Untitled (How could this happend to me?) 4. díl

17. září 2011 v 19:42 | Lula a Kayleigh |  Untitled (How could this happend to me?)
Ehn.... no... tak... tady máte čtvrtý díl, děcka...Jako, tohle je moc i na nás dvě... nevím, zda je dobrý nápad chlastat u Keigh pomerančový džus... ne, to opravdu není dobrý nápad. Prosím vás... vážně nic nejezte a nepijte... a nezabíjejte nás...




Zhoumi otevře dveře, je trochu nervózní, z toho chlapa měl vždycky trochu husí kůži. Mimoděčně se rozhlédne po známě místnosti. Bílé stěny, tmavé závěsy až na zem, na stěně za pracovním stolem visí desítky fotek dětí z afrických vesnic. Jeho zaměstnavatel sedí u stolu v tmavém koženém křesle. Upřeně se na něj dívá.
"Všechno podle plánů, že?"
Tentokrát mu opravdu přeběhne mráz po zádech. Je to pokaždé stejný pocit, ačkoli pro něj pracuje již léta.
"Samozřejmě."
"Je s Leeteukem?"
Pozvedne obočí - mrazení v zádech se zdvojnásobilo. Nikdy o něm nemluvil. Od té doby, co ho Leeteuk opustil jako jeho zaměstnanec, se o něm nikdy nezmínil. Nikdy jménem. "Ne tak docela, pane."
Muž v křesle opře lokty o opěradla a spojí špičky prstů. Vyvíjí se to zajímavě. "Máš pro mne nějakou hodnotnou informaci?"
"Zatím žádnou, pane. Znám Leeteuka docela dobře, jistě změnil všechna čísla, na která by se mohl kdokoli Heechulovi nebo jemu samotnému dovolat. Jistě nezůstali v Soulu, mé spolehlivé zdroje zjistily, že jsou na jihu, v malém přímořském městě. Nechal jsem sledovat motorku, na které odjeli, ale už za dva dny jsme zjistili, že ji odstavili na jedné čerpací stanici poblíž dálnice vedoucí z města."
"Neměli bychom zapomínat, že Leeteuk je nejlepší ve svém oboru v celé Koreji."
"Ano, pane. Ale ovlivnit můžu. Heechul se mě jistě pokusí kontaktovat."
Muž nadzvedne obočí.
Zhoumi se samolibě ušklíbne: "Miluje mě přece."


*^.^*


"Zkurvený budík." ozve se temně z postele u okna, nalevo od banánovníku.
"Nenávidím pondělky." přiletí sarkastická hláška z postele napravo od banánovníku.
"Opovaž se, Lulino."
"Jak víš co chci udělat?!" vřískne Lula.
Peřina na levé posteli se pohne a vykoukne z pod ní zrzavá hlava. "Děláš to každé pondělí, a ne, není to rituální škrcená banánovníku."
"Proč bych škrtila banánovník?" podiví se upřímně bruneta, vstane z postele, protáhne se udělá krok a "AAAAÚÚÚÚÚ!"
Zrzka protočí oči. "Proto."
"TY JEDEN ZATRACENÝ BLBÝ BANÁNOVNÍKU, ZASE JSEM ZAKOPLA O TVŮJ KVĚTINÁČ, JÁ TĚ UŠKRTÍM!!!" vrhne se po kmeni ubohé rostlinky a pevně ho sevře v obou dlaních.
Zrzka jen protočí očima, ignoruje Lulinu a začne se hrabat z postele.
"Doprdele!" zaječí v zápětí, když hlavou narazí do nočního stolku. "Sakra! Ne!" ozve se rána, když se vysype z postele a sebou - jako obyčejně (ona tomu říká standardní vstávací postup) - vezme všechny knihy, které měla hezky uložené podle abecedy, počtu stran, velikosti a barvy, vysypou se jí na hlavu, načež opět zařve: "Doprdele!!!!!" chytí se peřiny a ta spadne na ni spolu s trsem včera sklizených banánů z jejich banánovníku, na poslední chvíli šátrající rukou zachytí něco tenkého a dlouhého, ozve se zasyčení, zapraskání a na Keigh spadne i lampa.
"Ježišmarjá! Keigh, co zas děláš, ty hovno?!" zděsí se bruneta.
"Hovno?! HOVNO?! Kdybych dělala HOVNO, seděla bych hezky v klidu na hajzlu, kde by mi akutně nehrozila žádná zranění a já bych FAKT mohla dělat HOVNO!"
Lula si povzdychne v sarkastickém hávu, který pochytila od té hovnující na zemi: "Možná i dvě, kdyby se zadařilo, co?"
"LULINO! Jdi DOPEDELE!" vztekne se zmítající se zrzka pod peřnou, banánama, knihama, lampou a převaděčem spojitosti. "A raději mi pomoz, sakra…"
"V té prdeli…?" zajímá se Lula zamyšleně, ale zachytí Keighin vražedný pohled i přes peřinu, jež jí zakrývá obličej. "Na druhou stranu ti rozumím!"
Rychle pustí banánovník, který až doteď škrtila, chce co nejrychleji pomoci yaoistce v nouzi, bohužel až moc rychle, zapomene, že stále ještě stojí před květináčem milovaného banánovníku, zakopne o něj, a jelikož pokoje na kolejích jsou maličké, Lula spadne na Keigh, zavalenou už vším možným a ještě navíc na ně na obě vysype hlínu z květináče a hned potom se na ně sesune i banánovník.
"Lulino…?"
"É… he… hehe… he…"
Keighin hlas ještě o kvartu klesne. V pokoji je opět o dvacet stupňů chladněji: "Ještě jednou uděláš to svoje "he" a připlesknu tě na stůl!"
Lula roztřeseným hlasem (kvůli zimnici) a se zmrzlým nosem nahodí naprosto nevinný úsměv, setřepe si z vlasů sníh a do naprosto hrobového ticha v místnosti udělá: "…He…?"
V místnosti se ochladí o dalších dvacet stupňů. Kdyby bylo Keigh vidět do obličeje, tvářila by se vražedně. Lula se snaží zadržet další záchvat potřeby mlátit hlavou o stůl. Jak se z tohohle dostanou? V pokoji je rázem absolutní ticho, když uslyší šustit peřinu na poslední posteli v místnosti:
"…uhn, nechcete pomoct?"
"Bejby, prosím tě, byla bys tak laskavá a ZABILA tu blbku, co mi leží na banánech?!"
Lula na slečnu v peřinách (a nemyslí se tím nasraná Kayleigh) nevinně zamrká: "He…?"
Heechul se nervózně usměje, pořád ještě neumí odhadnout, kdy je Keigh sarkastická a kdy vážně nasraná. Což je vlastně jedno, děsí ho pořád stejně.
Náhle se prudce a neočekávaně rozlétnou dveře a v nich stojí bledá postava s Voldyho hadem obtočeným okolo těla: "Dámy, právě se vracím ze své šmírovací akce chlapců ve sprchách a zaslechl jsem křik a viděl sníh na téhle chodbě, můžu vám nějak pomoci?"
"Jé, zdravíčko, pane profesore," usměje se Lula a rychle se hrabe na nohy.
"Kurde, proč ten hlas zní jako Oroxicht…?" ozve se Keigh a rychle se snaží ze sebe stáhnou peřinu, ale sotva to udělá, naskytne se jí pohled přímo na dveře místnosti, v nichž stojí jejich profesor biologie, Oroxicht.
"Protože to JE Oroxicht," zdůrazní Lula, pomůže Keigh vstát a jakoby se jejich rozhovor neodehrál a Oroxicht je neslyšel, obě slečny pokračují v hovoru.
"No jo, máš recht," přikývne Keigh, když rovná banány na postel. "Dobré ráno, Oroxich - é, no, víte, pane profesore, zdál se mi velmi podivný sen, ve kterém jste vystupoval vy, váš - é, Voldyho had a taky můj banánovník a taky-"
"Kayleigh," zarazí ji Lula. "plácáš."
Keigh zmlkne a nafoukne uraženě tváře. "Ale teď neznáte pointu!"
Lula se na ni podívá jak na malomocnou: "Keigh, obávám se, že ji NECHCEME znát."
Oroxicht těká pohledem od jedné ke druhé, čeká, jestli uslyší omluvu, nebo alespoň výmluvu.
"Hele, proč mu vlastně říkáme Oroxicht?" podiví se Keigh.
"No, nevím, možná proto, že šmíruje malé chlapce."
"No a? Vždyť na něj koukni." vyzve Keigh Lulu.
Obě si ho prohlédnou od hlavy až k patě a Lula uzná: "Je docela sexy."
"No dyť ti to teď říkám!"
Oroxicht a Heechul se na sebe bezradně podívají - viděl někdy někdo větší magory? É… Ne, neviděl.
"Slečny…" nadchne se profesor, ale nezdá se, že by jej "slečny" vnímaly.
"Ale hej, jsou tu i větší sexoše než on."
"No jo, třeba takový… hm…"
"Light."
"Ale ten už má Kakashiho."
"A co chudák L?"
"No… tak bud trojka, no."
"Taky pravda. Takže, s kým spárujeme Oroxichta?"
"No, s Voldyho hadem, ne?"
Profesor se nechápavě podívá na svého miláčka - é, hada.
"Počkej, s tím už spárovaný je, ne?"
Tentokrát je profesorův pohled uznalý, pravda.
"É…" obě se na něj podívají. "jo." dořeknou zároveň.
"Chtělo by to nějakého sexoše." zvažuje Keigh.
"No… hm…hm… k Oroxichtovi? To bude těžké. Co takhle… Kaulitzovými dvojčaty?"
"To raději s Voldemortem, ne?"
"Nebo s Michalem Jacksonem."
"Hele, čekej, tohle se ubírá nějak podivným směrem, nezdá se ti?"
"Hm… trochu, …é, no… jo, no, docela jo."
"Divný, co?"
"Hele, pane profesore, umíš hrát na kytaru?" zeptá se Keigh od věci a naháže hlínu do květináče.
Lula se zatváří omluvně, jako - jí si nevšímejte, ona si zase na noc dala paralen, páč jí roste osmička. É… ony jsou osmičky čtyři, že? Kruci.
"DOPRDELE!"
Lula, Oroxicht i Heechul nadskočí.
"Zatra, co je?!" vydechne Lula naštvaně.
Keigh ukáže na Heechula, kterému z pod peřiny a polštáře koukají jenom oči: "ZASE jsi na ni zapomněla!"
"JÁ?! To TY tady padáš na zem a plácáš nesmysly o Oroxichtovi!"
Keigh přimhouří oči, ale hned nato protáhne obličej a založí si ruce na prsou. Zatraceně, jak je možné, že má ta holka DYCKY pravdu?!
"Sbohem, Xiche!" zavolá proto a vrhne se na podstel nebohého chlapce. "Ahojky, bejby, jak ses vyspala? Jakto, že jsi vzhůru tak brzo?"
"No… to bys mi neuvěřila…" zamumlá, ale usměje se. "uh, slyšela jsem váš budík."
Keigh hodí po Lule zlý pohled - to byl JEJÍ budík. Keigh jejich každotýdenní kupování vzdala už loni. Což je mimochodem důvod, proč nikdy nepřijde včas na první hodinu. A nemá to nic společného s dobou, jakou stráví v koupelně.
Zatraceně.
Obě přemýšlí ve stejnou chvíli o téže věci. Hodí po sobě rychlý pohled a obě vystartují ke dveřím v chodbičce - kdo dřív přijde…
Oroxich pochopí, co se asi bude dít, je u koupelny rychleji než obě a otevře jim dveře, čeká, že se okolo něj proženou jak vítr, ale pořád nic. Otočí se do místnosti, aby si to představení užil celé. Mnohokrát přišel do tohoto pokoje ve chvíli, kdy se o koupelnu hádaly, nebo byly v polovině souboje na život a na smrt (před měsícem to byly piškvorky, a týden potom kámen nůžky papír. Nejhorší to bylo minulou středu, to hrály šachy. Ten den se na vyučování neobjevily vůbec), ale ještě nikdy nebyl přítomen jeho počátku.
Otočí se do místnosti, vidí, jak Keigh aplikuje svůj standardní způsob vstávání, dnešní double si musí někam zapsat později, zakopne o peřinu, ale stihne se opřít o postel, málem si vykloubí nárt, ale stojí na nohách, trochu zazmatkuje, ale ve chvíli, kdy těsně kolem ní probíhá Lula se jí chytí za pyžamové kalhoty a pevně se jich chytí, v místnosti je slyšet Lulino velice sprosté oslovení své kamarádky, zapraskání švů a ten nezaměnitelný tupý zvuk, jak dvě těla spadnou na zem. Keigh přeleze přes Lulina záda, ale Lula se nedá a zvedne se na kolena, Keigh ztratí rovnováhu a skulí se z Luliny na bok, snaží se rychle dostat na nohy, ale splete si levou a pravou stranu a skončí natažená na zádech, rychle Lulu chytí za nárt a polechtá ji na chodidle, Lula spadne na zem v záchvatu smíchu, Keigh ji po koberci stáhne na svou úroveň, dlaní se opře o její hlavu a zvedne se na nohy, Lula se zvedne stejně rychle jako Keigh, udělá dva kroky a skočí jí na záda, Keigh ten nápor neunese a obě dvě spadnou, Lula na zadek a Keigh jí do klína, obě bolestivě zaúpí.
"Sakra, ty vážíš snad TUNU!"
"Já nemůžu za to, že jsi jenom kost a kůže!"
"Měla jsem spadnou JÁ na TEBE!"
"Ale to bych mudela SKOČIT já na tebe!"
"To bys neudělala!"
"Vsadíš se?!"
"Ne! Keigh,vypadni odě mě! Ne! NE!!! Uhni, Xichte, CHCE NA MĚ SKOČIT VELRYBÁÁÁÁÁÁÁ!"
"OROXICHTE!!!!"
"Kurva." ujede Keigh.
"É… Keigh?" zamumlá Lula.
"No?"
"Myslím… víš, ale fakt jenom myslím… žes… no, víš… nám zabila profesora biologie."
Keigh vstane z rozpláclého těla na zemi, zalisovaného do koberce: "Myslíš?"
Obě se otočí k posteli, na níž měl ležet Heechul. Postel je prázdná, slyší, jak se dovírají dveře koupelny.
"Ta malá děvka."
"Jo."
 


Komentáře

1 haneysan haneysan | Web | 17. září 2011 v 21:27 | Reagovat

Heeeeeeej :) *utira slzicky smiichu* tak tohle nemelo chybu.... Chudak vsichni co sedi vedle me..... XDDDDDD banaaaaanovnik xDD o boze... Tohle zase budu cist pred spanim furt dokola jak to mam ve zvyku

2 Ayumi a Yori Ayumi a Yori | Web | 17. září 2011 v 23:05 | Reagovat

Umrem , Heechul to na konci zabil :D oni sa bijú a on im tam vleze xD *Yori

3 Kami Kami | Web | 17. září 2011 v 23:44 | Reagovat

máš pravdu Lulí, vážně bych tě teď nejraději z pod té postele vytáhla a uškrtila tě!! :D
A jsem neuvěřitelně ráda, že jsi nezmizela z povrchu zemského, fakt, nejlepší zpráva za poslední týden ^^
A neomlouvej se za sklerózu, hlavně že ses nakonec ozvala! :D Takže, vítej zpět mezi živými (i když bych tě vážně nejradši zabila...) :D:D

4 Kami Kami | Web | 18. září 2011 v 0:10 | Reagovat

klidně můžeš vylézt, protože teď tě rozhodně umřít nenechám, když jsi konečně ožila :D. A jo, zprávou týdne jsi a ne jen tak ledajakou! :D Vážně jsi mi udělala radost, ani nevíš jakou :)). A co se týče délky komentářů...už jsem si zvykla, že píšeš romány a ne že by mi to vadilo, dobře se to čte! :D

5 syrinox syrinox | 31. ledna 2012 v 14:41 | Reagovat

Luxus!!! Wááá, já z toho nemůžu, omfg XD Vy ste fakt úžasné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz