Nezapomeň na mě - 3. díl

22. listopadu 2011 v 18:53 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Uhn, děcka, chvíli to trvalo, ale nakonec jsem se přeci jen dokopala k tomu, abych napsala další dílek. Jelikož jsem teď doma a do školy jdu až ve čtvrtek, tak se snažím psát... i když to jde celkem těžko, vzhledem k tomu, že mi ty debilnéí prášky vůbec nezabírají, takže se tady kroutím bolestí... ještě že jsem už celkem zvyklá :D Uhn, dílek není moc dlouhý, má pouze dvě stránky wordu, ale víc ze sebe vážně nevymáčknu... :D



Otevře své čokoládově hnědé oči a zmateně se rozhlédne kolem, chvíli trvá, než si vzpomene, kde vlastně je. Už po několikáté zapochybuje, zda se mu to jen nezdá. Opravdu se mu podařilo utéct? Opravdu už je tomu všemu konec? S obtížemi se posadí, i když při tom cítí všechny svaly v těle a opře se zády o zeď. Pokrčí nohy a přitáhne si kolena k bradě. Vezme malý polštářek a pevně ho obejme. Tohle gesto už má vryté v paměti, dělá to automaticky, pokaždé když se vzbudí. Cítí se tak nejvíc v bezpečí. Jak by si tvořil svůj pomyslný krunýř, který jej chrání. Pohledem zkoumá místnost, ve které se nachází, podrobně si ji prohlíží. Modrá barva zdí, světlá a jemná, pomalovaná různými postavičkami, na zemi koberec o něco tmavší modré, taktéž se vzory, velkými a pestrobarevnými. Vybaví se mu vzpomínka, nejasná, rozmazaná. Vidí v ní sebe, sedí na zemi a bezstarostně si hraje… s něčím… možná autíčkem. Neví. Slyší smích, jen hádá, že patří jemu, a pak hlas, milý, laskavý, mluví na něj… postí hračku a vstane. Utíká ven… vidí obrys postavy… nedokáže ji rozpoznat, do tváře ji nevidí, vše je tak nějak zamlžené. I přes to vidí, jak k němu natahuje ruce, běží k ní a skočí ji do náruče, cítí vůni, povědomou, tak strašně povědomou a přesto neznámou…zavře oči, chce si vzpomenout na víc, pátrá v mysli, no nic, než ta jedna vzpomínka, tam není…
Pak vše zmizí, rychlosti blesku zmizí hluboko v jeho mysli a on je opět v pokoji, který mu připomíná jeho dětství. Koutkem oka zachytí pohyb, otočí se tím směrem a všine si závěsu, je žluté barvy a jemně vlaje ve větříku, který vniká dovnitř otevřeným oknem. Prozkoumává další detaily pokoje, skříň, stůl, polici, na které leží několik barevných plyšových zvířátek. Celý pokoj působí tak přátelským dojmem, příslibem ničeho zlého… Svůj průzkum ukončí ve chvíli, kdy jeho pohled spočine na nočním stolku a on uvidí čerstvé kousky pečiva, ovoce a sklenku džusu…
"To je pro tebe."
Polekaně vykřikne, vůbec si nevšiml, že je někdo v pokoji s ním nebo kdy vešel. Yesung se omluvně usměje, nečekal, že ho jeho přítomnost tak vyděsí.
"Nechtěl jsem tě vyděsit, promiň." Řekne přátelsky, pak se zamračí, když si všimne, že chlapec opět neleží. Postřehne strach v Ryeowookových očích, jeho výraz se okamžitě změní. Nechce, aby si ten chlapec myslel, že se na něj zlobí, nebo tak něco. To je to poslední, co by chtěl. Jen, má starost, rány, co má to dítě na těle, musí opravdu bolet při každém pohybu, měl by ležet a být v klidu. Takhle zbytečně moc trpí.
"Musíš mít hlad. Vem si." Kývne hlavou k talíři s jídlem a usměje se. Ryeowook se ale nehne, pohledem probodává Yesunga, obezřetně, zkoumá jeho tvář, každý jeho pohyb. Bojí se ho. Nezná ho, neví, co od něj čekat. Nevěří mu. Co když je to přítel toho muže, co když je stejný? Nevypadá tak, jeho tvář je milá, přátelská, bez náznaku zloby či nenávisti.
"No tak, najez se. Nebudeš se přeci zbytečně trápit hlady, nebo ano?" jeho hlas je tak klidný, mluví pomalu, zřetelně, snaží se dokázat chlapci, že mu může věřit. Sedne si na kraj postele, nespouští z něj pohled. Nakloní hlavu mírně na bok a rty se mu zkroutí v úsměvu.
"Opravdu se mě nemusíš bát."
Ryeowook přitiskne polštářek víc ke své hrudi a opatrně, pohledem stále upřeným na Yesunga, se natáhne k talíři. Yesung se musí zasmát, jak opatrný ten kluk je. Opravdu mu připomíná štěně, takové malinké, ztracené… a ovládne ho touha ochránit tohle dítě před vším, co mu v tomhle světě hrozí. Ukrýt ho v náručí a nedovolit nikomu, aby na něj vztáhl ruku.
Sleduje, jak Ryeowook pomalinku ukusuje s pečiva, spokojeně se usmívá, když vidí, že mu chutná. Když dojí, vezme sklenku a na jeden nádech vypije nápoj až do dna, olízne si rty a spokojeně přivře oči. Jak je to dlouho, co jedl něco tak dobrého? Dlouho. Málem i zapomněl, jak chutná džem, jak voní pomeranče…
"Chceš ještě?" zeptá se Yesung, když bere prázdný talíř a zadívá se na hnědovlasého chlapce.
Čeká několik vteřin, než Ryeowook nesměle přikývne, jeho úsměv se ještě rozšíří.
"Tak počkej, za chvíli jsem zpět."
Opustí pokoj, dveře nechá pootevřené, sejde po schodech rovnou do kuchyně. Překrojí pár housek napůl, namaže je džemem, otevře lednici, chvíli přemýšlí, pak pokrčí rameny a vytáhne novou krabici džusu. Když se vrátí do pokoje, zjistí, že Ryeowook se nehnul z místa ani o píď. Neřeší to však, ví, že to bude chtít hodně času…

*

Poslouchá proud vody v koupelně, zatímco odkládá nádobí. Je rád, že se mu podařilo přesvědčit Ryeowooka, aby se šel vysprchovat. I když má obavy, zda to chlapec zvládne, jeho tělo je ještě moc slabé. Kdyby nebyl tolik vyděšený a dovolil by mu, aby mu pomohl… jenže to nepřichází v úvahu.
Zvuk sprchy utichne, odloží poslední talíř a vyjde schody do patra zrovna ve chvíli, kdy Ryeowook vychází z koupelny. Tričko, které mu Yesung dal, mu sahá až po kolena a vypadá, že se v něm každou chvíli utopí. Dlouhé rozcuchané vlasy mu spadají do obličeje.
Bude to chtít ostříhat, pomyslí si, a taky koupit oblečení. V tomhle chodit nemůže.
Ryeowook vzhlédne k Yesungovi, opět se ho lekne, mírně sebou škubne.
"Vše v pořádku?" zeptá se starostlivě Yesung.
"Uhn." Kývne hlavou Ryeowook.
"Dobře, já teď musím pracovat, můžeš se tady porozhlédnout, dolů v obýváku je televize, klidně si ji můžeš pustit. Dělej, jako bys byl doma." Řekne Yesung, věnuje mu další, ze svých úsměvů a vejde do svého pokoje. Ryeowook ještě hodnou chvíli hledí na dveře, za kterými Yesung zmizel.
Nějak nedokáže uvěřit tomu, co slyšel. Může se volně pohybovat po domě. Může… může…Nevěří tomu. Doteď byl zamčen v jednom pokoji, odříznutý od světa. Nemohl nic, vůbec nic. A teď…Koukne se ke schodišti, chvíli váhá, zda opravdu jít, nakonec ale rychle přeběhne ke svému pokoji, vklouzne dovnitř a opět se schoulí v rohu postele. Možná jindy…
Yesung uslyší bouchnutí dveří, popravdě, nečekal, že by se Ryeowook odhodlal k průzkumu, spíš ho jen chtěl ujistit, že ho tady nechce věznit. Že si může dělat, co se mu zlíbí… že je volný…
 


Komentáře

1 eSmy eSmy | Web | 22. listopadu 2011 v 19:02 | Reagovat

páni... fakt to bolo trošku krátke... ale nevadíí... super :) ... tak, som zvedavá, čo bude nabudúce :) viem viem, to píšem stále :D... ale nejak ma vyčerpáva písanie a na originálnejší komentár sa nezmôžem... :D

2 Domi(Nika) Domi(Nika) | Web | 22. listopadu 2011 v 19:03 | Reagovat

hrozně hezký díl, takový hňa opravdu super =)

3 Terry Terry | Web | 22. listopadu 2011 v 19:14 | Reagovat

Krásný to dílek... Ani mi nevadí, že je kratší :D
Hrozně se těším na pokračování :))

4 Ai Renge Ai Renge | Web | 22. listopadu 2011 v 20:50 | Reagovat

Uááááá! Kyaaaa! Ííííííík! A pokračování? Kde je pokračování? :D

5 Nao-chan Nao-chan | Web | 22. listopadu 2011 v 21:13 | Reagovat

to byl krásný díl :) jsem ráda, že už se pomalu, ale jistě Ryeowook přestává bát..ikdyž mu to bude trvat ještě dlouho...další dílek!! prosííím :) :D

6 Hatachi Hatachi | 23. listopadu 2011 v 0:47 | Reagovat

Moc hezký dílek a vůbec nevadí že je krátký. Chudáček Wookie, Yesung bude muset mít hodně hodně trpělivosti... Těšim se na další díl.

7 ElenEstel ElenEstel | 23. listopadu 2011 v 17:37 | Reagovat

wow je to nádherný

8 Kaoru Kaoru | 23. listopadu 2011 v 18:13 | Reagovat

Muíí....lulí to j eužasný dílek a jak dlouho jsem taky čekala viď?...no jako já chci další užasný díl!!...prosíím..lulí tahle povídka se mi  mooc líbí a doufám že se mezi yesungiem a wookiem něco odehraje..tedy prosímtě kolik je tam vůbec wookiemu..říkáš mu tam jako"dítě"...ale to on je i tak i tak....prosíím..další dílek..:D

9 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 24. listopadu 2011 v 9:10 | Reagovat

Tak tato povídka se mi opravdu zamlouvá a už se těším na další část. Už se těším, až ho stiskne v náručí a Reyowook bude tak hrozně viděšený, ale  Yesungovi bude věřit. Sakra!! už zase moc fantazíruju :DD

10 syrinox syrinox | 5. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Krása.... Wááá.. ty seš fakt ufon Luli XD Tohle normální člověk splodit nemůže XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz