Nezapomeň na mě - 2. díl

13. listopadu 2011 v 19:12 | Luli(na) |  Nezapomeň na mě | přerušeno
Tak, děcka, druhý díl je na světě. Trvalo mi celý den, než jsem to ze sebe vytlačila, nevím, čím to je, ale i když mám dopodrobna promyšlený děj, dělá mi problém napsat ho do textu. Ono, je rozdíl myslet, a napat něco. Snad desetkrát jsem to přepisovala, než to získalo tuhle formu, která mi více méně vyhovuje. Stoprocentně spokojena ale nejsem. Doufám, že další díly už mi půjdou líp, a hlavně doufám, že s tím v polovině neseknu, i když... na druhou stranu, to bych pak nemusela psát ten konec, kterého se tolik děsím...



Pořád zřetelněji vnímá bolest, která koluje jeho tělem a přeje si, aby opět usnul. Aby nemusel tu bolest vnímat. Bolest, která jej provádí už několik let. Touží upadnout do zapomnění a uniknout před tím utrpěním, které dennodenně přežívá. Jenže to nejde. Nemůže utéct, nejde to. Bude tady zavřený do konce života. Ve tmě, chladě, bez ničeho, jen on a tvrdá zaprášená podlaha potřísněná zaschlou krví…
Zarazí se.
To, co cítí, rozhodně není studená země. To, co cítí, je… postel. Ani si nepamatuje, kdy naposledy ležel v posteli. Měkké a pohodlné. Vůně čerstvě vypraných peřin jej udeří do nosu a způsobí spokojené vydechnutí. Ale počkat! Prudce otevře oči, čeho okamžitě lituje. Ostré světlo, které se mu zabodne do očí, ho přinutí vykřiknout. Z očí mu vyhrknou slzy, jak to pálí.
Světlo. Sluneční světlo, uvědomí si hned. Co se to děje? Kde to je? Je zmatený, nechápe, co se mu stalo. Kam zmizela zatuchlá místnost, ve které strávil poslední roky života? Zmocní se ho strach z nepoznaného. Žeby pořád spal? Ne, to není možné, na to je bolest jeho těla až moc skutečná. Uslyší klapnutí dveří. Okamžitě ztuhne a rozklepe se. Z očí mu pořád ztékají slzy, drží je pevně zavřené. Není zvyklý na tolik světla.

"Jsi v pořádku?"

Ty slova se mu promítnou v hlavě ještě několikrát, než je schopen pochopit jejich význam. Prudce otevře oči, světlo už není tak hrozné, přesto pořád nepříjemné. Zatěká pohledem po místnosti. První, co si všimne, jsou žluté hvězdičky namalované na světle modrém stropě. Stočí pohled doleva. U zdi stojí světlehnědá skříň, vedle ní stůl stejné barvy. Noční lampička taktéž modrá, kožené křeslo, pár polic s knížkami, otevřené dveře… Rozhlíží se dál, až nakonec pohledem spočine na Yesungovi.
Trvá hodnou chvíli, než pochopí, že je něco jinak. Místo zatuchlého pachu krve a alkoholu tady voní něco, co nedokáže ani poznat, přesto je ta vůně příjemnější, než cokoli, co cítil poslední roky života. Naproti temné chladné místnosti je tahle světlá a teplá. A nakonec osoba stojící jen kousek od něj. Není to ten, díky kterému zažil peklo na zemi. Je to… ne, nemůže říct, kdo to je. Neví to. Nedokáže rozeznat, co za člověka se to na něj právě dívá. Nedokáže určit, že to, co se mladíkovi odráží v očích, je starost smíšená s lítostí. To vše proto, že je to už moc dlouho, co k němu někdo projevil jiný cit, než krutost, nenávist a opovržení.
Yesung kouká na chlapce ležícího v posteli a vyčkává. Přemýšlí, jestli jeho otázku vůbec slyšel.
"Slyšíš mě?" zeptá se a udělá krok vpřed. Kluk sebou vyděšeně cukne a pokusí se sednout si. Vzápětí vykřikne bolestí. Yesung k němu hned přiběhne a zatlačí ho do postele.
"Lež, jinak si ublížíš." Řekne tiše a pustí jej. Zvedne ruku k jeho čelu, aby zkontroloval jeho stav. Zarazí se, když chlapec ucukne dřív, než se ho stihne dotknout. Stáhne ruku stranou a podívá se hnědovláskovi do očí.
"Já ti neublížím." Řekne pomalu a zřetelně, tak, aby to kluk pochopil. Nehne se. Čeká, jak zareaguje. Nechce ho děsit.

Vidí v jeho očích něco, co jej přinutí kývnout. Bojácně sleduje, jak se ruka neznámého muže blíži k jeho tváři. Čeká, kdy se napřáhne a uhodí ho, i když něco mu říká, že se to nestane. Yesung dělá pomalé pohyby, chce, aby mu chlapec důvěřoval. Je, jako vyděšené štěně, které se bojí lidského doteku.
Hnědovlásek se mimoděčně přikrčí, děsí se, co se stane, až se jej ten muž dotkne. Pevně semkne oči a křečovitě sevře okraj peřiny. Vše, co ale ucítí, je jen hřejivá dlaň na jeho čele.
"Pořád máš teplotu." Uslyší jeho hlas a vzápětí dlaň z jeho čela zmizí. Pomalu otevře oči a setká se s čokoládovým pohledem hnědovlasého muže.
Yesung se na kluka usměje a vstane. Zamračí se a v duchu zakleje, když se chlapec přikrčí strachy, jen co se pohne. V tu chvíli má chuť vlastnoručně zardousit toho, kdo mu takhle ublížil.

*

Vrátí se s práškem a skleničkou vody v ruce, jen co se podívá na chlapce, povzdechne si.
"Říkal jsem, abys ležel." Řekne jen a přejde k posteli, položí skleničku s práškem na noční stolek a otočí se k chlapci. Ten se na něj vyděšeně podívá a přitiskne se zády ke zdi. Rukama si objímá kolena a mačká malý polštářek.
"Proč se mě bojíš?" sedne si na kraj postele a upře na něj svůj pohled. Chlapec ale nevypadá, že by chtěl odpovědět. Je zmatený, pořád tak zcela nechápe, co se to stalo. Nějak si nemůže vzpomenout. Jak se tady dostal? Kde je ON? A kdo je ten muž, co na něj mluví? Třeští mu v hlavě a celé tělo jej bolí.
"Ty nemluvíš?" Yesung nehodlá skončit. Musí z něj dostat alespoň něco. Cokoli. Musí zjistit, co se tomu chlapci stalo, že je tak vyděšený. Podvědomě tuší. Je si téměř jistý, ale ta představa se mu hnusí. Zažil už hodně případů, ve kterých řešil to, co bylo s největší pravděpodobností páchané na tomhle klukovi. Nedokáže si ani představit, jak strašné to musí být. Ale je mu jasné, že kdo zažije takovou hrůzu, nemůže vyváznout bez následků. Podívá se na jeho zmrzačené tělo. Diví se, jak se ten kluk vůbec mohl dostat k jeho domu. Odkud vlastně přišel? Nemohl přeci dokázat ujít moc dlouhou cestu. A taky…

"Jak se jmenuješ?" zeptá se, doufá, že alespoň tohle by mu snad kluk mohl říct.
Chlapec se pořád krčí u zdi, snaží se vzpomenout si, čím větší je ale jeho snaha, tím větší je i bolest, která mu tepe v hlavě. Přitiskne si dlaň na čelo a zavře oči. Bolest začíná být nesnesitelná. V mysli se mu vybavují ústřižky něčeho, pomalu se mu vybavuje předešlé noc. Začíná si uvědomovat, co se stalo. Utekl. Povedlo se mu to… nějakým zázrakem, doteď neví jak, ale utekl. Vyběhl na ulici a pak… neví, nepamatuje si. Pak se probral tady. Bolest v jeho hlavě tepe stále silněji. Má pocit, že mu praskne lebka.
"Musíš si vzít prášek." Slyší onoho muže, ucítí, jak jej chytne za ruku. Škubne sebou a vyděšeně vykřikne. Yesung povolí stisk, ale nepouští jej. Snaží se jej uklidnit konejšivými slovy, no chlapec se třese, jako by jej chtěl zabít a ne mu pomoct.
"Nic ti neudělám!" řekne hlasitěji, než plánoval, kluk se přikrčí ještě víc a skryje tvář do polštáře. Yesung si povzdechne, tohle nemá cenu. Pustí jeho ruku a odtáhne se. Chlapec se značně uklidní, když už necítí žádný cizí dotek, přesto se pořád chvěje. Trvá několik minut, než se celkem uklidní. Na malou chvilinku zatají dech a zaposlouchá se. Neslyší nic. Možná odešel, pomyslí si. Když ale vzhlédne, zjistí, že muž pořád sedí jen kousek od něj a propaluje jej pohledem.
"Když si ten prášek nevezmeš, nepřestane to bolet. Chci ti jen pomoct, ne ti ublížit. Nevím, co ti kdo udělal, ale věř, že tady už ti neublíží nikdo." Promluví po chvíli ticha Yesung. Snaží se o co nejpřesvědčivější tón. Vezme skleničku i prášek a natáhne k němu ruce. Jen kousek, dává mu na výběr. Pokud odmítne, nebude jej nutit.
"Pomůže ti to." Řekne jemně. Chlapec se střídavě kouká na něj a na jeho ruce. Nakonec, k Yesungově překvapení, opatrně natáhne ruce k těm jeho. Bojácně se dotkne skleničky, jako by čekal, že jakmile to udělá, chmátne po něm ten muž a ublíží mu. Yesung se však ani nehne. Tiše vyčkává. Pustí sklenici, chlapec hned stáhne ruku i s ní k sobě. Yesung nastaví dlaň, ve které má malou pilulku. Hnědovlásek po ní hodí nedůvěřivý pohled, nakonec si vezme i jí.
Yesung se potěšeně usměje, když jí chlapec spolkne a zapije vodou. V duchu se těší malému vítězství. Ví ale, že tohle ještě nic neznamená. Bude to chtít hodně času a trpělivosti. Od obou.
Natáhne se k němu, aby si vzal skleničku zpět, hnědovlásek nejdřív ucukne, pak pochopí a sklenici mu podá. Yesung vstane, položí sklenku na noční stolek a jde ke dveřím. Chlapec hledí na jeho záda, váhá, zda by měl, nakonec se nadechne.
"Jsem Ryeowook." Zašeptá tichým hlasem. Yesung zastaví v půli kroku, chvíli se nehýbe, nakonec se ale otočí k chlapci a věnuje mu přátelský úsměv.
"Yesung."
 


Komentáře

1 eSmy eSmy | Web | 13. listopadu 2011 v 19:43 | Reagovat

ach, tak fájn.... podľa mňa je tá časť skvelé :) .... a ten obrázok k tomu, nádherný :) .... Tak, už len s nedočkavosťou čakám na ďalšie časti :)

2 Terry Terry | Web | 13. listopadu 2011 v 19:51 | Reagovat

Moc hezky napsaný díl :) Ono celkově je to pěkný, ale toho, co to udělal Wookiemu, bych nejraději zabila >.< Už se těším na další díl :) Mimochodem ten obrázek k té povídce je krásný :)

3 Hatachi Hatachi | 13. listopadu 2011 v 20:47 | Reagovat

Moc pěkný díl... Chudáček Wookie... Ten obrázek k povídce je moc krásný... Těšim se na další pokračování...

4 Nao-chan Nao-chan | Web | 13. listopadu 2011 v 20:52 | Reagovat

chudáček Wookienek...moje malé, milované, úžasné, roztomilé, zraněné děťátko :( Zabít toho hnusáka hnusného! Ale neboj Wookátko moje, Yesungie ti neublíží :)

Wahááá Lulino, další díííl!

5 JaeRa JaeRa | Web | 13. listopadu 2011 v 20:56 | Reagovat

uhííííííííííííííík.... :'( :'( .... chudinka Wookie... kdyby se tohle někdy stalo doopravdy... tak mě budete muset zabít, páč jinak zabiju já toho, který by na něj vztáhl ruku :(

6 ElenEstel ElenEstel | 13. listopadu 2011 v 21:32 | Reagovat

wow jsem ráda že se probudil

7 Hanako Hyuuga Hanako Hyuuga | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 22:12 | Reagovat

moc hezký...chudáček malý Wookie

8 Ai Renge Ai Renge | Web | 14. listopadu 2011 v 14:51 | Reagovat

Úúúúúú ^^

9 Kaoru Kaoru | 14. listopadu 2011 v 17:11 | Reagovat

Juuuj...Wookie chudáčku muj malej kdo muto proboha udělal!!..zabiju ho.teda yesung!!..S TOHO KOUKÁ KRÁSNÁ POVÍDKA..:D....A BUDE!!...DOUFÁM..lulí až tě nenapadne s tím zkončit to nejde je užasná....:D

10 eSmy eSmy | Web | 14. listopadu 2011 v 17:41 | Reagovat

Hele Lulí.... ja mám pre teba teký trochu akože návrh :D ... mňa napadol námet na poviedku a chcela by som to napísať na SuJu... Heechul a spol :D :D .... a keďže pre mňa si díler pesničiek, tak by som ti to chcela venovať :D .... čo by pravdže nebolo zadarmo, lebo ja ich všetkých až tak nepoznám, tak či by si mi s tým trochu nepomohla :D:D.... dúfam, že sa z toho dá pochopiť, čo vlastne myslím :D :D

11 eSmy eSmy | Web | 14. listopadu 2011 v 17:49 | Reagovat

nie nedávasla, lebo nemám... ale to nie je problém, lebo aj tak už dlho rozmýšľam nad tým, že si ho založím :D ..... a počítala som s tým, že to nebudeme riešiť cez blog.... chvíľku strpenia a dám ti aj skype :D :D

12 eSmy eSmy | Web | 14. listopadu 2011 v 18:09 | Reagovat

ok, skype už mám... i keď som pri tom pravdaže ako vždy skoro stratila nervy :D... len ja som debil.... tak mi povedz, že čo presne ti mám z tých všetkých mien napísať XD :D :D :D

13 eSmy eSmy | Web | 14. listopadu 2011 v 18:20 | Reagovat

ok.... akože ja som debil v tomto, dlho som s tým nerobila, to si netreba všímať :D :D
Skype meno: esminka-xd
celé meno: Soňa Zábojníková

14 Jenny Jenny | Web | 8. ledna 2012 v 13:39 | Reagovat

to je úžasné! A já se tak bála to číst * čte čte čte...bojí se! xD * jestli z toho chytím depresi máš mě na svědomí! xD

15 syrinox syrinox | 5. února 2012 v 19:15 | Reagovat

Mueeeee CHudák Wookie, takové malé kaťátko... aaaaa... chudinka, jinak luxusní díl ;)

16 Teukie & (e)M-Cahn and McMuffin Teukie & (e)M-Cahn and McMuffin | Web | 30. července 2012 v 22:45 | Reagovat

Božeee, normálně mě povídka u druhého dílu přestane bavit, ale... co to semnou dělá teď je nepopsatelné! :) Úžasný! Takhle dokáže psát fakt jen někdo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz