Untitled (How could this happend to me?) 5. díl

19. září 2011 v 12:00 | Luli(na) a Lulálie |  Untitled (How could this happend to me?)
Děcka, jako, uhn... tohle se vážěn totálně zvrtlo... uhn, je z toho parodie na entou... pokusíme se to ještě napravit, ale... nevím, zda se to povede :D Snad ano... Opět vás varuju, aby jste nejedli a nepili :D



"Kurde, Lulino, to je tvoje vina!"
"Moje?! Já nevím, kdo si vytrhával obočí!"
"Já?! Dyť žádné nemám!"
"Gaaro."
"Oh," usměje se zrzka a zčervená. "Díky, ty lichotnice… ale nemysli si, že už nejsem naštvaná!"
"Ale to NEBYLA moje vina!" ujišťuje ji překotně bruneta. "To ONA!" ukáže na Heechula. "Zamkla se v koupelně! Proto jdeme pozdě!"
"Ale…" nadechne se heechul, načež si uvědomí, že i kdyby něco řekl na svou obranu, slečny ho stejně nebudou poslouchat.
"No a co, že jdeme pozdě? Tohle je o principu, chápej - to je NAŠE koupelna, MY jsme se o ni bily a ONA nám tam vleze a zamkne se! Tohle se přece nedělá, zamykat se v koupelně! Když je jedna ve sprše, druhá a třetí si můžou mýt zuby, nebo jít na záchod. Kvůli ní jsme přišly o složitě a naprosto přesně vypočítaný čas, strávený v koupelně, tedy čtrnáct minut a dvacet devět vteřin. Ona nám to narušila. A zbylo nám nějakých pět minut. Mrcha jedna malá." zamumlá Keigh
"Ale…"
"No jo," uvědomí si Lula. "musíme udělat nový časový výpočet."
"Kruci. A taky musíme připravit dnešní párty…"
"JAKOU PARTY?!"
Keigh zatěká očima po chodbě, letmo koukne na Lulu a udělá naprosto Dr. Zlounské: "He…"
"Já tě ZABIJU!" zuří Lula a Keigh se rozběhne po chodbě, aby náhodou nepřišla k újmě.
"Lulino! Vypadni ode mě! To nebyl můj nápad!"
"… To BYL tvůj nápad!!!"
"É… sakra." a dá se na zběsilý úprk k učebně E-304, učebna historie.
Vpadne dovnitř, jakoby se nechumelilo: "Sry, kejmy, ale ona mě chce ZABÍÍÍÍÍÍT!!!" a v běhu padne na kolena, prosviští mezi nohama profesora a zastaví se až o vnitřní stranu katedry.
Dvě vteřiny se nic neděje, pak se dveře rozletí znova, do místnosti vpadne Lula a stejně hlasitě, jako před chvílí Keigh na celou místnost zařve: "Sry, ale já ji jdu ZABÍÍÍÍÍT!"
Profesor nevypadá, že by jej nastalá situace nějak překvapila, nenápadně posune svůj batoh blíž ke katedře, aby na Keigh nebylo vidět, posadí se na židli a zapisuje do třídnice: přítomni jsou všichni, nikdo nezaspal a nikdo nepřišel pozdě. Koukne na hodinky, je teprve dvacet minut po zvonění. Na druhou hodinu. No jo, jsou tu trochu dříve než jindy. Asi to bude tím, že běžely.
Zvedne hlavu a sleduje po třídě Lulu, řádící jak Černá ruka, vyhazuje batohy do vzduchu, kouká pod lavice, listuje sešity spolužáků, prohledává jejich pouzdra, tašky na tělocvik, květináče, parapety za oknem… a pak se vražedně zadívá na katedru.
"Hm, došlo jí to docela rychle," zamumlá profesor.
"Šímanský…" její záhrobní hlas už je skoro tak dobrý, jako ten Keighin.
…Sovička věděl už loni, že není dobrý nápad nechávat, ty dvě v jednom pokoji. Sovička to říkal…! Měl mu věřit. Mimoděčně si vzpomene na plyšového medvídka, kterého má doma v posteli. Je mnohem bezpečnější než Lula. Zas na druhou stranu, pořád lepší nasraná Lula, než nasraná Keigh A NAVÍC i Lula.
"É… ehehe… hehe… Luli, buď tak hodná a posaď se…" zkusí to, ale Lula ho snad ani neslyší a vrací se znova dopředu ke katedře. "Anebo… se tady klidně projdi, když …uh… chceš…" změní názor záhy, když vidí, jak se Lula přibližuje.
Šímanského napadne, že asi takhle nějak vypadá dravá šelma, než se vrhne na chudáka malou antilopu.
Zatěká pohledem, v místnosti je trochu zamračeno, trochu se ochladilo a zvedá se vítr. Sakra, Keigh na ni fakt má docela vliv! Mrkne dolů a napadne ho, že jestli Keigh neochrání, sežere ho. Měl by ze sebe udělat obětního beránka, raději ať ho zmlátí Lula, než aby ho sežrala Keigh. "… Bééé…?"
Lulu přejde vražedná nálada, zhroutí se smíchy na zem, Keigh mlátí hlavou na desku katedry, zabít toho blbce.
"Hej, hej, Pjotrov… přišly jsme pozdě?" zajímá se Keigh.
"Vy? Ne. To my jsme brzy začali."
"No jo, pravda. Takže ona taky pozdě nepřišla, že?" kývne Lula ke dveřím, Keigh se plácne do čela. "Co je?"
"Zase jsme na ni zapomněly."
"Počkat," vloží se do toho Pjotrov.
"No jo, sry, Šíma, ona s náma je na pokoji, ale nás zdržel můj sen o Oroxicht - é, o panu profesorovi Oroxichtovi, teda… sakra, Lulo, jak se ten hadofil jmenuje?!"
"É… no, Oroxicht? Oro je příjmení, Xicht jméno?"
"Sakra, nechte toho a přestaňte urážet mého kolegu!" okřikne slečny profesor. "Kromě toho… Xicht je příjmení, ne?"
Lula protáhne obličej, Keigh přikývne: "Taky myslím. Ale hej, máš tu novou studentku - jmenuje se bejby."
"É, Keigh? Nechej představování na Lule, jasně? Aspoň si pamatuje jména."
"Ale…"
"Ale co zase?!" vyletí Lula i Šímanský.
Heechul protočí oči - proč jeho "Ale" nikdy nikdo neslyší, ale její vždycky a všichni?! To není fér!
"No jo, no jo, jasně, takže… slečna se jmenuje… é… hehe…he… é…" Lula svraští obočí. "Kurde, vzdávám se, jak se jmenuješ, bejby?" pak si uvědomí, že použila Keighinu standardní oslovovací formuli a pleskne ji po hlavě: "nesnáším tě."
Keigh našpulí pusu a plácne ji po zadku. "Háááá!"
Šímanský se perverzně usměje: "Hele, tohle vypadá jako dobrá hra!" a plácne Keigh po zadku.
Vstane Siwon z druhé lavice před katedrou, dojde k oknu, otevře ho, dojde k Šímanskému, chytí ho za límec a vyhodí z okna. Okno zavře, dá Keigh pusu na tvář a pozdraví: "Dobré ráno, bejby."
"Hej, …" koukne na Lulu.
"Siwon," naznačí němě.
Keigh je dobrá v odezírání ze rtů: "Siwone… é, to nebylo nutné. Hej, já ho taky chtěla plácnout po zadku!"
Siwon se usměje a přikývne: "Já vím. Já taky."
Lula na něj vyplázne jazyk. Měly by pro něj zajít. Jako, pro Šímu. Kdo by jim v poledne donesl do Kabošu Hrůzy oběd…? Oroxicht sotva.
V tom se dveře otevřou, dovnitř vejde Šímanský, tváří se naprosto klidně. Z vlasů si setřepe sníh, opráší si kalhoty a usměje se.
"Jdu pozdě." prohlásí.
"Kde vězíš?" zeptá se ho Lula s rukama v bok.
"Seškraboval jsem Oroxich - pana profesora biologie z podlahy." oznámí, přejde ke katedře, sedne si a podívá se po třídě.
"Kdo jsi?" podívá se nechápavě na holku stojící u dveří.
"To je nová studentka. Je s náma na pokoji." oznámí s klidem Lula.
"To mi je nějak povědomé…?"
"Žeby?" Keigh zacuká obočí. Heechul tiše a zoufale zaúpí. Proč právě on měl takovou smůlu? Leeteuku, já tě zabiju, přísahám! Pomyslí si.
Lula protočí očima, přejde ke dveřím, chytí Heechula za ruku a dotáhne ho před katedru.
"Tak ještě naposled, tohle je…"
"Lee HaNeul!" vykřikne Keigh vítězně. Lule i Šímanskému spadne spodní čelist, třída zůstane vytřeštěně hledět. Keigh se nevinně usměje.
"Co-co-co?! Keigh?! CO?! Ty si PAMATUJEŠ její jméno?!" zaječí Lula, přičemž ukazováčkem zběsile máchá Keigh před obličejem.
"Má na batohu jmenovku." Řekne nevinně Keigh, Lula sebou jebne o podlahu, Šímanský si raději sedne.
"No, tak… HaNeul, vítej v bláznici a někam si sedni." Přivítá ho profesor.
Heechul se zoufale rozhlédne po třídě. Hledá jakékoli volné místo, které by bylo co nejdál od těch dvou. Bohužel, všechny lavice jsou přeplněné. Pak si všimne dvou volných míst úplně vzadu. Už tam chce zamířit, když se v zadní lavici pohne něco černého, všimne si děsivé temné aury, která se kolem toho pohybuje, pak se do ní zabodne pár očí. To něco se na něj děsivě usměje, do vzduchu zvedne ruku, na které je bílá kočička, nejdřív se na něj vyděšeně koukne, pak ale pokroutí hlavou a usměje se. Lepší sedět s Nekozawou, než v blízkosti těch dvou. Je to o HODNĚ bezpečnější sedět u démona.
"Héééé." Vydá ze sebe záhrobní zvuk Nekozawa, když si všimne, že se k němu Chul blíží. Žeby konečně někdo, kdo sdílí stejnou zálibu v černé magii? Někdo s kým bude moct prodávat woodoo panenky a vyvolávat mocnosti temné magie?
"Tam nechoď, ještě tě prokleje." Zastaví ho povědomí hlas a něčí ruka ho stáhne k sobě do lavice. Do DRUHÉ lavice, hned za Lulou a Keigh, které už si stihle dávno sednout a opět se o něčem tiše dohadují. Raději se podívá, kdo ji to k sobě stáhl. Černé vlasy, milý úsměv, pěkné hnědé oči… Vždyť to je ten kluk, co mu včera pomohl dostat se na recepci!
"Siwon." Řekne s úsměvem, když si všimne, jak na něj ta krásná holka hledí. Žeby se ji líbil? On? Hehééé!
"Taky se mi líbíš." Zářivě se na ni usměje. Heechul ze sebe vydá nechápavý pazvuk, zatím co v lavici za ním uslyší, jak někdo vyprskne smíchy.
"Tos teda vyhrál, Siwone!" zachrčel někdo mezi záchvaty smíchu. Heechul se otočil, aby se podíval, kdo se tak debilně směje. Byl to kluk, měl tmavě hnědé vlasy, taky vypracovanou postavu a taky byl vážně pohledný. "Hahaha! Chudák holka, jako, nejdřív totální šok, být v pokoji Keigh a Luly je samo o sobě na zabití, první hodina a u katedry Šímanský, no tak to už snad není ani smůla, pak ten pološílený úchyl na bílé maňásky a černé kápě a nakonec jí děláš nemravné návrhy málem dřív, než se jí představíš. Holka, u mě máš milion bodů z deseti, že ještě žiješ, fakt."
Siwonovi pocukává obočí.
"Siwone!!!" zařve mu Lula do ucha.
Siwon spadne na zem zděšením a tlakovou vlnou, Kayleigh smíchy.
Kluk v zadu si povzdechne: "Už zase? Lulo, buď tak laskavá a najdi si jinou zábavu. Proč třeba zase nehážeš špendlíky Šímanskému do zadku? To byla docela bezpečná zábava. No, aspoň při tom nikdo nedostal tik do pravé nohy a nepřišel o sluch."
Keigh si prská smíchy do ruky. "No jo! Hele, Bejby," osloví Chula. "nemáš nějaké špendlíky? Berem i připínáčky a gumy."
Heechul nechápavě zamrká. Vážně se jí bojí, netuší, kdy mluví vážně a kdy si z něj dělají srandu.
Chvíli všichni mlčí a koukají na sebe, Keigh s Lulou vyčkávavě, zda nechápavý Heechul pochopí vtip nebo ne, Siwon ustrašeně čeká, jestli se ještě bude řvát, nebo už ne a kluk za heechulem kouká znuděně na výjev před sebou.
Keigh svěsí ramena: "S tebou není žádná sranda, abys věděla."
A obě se zklamaně otočí zpět ke katedře. "hele, myslíš, že po něm můžem házet pastelky?"
Lula po ní hodí vražedný pohled, Keigh se nevinně usměje: "Umění jako umění, ne?"
Lula se ještě chvíli tváří velmi nebezpečně, ale Keigh je imunní, nevšimne si jí a vytáhne z kabelky …Luliny pastelky. Lula pokrčí rameny, pravda, jestli se tím zabaví, je to možná dobrý nápad. Lepší, než aby ji napadlo, co jiného můžou s těma pastelkama dělat.
Keigh vezme do ruky pastelku a otočí se na Siwona. Ten si až nepřirozeně rychle zakryje nosní dírky. …Heechul usoudí, že se nejspíš už docela dlouho znají.
"Takhle modrá pastelka mi tě připomíná…" zamumlá Keigh zamyšleně. "Nevím proč… asi proto, že je stejně tupá jako ty. A taky se věčně láme…" otočí se a hodí pastelkou do Šímanského, trefí se do zadku.
"A taky se zabouchla do jeho prdele." poznamená Lula a Keigh přikývne.
"No jo, to si nevybereš."
Siwon nahodí vražedný výraz. Teda, on si to myslí. Ale oproti Lule a Keigh je to jenom nevinné plyšové štěňátko.
"LULINO!" zařve Keigh zase na celou třídu, Šímanský hodil šipku pod katedru, Siwon shodil na zem lavici a schoval se za ni jako do zákopu, spolužáci všichni do jednoho leží na zemi a učebnicemi si kryjí hlavu, Lula pustila pastelku, co měla v ruce, jen ten kluk za Heechulem v klidu sedí na místě a zapisuje si průběh druhé světové války, který teď probírají a Heechul na židli, v ruce svírá pero, kterým chtěl začít psát zápis z hodiny rovněž, ale než tak stihl učinit, Siwon mu násilně sebral sešit, který ležel na lavici, na té lavici, ze které Siwon udělal zákop a snajprovsky se za ním schovává.
"Zajímalo by mě, kde je tady hračkářství," zamumlá do nastalého ticha ten klidný kluk.
"He…?" podiví se Heechul.
"Koupil bych mu samopal s Hello Kitty. Růžový." zdůrazní kluk.
Heechul se uvolněně rozesměje - alespoň někdo je tady normální!
 


Komentáře

1 Kaoru Kaoru | 19. září 2011 v 15:20 | Reagovat

JAKO TO JE DOOOOST ujetý jak 4 tak i tenhle 5 díl..moc moc se těším na další dílek...doufám že bude brzy...LULINO!!!...:D....NÁDHERA

2 Terry Terry | Web | 19. září 2011 v 17:54 | Reagovat

[1]: Nemůžu nic jiného než souhlasit XD Dokonalé :D

3 syrinox syrinox | 31. ledna 2012 v 14:50 | Reagovat

No prostě dokonalost sama XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama