Kejklíř 2. díl

14. září 2011 v 20:32 | Lula a Lulálie
Děcka! Konečně jste se dočkali alespoň nějaké povídky! Podařilo se mi dopsat Kejklíře :D Jsem dobrá, co? Nebudu to obkecávat, tady to máte :D
Věnování : Kayleigh + všem, co tady tak dlouho čekali na nějakou povídku :D
Beta: Kayleigh

Smích, který se ozýval ze dvora, byl pořád hlasitější. Heechul se otočil na druhý bok, polštářem si zakryl hlavu a pevně semknul oční víčka. Pořád ale slyšel ten otravný zvuk.
"Co je to tam za bordel?!" vykřikl asi po pěti minutách marného pokusu o usnutí. Naštvaně vstal z postele a přešel k oknu. Jediné, co viděl, byl hlouček lidí na nádvoří. Bylo mu jasné, že za jeho probuzení můžou oni.
"Všechny vás dám zavřít! Budit mě takhle brzo ráno!" vztekal se tiše. Nechápal, co je to za rozruch takhle brzo ráno. To se zbláznili, či co? Rozhodl se zjistit, co mají za problém. Rychle se oblékl, seběhl do hlavního sálu, prošel kolem stráží a zamířil rovnou na nádvoří. Byl odhodlaný nechat toho parchanta, co jej vzbudil, pověsit. Jen co si lidé všimli prince, který se k nim zamračeně blížil, ztichli, vyděšeně na něj koukli a okamžitě se mu klidili z cesty. Princ kolem nich prošel, aniž by jim věnoval jediný pohled - za něco takového mu nestáli.
"Hej, ty!" křikl na osobu, která mu byla otočená zády. Už na první pohled mu bylo jasné, že právě tenhle člověk je zodpovědný za ten rámus kolem.
Zhoumi se otočil za hlasem. Nemusel se ani ptát, hned věděl, že má co dočinění se samotným princem. Překvapeně zamrkal. Tak krásné stvoření ještě neviděl. Už mu bylo jasné, proč mu říkali, že dostane, na koho se podívá. Jeho vzhled byl přímo nadpozemský. Vypadal, jako samotný anděl. Rozhodně se tak ale nechoval. Už jen z jeho pohledu se dalo vyčíst, že je to arogantní a namyšlené princátko…

I Heechul , stejně jako kejklíř, si jej prohlídl od hlavy až k patě. Okamžitě se mu zalíbil. Zrzavé vlasy sčesané na patku, tmavé jiskřivé oči, nádherně tvarované smyslné rty a liščí úsměv vzbuzoval dojem nezkrotné povahy. Vysoká štíhlá postava, i přes kabátek bylo poznat, že je pěkně tvarovaná, a dlouhé nohy. Hned věděl, že našel další oběť. Rozhodl se jej dostat. Ale nejdřív musel vyřešit to, proč tady byl…

"Jak se vůbec opovažuješ dělat takový bordel na královském dvoře?!" okřikl ho naštvaným hlasem. Kejklíř se pouze zeširoka usmál.
"Vypadá to, že princátko dneska vstalo z postele špatnou nožkou. Proč tolik zloby hned po ránu?" Heechul jen naprázdno otevřel ústa. Takové chování nečekal. Princátko? Jak si vůbec dovolil…?!
"No netvařte se tak zamračeně, budete mít vrásky, můj princi, nebo spíš… princezno?" Heechul zalapal po dechu nad tou drzostí a několik lidí tiše vyprsklo smíchy. Ačkoli by neměli, nedokázali skrýt pobavení.
"Co… co…" ani nedokázal pořádně zformulovat větu. Ještě se mu nestalo, aby se k němu někdo choval takhle drze. Jako by snad nevěděl, s kým má tu čest.
"Ty nevíš, kdo já jsem?!" zařval na něj nakonec.
"Ale jistě, že vím. Jak bych jen nemohl vědět? Tolik jsem už o vás slyšel, že prý vaší kráse se nikdo nemůže rovnat. Bohužel, vaši aroganci a nafoukaností také ne…" zrzek si hraně povzdechl a měl co dělat, aby se nerozesmál nad Heechulovým výrazem.
"Nebuď drzý, ty nulo." Procedil skrz zaťaté zuby.
"Nejsem drzý, jsem pouze upřímný, princezno." Uklonil se kejklíř, ve tváři pobavený úšklebek. Heechul zrudl vzteky. Tohle si dovolil moc.
"Okamžitě se omluv, jinak za to draze zaplatíš!" zaječel blonďák. Lidi kolem se už dávno rozprchli a tuhle hádku sledovali z povzdáli. Nechtěli se do toho jakkoli zaplést, páč netoužili okusit princův vztek. Kejklíř se ale pořád usmíval, jako by se nic nedělo. Přistoupil k princi a vzal jeho dlaň do té své. Přitáhl jeho hubené tělo k sobě a sklonil se k jeho dívčí tvářičce. Heechulovi se zatajil dech, když se do něj zabodl kejklířův pronikavý pohled. Chtěl na něj začít řvát, aby ho okamžitě pustil, ale nemohl. Hlas mu uvízl v krku. Kejklířova tvář byla pořád blíž té jeho. Vypadalo to, že jej chce políbit. Ne, že by byl proti. Už od chvíle, co jej před pár minutami poprvé zahlídl, toužil, aby ho ty dokonale tvarované rty políbily.
"Túúúúdle," zašklebil se mu do obličeje zrzek a lípl mu pusu na tvář "neomluvím se." Vyplázl na něj jazyk, pustil ho ze svého sevření a otočil se na odchod. Heechul na něj vyjukaně hleděl. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval.
"Stůj!" přikázal, ve tváři vražedný výraz- z něj si nikdo srandu dělat nebude. Ani kejklíř!
"Ano, princezno moje?" otočil se na něj Kejklíř s neskrývaným úšklebkem, který dával jasně najevo, co si o princi myslí.
"Ještě jednou mi tak řekneš a nechám tě zavřít do té nejshnilejší kobky, kterou tady máme a já osobně se postarám o to, abys tam chcípl!" Kejklířův úšklebek se ještě rozšířil.
"Pokud si mě chytíš, můžeš cokoli, princezno moje." zašvitořil, uklonil se a zmizel jako pára nad hrncem. Heechul pár krát zamrkal na místo, kde ještě před chvíli stál zrzavý chlapec. Ne, opravdu tam nebyl. Zmizel. Jen tak, zničehonic. Heechul přimhouřil oči tak, že z nich byli jen dvě úzké štěrbinky: "No počkej, kejklíři, já tě dostanu." S těmito slovy se otočil na podpatku a nakráčel si to do svého paláce…
*
"To nemyslíš vážně, Zhoumi?!" zděsil se hostinský, přestože se smál na celé kolo. Zrzek mu neodpověděl, prostě se ušklíbl a upil z piva.
"Říkám ti, na tu svoji troufalost doplatíš. S princem není radno si zahrávat." Varoval ho už po několikáté starší muž s velkým břichem.
"To se mnou taky ne." Mrknul na něj vesele. Hostinský jen pokroutil hlavou a myslel si svoje. Jen doufal, že Zhoumi neskončí umučen hlady tak, jako každý, kdo si dovolí na jejich prince.
"Vážně bys neměl." Snažil se ho ještě přemluvit.
"Houby neměl, klídek, staříku, mně se nic nestane. Jsem kejklíř a navíc," luskl prsty a místo, na kterém seděl, bylo v tu chvíli prázdné "můžu kdykoli zmizet." Hostinský leknutím málem upustil skleničku z ruky, když se za ním ozval Zhoumiho pobavený hlas.
"Jsi blázen, Zhoumi…"
*
Heechul vztekle chodil sem a tam po zámku.
"Já ti ukážu! Jen počkej, ty blecho! Jsi odporná veš!" brblal si pro sebe. Služebné se mu vyhýbaly obloukem, nebo se snažily nezdržovat se dlouho ve stejné místnosti. Nebylo to ale lehké, páč Heechul chvilinku neposeděl. Jednou se vztekal ve svém pokoji, o chvíli později už řádil v knihovně, dokonce rozbil drahou vázu v hlaví síni. Vztek jej přešel až pozdě večer, kdy únavou padl do peřin a okamžitě usnul.
Ráno ho opět vzbudil smích z nádvoří. Okamžitě vylítl z postele, převlíkl se a vystřelil z pokoje rychlostí blesku.
"Zabiju, ho! Já ho zabiju! Zničím ho!" naštvaně vyběhl na nádvoří, ve tváři výraz Boha pomsty.
"Jů! Děkuju!" slyšel vískat nějaké děcko. Podíval se tím směrem a uviděl malou holku, určitě nemohla mít víc, než šest let, jak v náručí mačká něco chlupatého.
"Já chci taky kočičku!" přiběhl k ní další malý spratek.
"Já taky!"
"I já ji chci!" postupně se ke kejklíři nahrnulo asi tucet dětí. Zrzek se hlasitě rozesmál a musel uskočit před tou velkou hromadou, která se na něj vrhla.
"Ne tak rychle, každý kotě dostat nemůže." Řekl. Děti, které kolem něj stály, se na něj podívaly štěněčíma očkama.
"Co takhle králička, nebo štěňátko? Ptáčka? A co takhle něco sladkého?" Stačila jen zmínka o sladkosti a děti začali nadšeně vřeštět. Na nějaké zvíře v tu ránu zapomněly.
"Jé, princezno, přišla sis taky pro cukrátko?" Heechul se střetl s kejklířovým jiskřivým pohledem.
"Nejsem princezna! A přišel jsem si pro omluvu!" okřikl ho navztekaně.
"Wuhůůů, princeznička se zlobí." Zašklebil se kejklíř a děti stojící kolem se začaly tiše chichotat. Okamžitě přestali, když se na něj Heechul podíval vraždícím pohledem. "Čím bych vám, má krásko, vykouzlil úsměv na tváři?" zeptal se zrzavý muž.
"Zdechni." přecedil skrz zuby Heechul.
"Ale no tak, nebuďte na mě zlá, já vám chci jen udělat radost." Nedal se zrzek.
"Radost mi udělá tvoje hlava nabodnutá na plotě." Zavrčel princ.
"Jak si přejete." Uklonil se a luskl prsty. "Tady, moje hlava na plotě." Ukázal na dřevěnou ohrádku. A vážně, na plotě byla nabodnutá zrzavá hlava. Ovšem slaměná…


 


Komentáře

1 Kaoru Kaoru | 15. září 2011 v 15:52 | Reagovat

juuuu...vážně skvělí hej no to je fakt pecka těšim se n adalší dílek..:D....a to MOC!!...:D

2 Yuuko Yuuko | 15. září 2011 v 16:02 | Reagovat

ááá! To není možný! xD Hej já sem u toho celou dobu umírala! To je šílenost! xD ...a Yuuko ráda šílenosti...

3 Nao-chan Nao-chan | 16. září 2011 v 17:48 | Reagovat

Lulíííí, ty mě zabiješ! ZhouMiho sem si tady totálně zamilovala :) chtěla bych umět to co on :D Chudák Chulie :D líbí se mi jak se naštve, když mu Mi řekne princátko nebo princezničko :D a už se nemůžu dočkat dalšího dílku ♥

4 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 25. září 2011 v 20:14 | Reagovat

AAA kedy bude ďalší diel? hm ? :D:D:D

5 Daluse Daluse | 27. září 2011 v 18:59 | Reagovat

super povídka. těším se na pokráčko

6 Hatachi Hatachi | 27. září 2011 v 23:30 | Reagovat

Moc hezký a těšim se na pokráčko. Páč je to děsně napínavý...

7 Park Haney Mi ♥ Park Haney Mi ♥ | Web | 7. října 2011 v 13:19 | Reagovat

Jéééžiši :))) to je dokonalé :D... Zdechni... aííí... Mim je takej zákeřňák no :D

8 syrinox syrinox | 5. února 2012 v 20:47 | Reagovat

Aaaa... ten konec... no LoL XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz