Milovat je nevděčné, ale... || 7. díl

23. listopadu 2011 v 20:17 | Kami |  Milovat je nevděčné, ale někdo to dělat musí



"Jsem s tvou prací nespokojen, Brute." rozlehl se hlas prázdnou síní, tichý hlas, který byl děsivější, než hlasitý křik. Možná spíš sykot, než šepot.

Klečící postava v kápi se jen víc přikrčila. "Moc se omlouvám, můj pane!"

"Kolik je to dní?" povzdychl si naoko zklamaně Pán zla. "A vůbec žádný pokrok. Uvědomuješ si, že každý den života toho spratka mě obírá o dny, kdy bych mohl vládnout? A že už si nemůžu dovolit další zklamání?"

"Pane..." zaúpěla postava v kápi.

Voldemort zvedl hůlku, Cruciatus na jazyku, pak ji ovšem sklonil. "Dám ti ještě jednu šanci, protože jsem byl s tvými službami dříve velice spokojen."

Postava se ještě víc přikrčila. "Už vás nezklamu, můj pane."

"To bych ti radil...dostaň Pottera za bradavické štíty, pak už se o něj postarám. A odměna tě nemine."

"Není pro mě větší odměny, než sloužit mému pánu." zašeptala postava nutnou odpověď.

"Běž. Za několik hodin se v Bradavicích vstává, tvá nepřítomnost by byla podezřelá. A nahlaš na velení Řádu, že chystáme útok na mudlovské město Elgin. To je vyláká. A ať tam raději Potter je, abych si náhodou místo toho nevzal život tvůj."

Postava polkla, zašeptala ještě jedno "Ano, můj pane." a zmizela v zeleným plamenech krbu.

Voldemort ještě chvíli přecházel po místnosti tam a zpět. Pak se konečně otevřely dveře a dovnitř vstoupila sebevědomým krokem plavovlasá žena.

"Volal jste mě, můj pane?" zeptala se klidně.

"Má drahá Narcisso, kdy se k nám připojí tvůj syn?" zeptal se Voldemort syčivě.

Cissa se ošila. "Psala jsem mu...neodpovídá..."

"Dnes podnikám útok na mudlovské město Elgin. Chci aby stál v mých řadách."

Narcissa stiskla rty do úzké linky. "Samozřejmě, můj pane."

Voldemort si spokojeně sedl do křesla. Doufal, že jeho malý zrádce splní svůj úkol. Pak by získal Pottera a zároveň potrestal neposlušné smrtijedy...mladý Malfoy byl stejně namyšlený jako jeho otec, souboj ve městě, o kterém vědí bystrozoři, pro něj bude adekvátní trest. Stejně jako pro ostatní, co na ten úkol vybral. Ano...bude to dobré.


"Vstávat!" rozlehlo se místností a Harry si nesouhlasně přehodil děku přes hlavu.

Hermiona bouchla dveřmi, jedním pohledem zhodnotila situaci a rychlými kroky přešla místnost, aby otevřela okno a vpustila do ložnice trochu čerstvého, chladného vzduchu.

"Není divný, že my na jejich ložnice nemůžeme a ony k nám jo?" zavrčel Ron z pod polštáře.

"Promluvim s Brumbálem." zavrčel vážně Harry a zachumlal se do peřin, jak mu podzimní ranní chlad olízl obličej. "Tohle se musí změnit."

"No tak, Harry, vylez z té postele! Za chvíli začínají lektvary!"

"O důvod víc proč zůstat v posteli..." zamumlal Ron.

"Já tam nejdu." oznámil Harry dřív, než si to stihl promyslet.

Ron s Hermionou si vyměnili významné pohledy. Lektvary jsou se Zmijozelem. Takže si Harry vážně někoho našel? Ale proč tam nechce? Nemělo by to být spíš naopak?

"Harry, bude to fajn, vstávej."

"Nic není fajn." zamumlal.

Další pohled. Harrymu to začínalo lézt na nervy.

"Harry-" začala Hermiona tónem, který přisliboval dlouhou přednášku.

"Už vstávám." přerušil ji. "Jdeme na snídani, lektvary a všechno je fajn!"


Harry šel otráveně s přáteli na snídani, chodby jako by neměly konce. A při tom jako by byly až nepřirozeně krátké. Nevěděl, co za to může, jestli blížící se hodina a nebo zelená kravata v jeho tašce. Najednou se zpoza rohu vynořila Ginny se starostlivým výrazem.

"Rone, psala mi Tonksová, máme zprávu-" zarazila se, když viděla Harryho.

Ten zatnul ruce v pěsti. S přáteli se usmířil, ale...s tím, jak ho odřízli, se smířit nehodlal.

"Jdu napřed." procedil skrze zatnuté zuby a tvrdě kráčel směr velká síň.

"Je mi ho líto." zašeptala Ginny, zatímco sledovala mizející záda.

"Co říkala Tonsková?" luskl ji před obličejem její starší bratr.

Ginny se vzpamatovala a naklonila se k němu a k Hermioně. "Máme z tajných zdrojů hlášený útok na město Elgin, dnes kolem třetí hodiny odpoledne. Brumbál o tom prý už ví, bude to chtít rozdělit, někdo kdo půjde do města, někdo kdo se postará o Harryho..."

"Harry nepotřebuje, aby se o něj někdo staral." namítl Ron.

"Hrozí mu nebezpečí." zamračila se Ginny a z hlasu jí sršela něha.

Ron si povzdychl...moc dobře věděl, co jeho sestra k jeho nejlepšímu příteli cítí.

"Ginny má pravdu." namítla opatrně Hermiona.

"Myslím, že by Harry měl jít taky." řekl rozhodně Ron.

"To nemyslíš vážně, Ronalde!" vyjekla Hermiona.

"Vždyť on má pravdu! On je tady ten vyvolený! Řád by ho měl nechat jít, vždyť on je tady hlavní postavou."

"Nepřipadá v úvahu."

Ron se jen ušklíbl. "Jak myslíš, ale říkáš mu to ty."


Draca vzbudil podivný pocit a nebylo divu - nebyl v ložnici sám. Nad jeho postelí stála starší žena, ovšem s velice dobrým vzhledem, se založenýma rukama a přísným výrazem.

"Mami?" vytřeštil Draco oči a na něco jako spánek si už ani nevzpomínal.

"Není zrovna zdvořilé neodpovídat matce na dopisy, Draco."

"Jaké dopisy?" zamumlal Draco naoko zmateně.

"Nechovej se jako hlupák, Draco, to je pod naši úroveň. Odcházíme."

"Ředitel Brumbál-" zkusil Draco.

"S Brumbálem jsem mluvila." odsekla Narcissa. "Vstávej. Ihned."

"Ale já-" nemůžu teď odejít, po tom, co se stalo včera!

"Ale ty?" pozvedla obočí Narcissa.

"Nic." povzdychl si Draco a vstal.

"Proč tu máš nebelvírskou kravatu?!" zděsila se Narcissa.

Draco jen pokrčil rameny. "Přitáhl to někdo z kluků."


Harry vrazil naštvaně do velké síně a jeho pohled se automaticky stočil ke zmijozelskému stolu. Zarazil se. Kde byl Draco? Počkat! Proč ho to vlastně zajímá? Zasedl ke stolu. Fajn, tak ho nechtějí. No a co? Nikdy ho nikde nechtěli.

Vzal si talíř a začal si na něj nakládat jídlo.

"Jsi v pohodě?" ozval se za ním dívčí hlas.

Harry se ani neohlédl. "Jasně Ginny." odsekl.

"Já jen..." ozvala se stydlivě. "...obvykle snídáš puding s nakládaným hermelínem, slaninou a jahodama?"

Harry se překvapeně podíval na svůj talíř. Pak jen pokrčil rameny.

"Připravuju se na zimní spánek." pokusil se zavtipkovat. "Tělo asi cítí krizi, potřebuju nadělat zásoby."

Ginny se pousmála. "A můžu si k tobě sednout?"

"Jasně, jen si přisedni...trochu slaniny s jahodama?" zazubil se.

"Ne, zůstanu u ovesných vloček." zasmála se a posadila se. "Harry...já...je mi líto to s Řádem..."

Harrymu se vrátil vztek, takže mu bylo jedno co jí. Nevnímal ani kolik toho jí, ale ze zvláštního pnutí v žaludku odhadoval, že toho už bylo více než dost. Ale pokračoval.

"V pořádku Ginny, vím, že za nic nemůžeš." zavrčel.

"Musíš pochopit, že o tebe máme jen starost...já bych třeba nepřežila, kdyby se ti něco stalo..." pokračovala a její tváře opět začínaly žhnout.

"Vždyť já vím." povzdychl si Harry.

"Víš, ale přemýšlela jsem...možná má Ron pravdu, ať už ho to napadlo jakkoliv - možná bys měl jít také."

"Ron chce abych šel?!" vytřeštil Harry oči.

Ginny se pousmála. "Jo, celkem s tebou soucítí. Nebude stačit moc, abys ho přesvědčil úplně...pak by to třeba mohlo vyjít."

Harry do sebe hodil poslední sousto a políbil Ginny, která málem omdlela, na tvář.

"Díky Ginn, dohodnu se s ním!"


O lektvarech seděl sám. A to ho trápilo víc, než by chtěl. Dokonce mu bylo jedno, že ho Snape "seřval" svým tichým hlasem, že nemá věci na lektvary, protože na školní tašku od včerejška vůbec nesáhl, ani učebnice si nevyměnil. Akorát přihodil kravatu, aby ji mohl nenápadně vrátit majiteli.

Přemýšlel, kde je Draco. To ho ten včerejšek odradil natolik, že zůstal dneska na koleji? Aby se s Harrymu nemusel vidět? Ale proč to sakra tak divně tlačilo v žaludku? No dobrá, možná ho v žaludku netlačil Draco, ale ta nechutná snídaně. Ale to nebylo důležité. Důležité bylo...co bylo vlastně důležité?

Důležité bylo, že ho Ron (se kterým před začátkem hodiny stihl prohodit pár slov) po lektvarech chytl za paži, bez nějakého vysvětlení ho odtáhl k letaxovému krbu a dřív než se Harry nadál byl pryč z bezpečí bradavických štítů v hlavním štábu Řádu.

Nejspíš vběhli přímo doprostřed nějakého jednání, protože všichni člnové Řádu odskočili překvapeně od stolu s hůlkami v rukou.

"Co to má u Merlina znamenat?" zavrčel Moody a nepřestával na ně mířit.

"Jdu s vámi." řekl nekompromisně Harry.

Brumbál, který sklonil hůlku jako první, si jen povzdychl. "Teď už asi nemáme na vybranou, hádám že bez omráčení tě zpátky do Bradavic nedostaneme, že?"

Harry se v odpověď jen přihlouple zazubil - to mu to vážně prošlo tak lehce?

"Vy...mě vezmete sebou? Žádné námitky? Žádná přednáška?" zeptal se nevěřícně.

"Abych byl upřímný...už delší dobu silně zvažuji tvé přijetí do aktivit Řádu, máš na to plné právo jako všichni ostatní." řekl Brumbál ponuře.

Harry měl co dělat, aby potlačil úsměv - tady šlo o vážnou věc!

"Takže co uděláme?" připojil se Ron a ten se nepokoušel své nadšení, že tam bude Harry také, skrývat.

"Především bychom to měli utajit před slečnou Grangerovou." usmál se Brumbál. "A pak...pak už bude končit veškerá legrace."

 


Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 23. listopadu 2011 v 23:26 | Reagovat

tak to som zvedavá ako to bude pokračovať...prinútia Draca aby sa pridal? to by som bola nerada...

2 eSmy eSmy | 24. listopadu 2011 v 11:25 | Reagovat

kto je ten zradca??? .....aaa.... nech už sa niečo stanee!!!...prosííím!... zvedavosť tiež zabíja!

3 syrinox syrinox | 6. května 2012 v 14:16 | Reagovat

Muheheheh.... Luxus!

4 K.R. K.R. | 3. března 2015 v 23:44 | Reagovat

to se dobře vyvíjí! třeba ho Draco na poslední chvíli zachrání, nebo ho bude varovat, ale jsem napnutá jak kšandy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz