Nezapomeň na mě - 5. díl

16. prosince 2011 v 17:21 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Tak jo, děcka, k slávnostnímu otevření blogu přidávám i nějakou tu povídku. To máte radost, což? Muhahaha, já vím, že ano :D Jako, muhahaha, dílek je jako obvykle celkem krátký, ale... myslím, že vám to vynahradí fakt, že se brzo dočkáte dalšího :D A taky... dostanete ten vánoční cyklus, co tolik slibuju. Muhahaha, jako, myslím, že se povedl. Takže... připravte se na nadílku povídek, dětičký! :D Jo a... varuju vás... tenhle a pár dalších dílů budou tak nějak víc ňuňu :D Tak doufám, že si to užijete :D


"Kolik ti je vlastně let?" vzhlédne od rozečtené knížky a zadívá se na Wookieho, který sedí na posteli u zdi a tiše jej pozoruje. Už si stačil zvyknout, že chlapec prostě nepromluví, dokud ho sám nevyzve. Zvykl si i na jeho upřený pohled, čokoládové oči se zábleskem nedůvěry i strachu, kterého jej nedokáže zbavit. Zatím.
Ryeowook pár krát zamrká, tahle otázka jej zaskočí. Nadechne se k odpovědi, avšak nakonec jen naprázdno zavře ústa. Uvědomí si, že neví. Nemá ponětí… Několik posledních let narozeniny neslavil. Vlastně… poslední narozeniny, které si pamatuje… bylo mu sedm. Pamatuje si to období jen mlhavě. Bylo to tehdy, kdy byl ještě šťastný, kdy nevěděl, co je to utrpení, bylo to předtím, než…
"Wookie?" trhne sebou, vůbec nepostřehl, kdy si Yesung sedl na postel a natáhl k němu ruku. Mírně se přikrčí, ale neodtáhne se. Nechá Yesungovu ruku vklouznout do jeho vlasů. Po zádech mu přeběhne husí kůže, cítí, jak se mu naježily vlasy na zátylku. Ale už nepociťuje ten závratný strach, který přišel s každým dotekem.
"Já nevím." Zašeptá tichounce Wookie. Yesung se zamračí.
"Nevíš?"
Ryeowook přikývne a nadechne se.
"Nevím, jak dlouho jsem tam byl." Yesung strne.
"Kde jsi byl?" zeptá se, dokud je šance, že se chlapec rozpovídá. Tohle je poprvé, co řekl větu delší, než dvě slova.
"Já…" začne Wookie a pevně semkne oční víčka, nechce vzpomínat.
"Ne…" vydechne. "Nechci." Yesung cítí, jak se jeho drobné tělíčko opět rozklepe.
"Dobře, nemusíš mi to říkat." Rychle se stáhne. Je mu jasné, že tohle bude chtít čas. Hodně času.

*
Sedí na gauči, na kolenou notebook, na očích brýle, je zahlouben v práci. Ryeowook tiše sedí kousek od něj, pohled upření na obrazovku televize. Nevydrží to však dlouho, pořad, který dávají, jen nezajímá. Místo toho se rozhlédne po obýváku, koukne se na Yesunga, který jej ale nepostřehne, jelikož se plně věnuje práci. Odtrhne od něj pohled a rozhlíží se dál, dokud mu pohled nesklouzne k piánu, které stoji v rohu místnosti. Už několikrát si ho všiml a pokaždé jeho nitro zaplaví pocit poznání… vzpomínky… možná, neví. Ale něco, co je uvnitř něj, ho k tomu nástroji láká.
Wookie vstane a pomalým krokem přejde k piánu. Konečky prstů přejde po chladném povrchu klávesů. Jemně a opatrně, bojí se, že jakýkoli silnější dotek by narušil jejich kouzlo. Ticho, které panuje v domě, jej znervózňuje. Přitiskne si medvídka k hrudi a otočí se na Yesunga. Trhne sebou, když si všimne, že jej muž propaluje pohledem.
Yesung se usměje, odloží notebook stranou a vstane. Všimne si paniky, která se odrazí ve Wookieho očích, když se k němu přiblíží. Pokusí se o ještě něžnější úsměv a přejde až k němu. Přisedne si na delší židli, nebo spíš lavici, která stojí před piánem a zadívá se do čokoládových očí mladšího chlapce.
"Pořád máš strach? Copak mi stále nevěříš?" zeptá se tichounce. "Říkal jsem ti přeci, že nedovolím, aby ti někdy někdo ublížil."
Říkal mu to tolikrát. A je ochoten zopakovat to tolikrát, kolikrát to bude zapotřebí.
Ryeowook sklopí pohled stranou. Cítí se hloupě. Chtěl by se toho strachu zbavit, jenže je někde hluboko uvnitř něj, nejde to tak snadno. Ví, že Yesung mu neublíží. Ví to, ale… nevěří. Má strach uvěřit. Pořád cítí nejistotu. Že se jednou vzbudí a vše bude jako předtím. Že se jednou vzbudí a zjistí, že tohle vše byl jen sen…
Zvuk klávesů upoutá jeho pozornost. Zadívá se na Yesungovi ruce. Ladné pohyby, kterými mačká klávesy a rozezvučuje je v příjemné melodii, jej uchvátí. Zvuk, který piáno vydává, je mu tak známý. Zná ho. Je si tím pořád jistější.
Dotkne se prsty bílých klávesů a zmáčkne, a pak ještě jednou…
Yesung přestane hrát a udiveně se koukne na chlapce. Tóny, které hraje, jsou nejisté a trochu zmatené, ale… pěkné.
"Umíš hrát?" zeptá se.
Ryeowook okamžitě přestane a rychle stáhne ruce. Yesung se tiše zasměje.
"Bylo to hezké, opravdu." Pochválí ho. Ryeowook zatěká pohledem po místnosti a uchopí medvídka, který mu leží na klíně. Neví, co se to s ním děje, ale ty slova ho tak nějak… zahřály u srdce.
"Chceš se to naučit?" zeptá se Yesung tiše. Ryeowook na něj tázavě pohlédne.
"Hrát. Naučím tě to, pokud chceš. Co ty na to?" Navrhne mu s úsměvem a čeká na odpověď.
Místo odpovědí se mu dostane jen nejistého přikývnutí. I to jej však potěší. Konečně se mu začíná dostávat odezvy. Možná… možná by to snad mohlo být dobré.
"Tak dobrá." Řekne jen a zvedne ruku k Wookieho tváři. Pomalu a jemně po ní přejde hřbetem ruky, chlapec se pod tím dotekem slabě roztřese, ale neuhne. To Yesunga potěší, stáhne ruku a otočí se zpět ke klávesům.
"Není to složité, stačí jen trošku snahy …"
Ryeowook tiše poslouchá tóny, vnímá Yesungův klidný a tichý hlas, který mu vysvětluje, učí jej… a přitom má pocit, že tohle vše dávno zná.
Drobné prsty běhají po klávesech, jednoduché tóny jakoby se samy skládaly do příjemné melodie. Pomalé, příjemné…
"Výborně." Přátelský ženský hlas jej pochválí a jemná ruka rozcuchá už tak dost pocuchané vlasy.
"Jednou z tebe bude skvělý hudebník, Wookie." Zvedne pohled od klávesů, natočí hlavu stranou. Úsměv, který mu dodává pocit lásky a bezpečí. Úsměv, který říká tolik…
"Wookie?"
Chlapec sebou trhne a vrátí se do přítomnosti. Podívá se na Yesunga, který do něj zabodává svůj starostlivý pohled. Myslí se mu stále promítá poslední vzpomínka. Začíná chápat… Vzpomínky, které se mu postupně vybavují, které jako by byli zamčené někde hluboko v něm… vzpomínky, které zapomněl. Vzpomínky na dobu před tím, než z jeho života zmizelo všechno štěstí…
A teď se mu vrací, teď když do jeho života pět vstoupilo světlo. Je jím on, Yesung.
Yesung zalapá po dechu, ohromeně hledí na chlapce a neví, co si myslet. V jeho srdci se něco pohne, něco, co nedokáže popsat. Je uchvácen. Na Ryeowookové tváři se poprvé objeví něco, v co ani nedoufal. Něco tak krásného, že zapomene dýchat. Na Wookieho tváři se poprvé objeví úsměv.
 


Komentáře

1 ElenEstel ElenEstel | 16. prosince 2011 v 17:46 | Reagovat

wow je to úchvatný

2 Kami Kami | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 17:54 | Reagovat

sice už jsem to říkala, ale musím to říct znovu - je to naprosto dokonalý, překrásný, úžasný...dochází mi slovní zásoba, prostě skvělý :D

3 eSmy eSmy | Web | 16. prosince 2011 v 17:57 | Reagovat

usmial sa!!!! ááno, aspoň niečo... a konečne, konečne som sa dočkala !!... my sme sa dočkali! *hrabe jej!* eh...e.he.... dobre.... *je mimo, ospravedlň ju* he..eh....
Elza: Ospravedlň ju, je trošku mimo. Ani nevieš, aká bola nedočkavá. Ale ona sa za chvíľku spamätá, nebój.... Prežila také šoky, že toto bude v pohode... ono to bolo len tak ňuňu a.... aa sakra, už to lezia aj na mňa! *koniec komentáru, ešte stlačiť to talčítko s nápisom komentovať...*

4 Terry Terry | Web | 16. prosince 2011 v 19:49 | Reagovat

Woaaaa to je nádherný! A Wookie se nám už usmívá! :) Úžasné, skvělé, přenádherné ^^ Jsem strašně zvědavá, jak to bude dál :D

5 Ai Renge Ai Renge | Web | 16. prosince 2011 v 22:00 | Reagovat

Kyaaah~ to bylo takové sladké.. Jaks psala ty: je to takové ňuňu ^^

6 Mai Mai | 16. prosince 2011 v 22:45 | Reagovat

To je tak krásne precítene, milujem túto poviedku nadovšetko..:D

7 Nao-chan Nao-chan | 16. prosince 2011 v 23:40 | Reagovat

Bože, Lulí! Nemůžu tomu uvěřit, ale tohle mě vážně rozbrečelo! Ten konec byl tak děsivě krásně dojemný! A ty to chceš pokazit smrtí? Něco tak krásného?? Opovaž se!! Ti zakroutím krkem, jestli nezměníš konec na HappyEnd!! Teda pokud si to už neudělala...o čemž pochybuji...Hni si s dalším dílem! já chci pokrááááčko! T.T

8 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 17. prosince 2011 v 10:14 | Reagovat

O SiHanChul mi ani nemluv >>:Đ OMG, kvůli tobě teď budu přemýšlet o Sihanchulu v Alfě! A to jsem se zapřísahala, že žádné trojky nebudou! Proč mi to děláš? proč? :D SAKRA! Co když to nevydržím a napíšu nějaké OT3 yaoi? Co když poruším svoji přísahu? :DDDD Nééé.
No a teď se vrátím k této povídce, kterou jsem četla včera a málem sem nestíhala utírat sliny. Co trochu akce zlatíčko? Už se nemůžu dočkat! :D Ommo, kolikrát budu opakovat, že je Reyowook úplně nevinný a že se těším, až se ti dva poprvé obejmou? A až si dají pusu a až >>:Đ *vykrvácela*
Tak se měj, já se těším na další povídku, kterou tady budeš dávat :) Heya, piš, piš piš :)

9 Hatachi Hatachi | 17. prosince 2011 v 13:28 | Reagovat

Skvělý,nádherný,ůchvatný,prostě ůžasný díl...Wookie je tak vystrašený a něžný zárovenˇ. Jsem moc ráda že se začíná usmívat i když si prožil peklo. Taky bych chtěla aby to skončilo happyendem...

10 Kaoru Kaoru | 17. prosince 2011 v 22:02 | Reagovat

Muíííí!!!..já tu povídku zbožňuju!!...:D..první usměv..a kolik je vlastně wookiemu to chci vědět..:D KRÁSNÉ CHVÁLÍM!!

11 Noemi Noemi | E-mail | 18. prosince 2011 v 10:34 | Reagovat

Ahoj pekný blog prosím o hlas tu www.rebelky13.blog.cz v rubriek súťaž som tam ako Noemi za hlas Vopred Ďakujem :)

12 syrinox syrinox | 5. února 2012 v 19:29 | Reagovat

Aaaaa... Ten konec... Kyaaaa

13 Sarii Sarii | E-mail | 23. dubna 2013 v 15:54 | Reagovat

prvni usmev? :D :* :) ja sem se rozbulela jak male decko. poprve sem se u povidky rozbrecela dost na to ze je to ta nejlepsi povidka kterou jsem cetla jsi uuuzasna spisovatelka. to by meli otisknout. a vis co jeste hrooozne te obdivuju. a wim ze ja takhlr nadherne nikdy psat nebudu. z tvych povidek se clovek dokonale vzije do deje :D XDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama