yesungova trička a zaboří tvář do jeho hrudi. Jeho drobné tělíčko se třese strachy… není to strach z Yesungových doteků.
Pokoj ozáří blesk.
Bojí se, že jej Yesung pustí, že odejde a nechá jej tady samotného. Tohle je poprvé, co touží po něčím objetí. Poprvé, co se modlí, aby jej nenechal. Yesungův hlas a jeho objímající ho ruce jej ale ujišťují, že se tak nestane.
Yesung sedí opřený o zeď, objímá Wookieho, který se k němu tiskne… a cítí zvláštní pocit… chvění u srdce, něco, co nikdy necítil. Pocit, který jej ovládá. Pocit… touha. Touha ochránit tohle zranitelné stvoření před vším… touha držet ho v náručí a už nikdy jej nepustit…
 


Komentáře

1 Domi(Nika) Domi(Nika) | Web | 19. prosince 2011 v 17:22 | Reagovat

Jezus takový roztomilý díl. =) Hňa těším se na pokračování. =)

2 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 19. prosince 2011 v 17:41 | Reagovat

Ty jsi mi zlepšila den! Ty jsi naprosto úžasná! Hned dvě kapitoly povídek, které totálně zbožňuju? Buď jsem mrtvá a jsem v ráji, nebo jsem živá a jsem v ráji :D Díky, díky :D
Ommo! to obětí! Málem jsem tady vykrvácela na stole :33 Nádhera, bože ten Wookie, to je takový ťuňťa maličkej :333

3 eSmy eSmy | Web | 19. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

ňaaa... to bolo taak... ááá...ňuňu.. aaa ťuťu... aa... sakra, dostala si ma na úroveň vyjadrovania dieťaťa! :D

4 Kami Kami | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 19:04 | Reagovat

je to prostě sladký :-* takové ňuňuu :D dokonalý dílek, moc se těším na další ^^
PS: tu ukolébavku jsi do toho zapojila úžasně, jsem si ji k tomu musela pustit :D

5 ElenEstel ElenEstel | 19. prosince 2011 v 20:05 | Reagovat

wow je to nádherný

6 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 19. prosince 2011 v 20:08 | Reagovat

Tak ten tvůj komentář si snad zaslouží nobelovku :D Jsem se smála jak malé dítě :D Duracel králíčci xDD bože! Napiš tu povídku o princeznách a princech a královně! :D Pojmenuj to Přepychová pokladnice :D A ten název bude spočívat v tom, že v té pokladnici nebudou peníze, ale yaoi věci. KONDOMY a samo maso věci >>:ĐĐĐ yes man! Mám chut na yaoi, mám zatraceně chut na hard yaoi :D :D Dala jsem si tvoji povídku do mp4, takže budu číst tu druhou kapitolu v obýváku >>:ĐĐ snad mě nikdo nenačapá. BWHAHAHAHA :D už se těším :D

7 Kaoru Kaoru | 19. prosince 2011 v 20:31 | Reagovat

Lulí!!!...To je krása!!..He?..nejsi jediná kdo mě nutkání řvát jak potrhlá yaoistka...jak já miluju yawook!!..no když je to takhle napsaný jako od tebe je to nejlepší...miluju tuhle povídku a tenhle blog..:D Jsi  užasná..a strašně mooc se těším na další díleček!!..A sungie se nám asi zamiloval!.:D..MUÍÍÍ..no jsem zvědavá na všechno a hlavně kolik je wookiemu let..:D..no furt  ho v povídce nazíváš dítětem tak já nevím...ale strašně se těším an další díl!!.pls brzy mooc!!..:D

8 JaeRa JaeRa | Web | 19. prosince 2011 v 22:17 | Reagovat

Lulí.... proč????? TT_TT... takhle děsně jsem si už hooodně dlouho nepobrečela... bože, musím já mít takovou šílenou představivost? připadám si, jako bych tam byla, když se Wookie třese strachem z bouře... miminko zlatý.... Lulí.... Wookie mi jednoho dne urve srdce (a vím, že ty víš, o čem teď mluvím) TT_TT

9 Hatachi Hatachi | 19. prosince 2011 v 22:18 | Reagovat

To bylo tak krásný... Wookie je zlatíčko...Je dobře že se Sungie do něho zamiloval...Těšim se na další díl. Strašně moooc...

10 Ai Renge Ai Renge | Web | 20. prosince 2011 v 12:10 | Reagovat

Kyaaaaah~ To je úžasný dílek ^^

11 Terry Terry | Web | 20. prosince 2011 v 16:04 | Reagovat

To je táááák rozkošnýýý!! ♥

12 Jenny Jenny | Web | 8. ledna 2012 v 13:58 | Reagovat

buuu T-T píšeš úžasně...tak moc úžasně... q_q Já tě miluju! xDDD

13 syrinox syrinox | 5. února 2012 v 19:40 | Reagovat

TT_TT Wááááá to je tak strašně krásnýý... bueeeeee Lulo, ty seš skvělá :D

14 Misaki Misaki | Web | 21. srpna 2012 v 13:23 | Reagovat

Kawaiii..
Jediné co mě napadá je že bych asi umačkala kdybych tam byla s nim.. Jo a jaká je ta ukolébavka co si pobrukoval?

15 Ruby Clarie Ruby Clarie | E-mail | Web | 26. května 2013 v 15:43 | Reagovat

Já chci taky vědět tu ukolíbavku. Prosíííííím! Si jí pustím, až bude bouřka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz