Milovat je nevděčné, ale... || 4. díl

27. října 2011 v 13:43 | Kami |  Milovat je nevděčné, ale někdo to dělat musí



Draco procházel chodbou, byla zrovna polední pauza a on dobře věděl, kde Pottera najde - vždycky zalézá do prázdné učebny ve druhém patře a dopisuje domácí úkoly nebo se něco učí, když má čas. Draco doufal, že bude mít štěstí a najde tam Pottera samotného - ještě se svých ranních plánů nevzdal. A to plánů...vlastně ani nevěděl jakých. Ale věděl, že kdyby o tom přemýšlel, opustilo by ho odhodlání. Tak tam prostě vtrhne...a zbytek se domyslí za pochodu. Neměl totiž ani tušení, co vlastně chce a proč to dělá, natož aby věděl, co se chystá právě udělat. Jenže...on to vlastně věděl - největší chybu svého života.

Chtěl impozantně rozrazit dveře, ale na chodbě se zarazil, když zevnitř zaslechl hlasy. Zaklel. Tak není Potter sám - má sebou své dva všudy přítomné kamarádíčky, šprtku Grangerovou a moulu Weaslyho. Co Draca ale překvapilo...hádali se. To ho zajímalo.

"A to si jako myslíš proč?!" zaslechl Potterův křik.

"Já si to nemyslím! Táta to říkal!" bránil se Weasly.

"Já se nenechám odstrčit stranou, to já mám zabít Voldemorta!"

"Neříkej to jméno!"

"Budu!" řval už zplna hrdla Potter. "Nedovolím, aby za mě ostatní umírali! Chci se také účastnit akcí Řádu, tvůj otec ani Brumbál mi to nemohou zakazovat!"

"Nekřič, já jsem jenom tlumočník! Prostě jsem ti měl vzkázat zeshora, že zůstaneš v Bradavicích v bezpečí štítů!" zařval na něj Weasly.

Dracovi došlo na poslední chvíli, co se bude dít, tak stihl ještě rychle skočit do výklenku za jedno z brnění, než Ron rozrazil dveře a rozzuřeně odkráčel pryč.

"Rone, počkej!" ozvala se Hermiona.

"Ty si to taky myslíš?!" obořil se na ní Potter. "Taky zastáváš názor, že bych tady měl sedět a nědělat vůbec nic?!"

"Já zastávám názor, že Brumbál ví, co dělá." řekla na rozdíl od chlapců klidným a vyrovnaným hlasem. "Rone!" zavolala pak zoufale a vyběhla za ním.

Chvíli se chodbou rozhostilo naprosté ticho a pak se z učebny ozvala ohlušující rána, jak Potter něco nakopl. Draco ušklíbl. Teď je skvělá příležitost.

Harrymu bylo na nic. Nemohl tomu uvěřit - vážně po něm Řád chce, aby se do ničeho nemíchal? Přiznával, po smrti Cedrika a později Siriuse byl lehce náladovější a ne tolik stabilní, ale...vždyť on byl tady Vyvolený! A nebo ne?

Pohádal se s Ronem. A taky s Hermionou. Povzdychl si. Jo, byl Vyvolený - vyvolený idiot. Proč proboha na Rona křičel? Vždyť to nebyla jeho vina...bude s ním pak muset promluvit.

V tu chvíli se otevřely dveře. Usmál se - myslel, že se někdo z jeho přátel vrátil, že třeba Hermiona přesvědčila Rona ať neblbne a teď jsou zpátky-

"Zdar puso." ozvalo se jízlivě ode dveří.

Harrymu úsměv z tváře zmizel. Tak toho teď potřeboval ze všechno nejmíň.

"Nech mě na pokoji, Malfoyi, nemám náladu."

"To ty nemáš nikdy." ušklíbl se Draco.

"Co chceš?" vyštěkl Harry, ze kterého ještě nevyprchala všechna zlost.

"Nedokončili jsme náš rozhovor, před týdnem na ošetřovně, pamatuješ?" zeptal se tajemně, vyzývavě si olízl rty a pomalu přistupoval s Harrymu.

Čekal reakci - ale rozhodně ne takovou. Protože než se nadál, Harry držel v ruce hůlku a hned na to letěl už Draco přes učebnu a přistál na katedře, o kterou si dal pořádnou ránu do zad.

Harry nevěděl pořádně co dělá. Měl zlost a potřeboval si ji vybít. A navíc ho už s prominutím sralo, jak si s ním Malfoy hraje. Hold se objevil na špatném místě, ve špatnou dobu. Několika ráznými kroky přešel učebnu, chytil Malfoye za košili a přirazil ho ke zdi.

"Tak jsem na kluky, no a co?!" syčel mu výhružně do obličeje. Draco nebyl schopný reakce - takhle Harryho Pottera neznal. "Laskavě mě nech na pokoji, Malfoyi a na ty svoje experimenty si najdi někoho jiného, já na tohle vážně nemám náladu ani čas! A navíc-"

Nedořekl, protože se místností ozvalo ostré "Pottere!"

Harry se vzpamatoval a pustil Draca - netušil, co to do něj vjelo. Ve dveřích stála McGonagalová a tvářila se jako bazilišek - přilákal ji křik a rány.

"Kolikrát mám vám dvěma opakovat, že rvaní mezi studenty nehodlám tolerovat?!" zeptala se výhružným tónem. "Po večeři v sedm se oba hlaste v mém kabinetu."

"Ale paní profesorko, vždyť já nic-" začal Draco.

"Mlčte pane Malfoyi." přerušila ho profesorka. "Znám vás dva až moc dobře, abych věděla, že v tom ani jeden nejste nevinně."

Po těchto slovech odkráčela. Chlapci chvíli mlčky zírali do prázdných dveří. Pak Harry rychle posbíral své věci a vypadl beze slova či pohledu z učebny. Draco se konečně pohnul a pomalu si protáhl končetiny, které bolely jak z nárazu, tak z kletby. Takhle si to zrovna nepředstavoval. I když...neubránil se ušklíbnutí. Večerní školní trest s Potterem by nemusel být vůbec špatný.


"Já ten úkol snad nenapíšu." povzdychl si Harry a unaveně přivřel oči. Bylo půl sedmé a on nebyl schopný se na nic soustředit - za co ho Bůh jenom trestá?! Jedno bylo jasné - Malfoyovi hráblo. A nebo se snaží najít jen další způsob, jak ho ponížit. Ano, to spíš. To ale nic neměnilo na tom, že mu dnes neměly ujet nervy - teď s ním bude muset trávit večer pod ostřížím dohledem jejich kolejní mumie.

"A nechceš s tou esejí pomoct, Harry?" ozvalo se vedle něj tiše.

Harry se překvapeně ohlédl a spatřil stydící se Ginny Weaslyovou.

Usmál se. "Ne, díky, Ginny. Nechci tě otravovat."

"Mě by to neotravovalo." řekla a trochu se začervenala.

"Nepotřebuju pomoct." mrknul na ní. "Nějak se to zvládne."

Usmála se na něj a stydlivě mu zmizela ze zorného pole.

Harry měl chuť praštit hlavou do zdi. Pro nemůže být jako ostatní? Třeba Ginny ho milovala, to věděl dobře...a on by jí taky přece mohl milovat, ne? Byl by šťastný a všechno by bylo v pohodě. Jenže ono by to nešlo - přece slavný Harry Potter nemůže žít normální život. Ginny byla hodná holka, ale jen jako kamarádka. Protože on...byl jiný. A jako by to nestačilo, musel ho přitahovat jeho úhlavní nepřítel.

Zaklapl s hlasitou ránou učebnici. Ne. Všechno přece může být v pořádku. Teď půjde vyřídit si školní trest s Malfoyem a bude ho dokonale ignorovat - je to jeho nepřítel a tak to taky zůstane. A až se vrátí, vyřídí to s Ronem a Hermionou a všechno bude zase v pořádku. Ano...tak by to mohlo být. Nebýt osud děvka.


Draco pozoroval strop. Bolela ho silně hlava - což bylo dobře, pomáhalo mu to přijít k rozumu. Co se to s nim proboha ten poslední týden děje? Vždyť Pottera nenávidí! Ano, toho by se měl držet. Už žádné myšlenky na to obrýlené a neučesané pako se spasitelským syndromem. Teď půjde vyřídit školní trest a všechno bude jako dřív. Přesně tohle si namlouval, když opouštěl zmijozelská sklepení.


Byl to obrovský sál. Kdysi se tu určitě pořádaly plesy na počest králů - ano, to bylo možné, ta budova tady stála už dost dlouho. Uprostřed místnosti stály dvě temné postavy. Rudé hadí oči, lysá hlava, vražedné úmysly, co už pernamentně vyzařovaly z těla a krutý úšklebek pohrávající si na rtech nenechaly nikoho na pochybách, kdo je jednou z těch postav. Sám velký Voldemort shlížel na nižší postavu, hůlku skloněnou.

Druhá postava byla menší, oproti Temnému pánu nevýrazná. Jako stín. A ten stín byl zahalen do černého pláště, pečlivě zapnutého na desítky malých knoflíčků, s volnou kapucou stáhnutou až do obličeje, takže mu nebylo vidět do tváře.

"Rád tě vidím, konečně něco pozitivního." promluvil Voldemort tichým hadím zasyčením.

"Mě též těší, můj pane." rozlehl se místností pevný, sebevědomý hlas.

"Jaké zprávy mi přinášíš?"

Stín se na chvíli odmlčel. "Bohužel špatné, můj pane. Harryho Pottera pečlivě hlídají, nepouštějí ho za bradavické pozemky. Ani na akce Fénixova řádu."

"A to si nechá líbit?" zeptal se Voldemort překvapeně.

"Ne, můj pane. Chce se zúčastnit a snaží se o to vypětím všech sil."

"Dobře, to je moc dobře..." zamumlal Voldemort. "Nemohu k němu, pokud bude pod ochranými štíty Zakladatelů. Musím ho vylákat ven." přemýšlel nahlas. "To bude úkol pro tebe, můj malý Brute. Přesvědč ho, ať se zapojí. Znáš ho, uhoď na citlivou strunu. A pokud to nezabere, zkus promluvit s někým ze Řádu, důvěřují ti, třeba na tvé slovo dají."

"Jak si můj pán přeje."

"A teď běž. Nemůžeme dovolit, aby o tobě Řád začal mít pochybnosti."

Bez dalších slov se vzduchem mihl černý plášť, ozval se lupnutí a stín, který Voldemort snad pro svou povahu či zradu, zval Brutem, se přemístil pryč. Zpět k hranicím večerních a nicnetušících Bradavic.

 


Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 27. října 2011 v 16:01 | Reagovat

čím ďalej tým viac je to zaujímavejšie :D :D

2 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 27. října 2011 v 16:12 | Reagovat

hm, tak fájn.... to som zvedavá... to som síce vždy... ale tak no... ale je to prvá vec, ktorú čítam na HP a môžem povedať, že sa mi veľmi ale veľmi páči! nech už je ďalšia časť! :D

3 Kami Kami | E-mail | Web | 29. října 2011 v 1:45 | Reagovat

nemáš za co děkovat, to já bych měla děkovat za to, že to někdo čte, jsem ráda, že se líbí :)
a co se týče toho, že jsi zvědavá jak to dopadne...to jsme dvě - já osobně nemám nejmenší tušení :D

4 Vit Kouba Vit Kouba | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 9:29 | Reagovat

Dlouho jsem se zamýšlel nad tím co je to dobro a zlo, dobrem je poroučet a zlem je poslouchat, Bůh poroučí těm kdo mu silně věří a tak jej poslouchají, setkal jsem se taky s číselnými symboly, lidi v minulosti číslům dávali velikou moc a tak jsou některá čísla magická, stejně tak mohou být i magická některá slova, či amulety, atd. Technici začali barvám dávat čísla, a tak vznikla barva, (666666) jde o neutrální středně šedivou barvu. Ten kdo nevěří a neposlouchá toho, kdo mu poroučí je za to potrestán a potrestaný nazývá toho, kdo jej trestá Satanem, nebo jiným jménem, záleží na svaté kultuře, ve které existuje. Kultura to jsou pohádky pro dospělé a v každé kultuře mají jiné svaté pohádky a v nich se pohádkové postavy jinak jmenují, pokusy o sjednocení názvů u Boha a Satana, narazili vždy na veliký odpor svatých majitelů, literární pohádkové svaté licence, jde o veliké peníze a výhody, každý sobec si logicky chrání to, co zde získal díky svojí těžké duševní práci. Dlouho jsem se zamýšlel nad tím, jak by měla vypadat vlastně stránka, kterou provozuje Stvořitel Absolutna, ano jsem Stvořitel Absolutna, někdo to dělat bohužel musí, marně už nekonečnou dobu hledám někoho, kdo by to konečně za mě vzal, problémem jsou veliké nároky na tuto funkci, které zatím nikdo nesplnil. Zájemce o tuto mojí funkci musí být; DOKONALÝ, NEZNIČITELNÝ, VŠEVĚDOUCÍ, VŠEMOCNÝ, SPRAVEDLIVÝ, GENIÁLNÍ. Je to jenom 6 ubohých skromných požadavků na mého nástupce, moji nástupci tvrdí že jsem se zbláznil, a že takto nikdy nemám šanci za sebe sehnat nástupce. Někteří se snaží dokonce smlouvat a tvrdí že stačí být jenom geniální a že i to je dost obtížně splnitelný úkol. Nejsem obchodní dům, který dělá slevy, aby se zbavil nadbytku zboží a přilákal zákazníky, já jsem GVKB, slevu nikomu nikdy neposkytnu je mi líto.

5 syrinox syrinox | 6. května 2012 v 13:53 | Reagovat

Muhiiii... Luxus toto a já už čekala, že ho tam normálně ojede... debilní stará rašple, takhle mi narušit plány :/ :D

6 K.R. K.R. | 3. března 2015 v 23:20 | Reagovat

Hezkýý! honem jdu rychle na další díl a pak to asi budu muset číst znovu a pomaleji :-) jo a moc se mi líbí obrázek k téhle story

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz