Zachránce

12. srpna 2011 v 15:45
Fandom: Naruto
Parning: Oro/Naru
Warning: žádny
Dodatek: Tak něják se mi zachtělo napsat něco neyaoistického a hodit tam nějákej netipickej páreček a tenhle byl právě po ruce :D

"Zatracený Sasuke...jak mi to jen mohl udělat???!!!"...vztekal se Orochimaru,když rychlým krokem procházel lesem.Potřeboval si něják vybít zlost na toho zatraceného Uchihu.
"Zatracenej Kabuto!...jak si to jen mohl dovolit?!Spojit se s mím tělem?Se zbláznil snad?!"...pokračoval ve svém monologu,zatím co ze sebe sundával ostatky svého podřízeného a taky svého úkrytu,který v návalu vzteku srovnal se zemí.A ještě k tomu teď musí pěšky do nejbližšího úkrytu,protože s chakrou,která mu zůstala po těchto třech událostech by vytvořil leda tak nemohoucího klona.Při svém zamyšlení si nevšiml osoby běžíci proti němu a tak byl velice překvapen,když se z ničeho nic ocitl na zemi.

"Co to sakra...?"...podíval se před sebe.
"Naruto?"...zeptal se překvapeně,když si všiml blonďatého kluka,který se taky hrabal ze země.Ten sebou trhl a sklennýma očima se na něj podíval.Když zjistil,koho to vlastně srazil na zem,zoufale zakňučel.
"Skvělé..Tak už i ty?..To mě chceš taky zabít?"...vyjekl na něj mírně hysterickým hlasem.Už toho na něj bylo v posledních dnech dost.Do očí se mu draly slzy,které ze všech sil potlačoval.
"Cože...proč bych to měl jako dělat?"...nechápal Orochimaru.
"Tak to seš asi jedinej."..řekl tiše.
"Běžel tudy!"...ozvalo se někde poblíž a Naruto vyděšeně vytřeštil oči.Křečovitě se chytnul lemu Orochimarova kimona a přitiskl se k němu.Kdykoli jindy,by tohle považoval za vyloučene,ale teď ne.Teď byl vyděšený,zraněný,unavený a úplně na dně.Nechtěl,aby ho dostali.Hlavně nechtěl,aby ho zabili.
"Nechci s nima.Nechci zemřít!"...knikl a roztřásl se,když zacítil blížíci se chakry.Orochimaru byl z toho všeho mírně zmatený.Co to má znamenat?Nejdřív se ho Sasuke pokusí zabít.Bohudík neúspěšně.Pak se Kabuto pokusí získat jeho tělo.Bohudík taky neúspěšně.Pak se pokusil zničit své sídlo.Bohužel úspěšně.Teď potká Naruta a ten vypadá jak vyděšené štěně.Očividně se sotva hýbe,je zraněný a tiskne se k němu,jako by věřil,že mu pomůže.No a proč ne?Stejně to vypadá,jako by se všichni zbláznili.
A já asi taky,když ho zachraňuju.Už mi vážně šplouchá na maják....popadl Naruta do náruče a vstal.Naruto se na něj vykuleně podíval.
"Zavři oči a opováž se pohnout."....zavrčel.Naruto bez řečí poslechl.Právě včas.Před Orochimarem se zjevili tři ninjové se znakem listové na čelenkách.Všichni vypadali dost překvapeně,když ho viděli,ale taky dost vylekaně.
"Ty...Orochimaru...měl...měl bys nám ho vydat,jinak tě budeme muset zabít!"...řekl jeden z nich a měl co dělat aby neupustil kunaj z třesouci se ruky.Ostatní na tom nebyli o nic líp.
Zbabělci...pomyslel si pobaveně a zákeřně se ušklíbl.
"Ale nepovídej.Máš odvahu.Nebo seš jemom idiot.No to je jedno,tenhle je už stejně mrtvý a já bych si ho s dovolením nechal."....olízl si spodní ret dlouhým jazykem.
"Ale...to..i když je mrtvý tak..."...zakoktal se onen ninja.
"Říkám,že si to tělo nechám!Mám vám to snad vysvětlit jinak,než slovama?"...střelil po všech vražedný pohled.
"Ne...ale...to...
"Ještě problém?!"...zavrčel už dosti podrážděně.
"Ne."...knikl ninja a všichni zmizeli tak rychle,jak to jen šlo.
"To by jsme i měli.Dobrá,už můžeš být v klidu."...podíval se na Naruta.Ten se ale ani nehl.
"Hej..slyšíš?"....zatřásl s ním.Nic.
"No skvělé!Ještě tohle mi chybělo!Bože co zlého jsem udělal,že mě tak trastáš?...No,vlastně bych o něčem věděl.No nic."...povzdechl si a podíval se na Naruta a chtěl ho položit na zem,no Naruto se i po strátě vědomí odmítal postit jeho kimona.A že se držel!
"To snad není pravda!"....vydechl zoufale.
"Tak tě hold vemu sebou."...z povdzechem se rozešel k nejbližšímu úkrytu.Naštěstí nebylo daleko.Asi jen deset,možná patnáct kilometrů.Zoufale se zasmál.Ne...to vůbec není daleko...

...Po několika hodinách úmorné chůze se konečně ocitl před dalším ze svích sídel.Vešel dovnitř a zamířil rovnou k pokojům.Vešel do jednoho,který byl hned vedle toho jeho a položil Naruta na postel.Dalo mu síce námahu vyprostit svoje kimono s jeho sevření,ale nakonec se to povedlo a on mohl klidně zajít pro lekárničku na ošetření jeho ran.Když už ho zachránil,nenechá ho přeci jen tak umřít.......

.....Naruto se pomalu probudil.Vylekal se,když na svém těle ucítil něčí dokteky.
"Klid.Hlavně se nehýbej."....ozval se něčí povědomý hlas a Naruto prudce otevřel oči.Všude kolem byla tma.Jedině zpoza pootevřených dveří dovnitř prosakovalo něco málo světla.Chvíli trvalo,než si zvykl na šero a konečně tak mohl rozeznat osobu,které se nad ním skláněla.
"Orochimaru?!":..vyjekl a chtěl se posadit.Orochimaru ho ale zatlačil zpět na postel.
"Říkal jsem,ať se nehýbeš."...zavrčel.
"Co se mnou chceš dělat?"...zděsil se.Cítil,jak Orochimarovi ruce přejíždějí po jeho nahé kůži a nevěděl si představit,co má jeho věznitel v plánu.
"Sedrat tě z kůže,Ježiši.Nejdřív žadoníš o pomoc a teď mě obviňuješ z pokusu o znásilnění.Já se na to můžu..."....zamumlal si popod nos.Až teď si Naruto uvědomil,jak ho celé tělo bolí a že místa,po kterých Orochimaru svíma dlaněma prochází,příjemě chladí a utlumují bolest.
"Promiň."...špitl a opět zavřel oči.Chtělo se mu spát.Opět....byl strašně unavený...
"Hotovo.Hlavně lež v klidu.Mast by měla účinkovat rychle.".....řekl Orochimaru a vstal.
"Děkuju."...slyšel tiché šeptání předtím,než opustil pokoj a musel se usmát.Tiše zavřel dveře a odešel do svého pokoje.......

....Uplynulo již několik ní od doby,co Orochimaru přinesl Naruta do své skrýše.Naruto se zotavoval celkem rychle,ale ještě stále nebyl schopen pohybu.Orochimaru si nedovedl představit,jak k takovým zraněním přišel.Od škrábanců,přes řezné rány až po přerušení některých chakrových obvodů......Bylo to vskutku něco šíleného.Snad jen díky lišce to přežil...
"Jak ti je?"....zeptal se hned,jak vešel do pkoje a všiml si,že Naruto je vzhůru.
"Líp."....odpověděl jenom a podíval se na Orochimara zvláštním pohledem.Nechápal,proč to dělá...proč se o něj stará...Proč právě on?Když všichni ostatní se mu otočili zády.Dokonce i Sakura...a sensei.Nechápal to...a bolelo ho to.Kdyby nebylo Orochimara,byl by úplně sám..a možná mrtvý.Ne...určitě by byl mrtvý.
"Děje se něco?"...všiml si Orochimaru Narutova pohledu.
"Ne nic...já jen.Nechápu proč tohle děláš...Ale jsem ti za vše vděčný.".....řekl popravdě Naruto.
"Já to taky nechápu,ale s tím žž nic nenadělám."....ušklíbl se a posadil se na židli vedle postele.
"Ukaž se."....stáhl z něj přikrývku a prozkoumal hojící se rány.
"Už to vypadá líp.".....řekl spokojeně.
"Líp?A kdy budu v pořádku?"....zeptal se Naruto s bolestí v očích.Už ho štvalo to věčné ležení.Chtěl se hýbat...chtěl trénovat...chtěl žít.
"Trpělivost.Tipoval bych tomu ještě tak pět,nenejvíš šest dnů."...odpověděl a do dlaně si vylil další dávku hojivé masti.Postupně ji začal rozetírat po všech ránách.Naruto nevědomky přivřel oči.Aniž by si to pořádně uvědomoval,ty doteky mu způsobovali příjemné mravenčení po celém těle.V jedne chvíli se přistihl,jak přemýšlí,jaké by to bylo,kdyby takhle hldil celé jeho tělo a....zděsil se.Na co to sakra myslím?!..Polilo ho horko,když si uvědomil,kam se jeho myšlenky ubírali a mírně přitom zrudl.
"Tak fajn.Tohle ještě spolkni a prodnes je to vše."...podal mu nějáky prášek.Naruto se ani neptal co to je.Věděl,že se ho Orochimaru nechystá otrávit,takže ať už to bylo cokoli,mohlo mu to jedině pomoci.Vzal si prášek a zapil ho vodou,kterou mu podal.Orochimaru vstal a chtěl odejít,ale Naruto ho zastavil.
"Počkej!"....vyhrkl dřív,než si to stihl rozmyslet.Ale nechtěl,aby odešel.Pak by tady zase zůstal sám.A on samotu nenáviděl.Nenáviděl pocit,že na světě není nikdo,kdo by o něj jevil alespoň nějáky zájem.
"Co je?"...otočil se k němu Orochimaru.
"Nemohl bys....zůstat?...Alespoň na chvíli?"...pohlédl na něj s prosbou v očích.
"Zůstat?A naco?"...zeptal se nechápavě.
"Já....nevím....třeba si jen tak popovídat....nebo jen...klidně tady můžeš jen tak sedět...hlavně tady nechci zůstavat sám....."....podíval se někam bokem.Přišlo mu šílené žádat Orochimara o něco takového.Ten na něj jen hleděl v němém úžasu.Rychle se ale vzpamatoval.
"Nemůžu zůstat,mám práci.Hodně práce."....řekl,načež Naruto sklonil hlavu.Vypadal,jako kůpka čirého neštěstí.Orochimaru si povzdechl a přešel k posteli.Opatrně zvedl Naruta do náruče.
"C..co to děláš?"....vyjekl překvapeně Naruto.
"Říkals,že necheš být sám a jelikož mám práci a zůstat tady nemůžu,musíš jít hold se mnou.".....vysvětlil mu Orochimaru.
"Děkuju."....vydechl Naruto a rukama ho objal kolem krku.Vtář přitiskl k jeho hrudi a spokojeně zavřel oči.
"Neděkuj mi pořád."...zavrčel Orochimaru.Nebyl zvyklý,aby mu někdo takhle děkoval a vyvázelo ho to z míry.Vlastně...tenhle blonďáček ho vyvázel z míry už jen svou přítomností.V jeho blízkosti se choval úplně jinak...Jakoby změkl.A to se mu nelíbilo.
"Promiň."...špitl Narutoa ještě víc se k němu přitiskl.Orochimaru se zarazil,když ucítil,jak se tělo v jeho náručí rozechvělo.Ještě víc pak,když ucítil,jak něco mokrého dopadá na jeho hruď.On brečí?
"Naruto?"....vyjekl nervózně.
"Jsi jediný člověk,který mi zůstal.Slib,že mě nenecháš samotného,jak to udělali všichni ostatní...".....zavzlikal.Orochimaru nevěděl,co dělat.Nikdy se mu nestalo,aby ju někdo brečel na rameni...a už vůbec,aby ho někdo žádal o něco takového....
"Slibuju."...slyšel říct sám sebe a samotného ho to překvapilo.To,že jsem řekl?
"Dě...
"Neděkuj mi!"....přerušil ho okamžitě.Začínalo mu to pomalu lézt na mozek.
"Promiň."....Orochimaru se musel kousnout do jazyka,aby mu na to něco hnusného neřekl,ale nakonec se ovládl.Spolu s ním se vydal do své laboratoře,kde Naruta posadil do křesla,které bylo v rohu místnosti a sám se dal do práce.Naruto tiše pozoroval každičký jeho pohyb.
"Co vlastně děláš?"....zeptal se po několika minutách ticha.
"Nic důležitého,jen pracuju na novém jedu.Jindy by se o to postaral Kabuto,ale teď si to musím dělat sám."...odpověděl,aniž by se na něj podíval.
"A kde je Kabuto?....A vlastně i Sasuke?"...až teď Narutovi došlo,že ani jeden z nich tady nikde není.
"Kabuta jsem zabil,Sasuke se pokusil zabít mě a pak v domění,že mu to vyšlo,odešel."...pokrčil ramenama.
"A proč ho nehledáš?"....zajímalo dál Naruta.
"Mám tě tady nechat?"....podíval se na něj.Naruto okamžitě zakroutil hlavou v záporném gestu.
ůpopravdě...už nechi jeho tělo.Po tom všem...něják se mi zprotivil.Ale zato tvoje tělo..."....zkoumavě se na něj podíval a naruto děsem vytřeštil oči.Tak to proto si mě tady nechal?
"Klid,to byl vtip.Nechci tvé tělo.Navíc máš v sobě Kyuubiho,to bych letěl hned,ani bych si nestihl vybalit."...řekl okamžitě,když si všiml Narutova zoufalého pohledu.Ten na něj překvapeně zamrkal a pak se rozesmál.
"Co zas?"...nechápal ho Orochimaru.
"Já jen...nevěděl jsem,že máš i smysl pro humor.".....smál se dál.
"Já těch smyslů mám,se nezblázni,Bože."...protočil Orochimaru oči,ale v duchu byl rád,že viděl na Narutově tváři úsměv.A uvědomil si,že nechce,aby ten úsměv zmizel...Na co to proboha myslím?Radši se rychle vrátil k práci.Naruto se po chvilce uklidnil a jal se dál sledovat Orochimara při práci.....a bylo mu dobře.Jako už dávno ne.Po dlouhé době měl pocit,že někam patří.Uvědomoval si,že začínal k tomu černovlasému muži cítit něco víc.Možná to bylo jen tím,že kromě něj,na něj všichni zapoměli....že on jediný se na něj nevykašlal a nenechal ho zemřít....Byl to jeho zachránce..jeho anděl..Jediný světlý bod v té nekonečné tmě....Tak ho viděl...I když to bylo šílené,ale nemohl jinak.Něco ho k němu připoutalo a on to pouto nechtěl přetrhnout.Nikdy....
"Proč se na mě tak díváš?"...přerušil jeho myšlenky Orochimaru.
"Jak?"...nechápal.
"Tak.....jinak..."...nevěděl to vysvětlit.
"Nevím..".....řekl tiše Naruto a mírně se otřesl pod tím pronikavým pohldem,kterým ho Orochimaru časoval.
"Je ti zima?"...zeptal se se starostí v hlase a několika kroky byl u něj.
"Já.....jo."...odpověděl nakonec celkem popravdě,když si uvědomil,že je mu vážně docela chladno.
"Vezmu tě zpět do pokoje."...řekl Orochimaru a opět ho vzal do náruče.
"Ne!"...vyjekl Naruto.Nechtěl být sám...
"Tady už jsem skončil,budu tam s tebou."...uklidnil ho Orochimaru.Naruto si oddechl a nechal se nést.Bylo mu tak příjemně.Přál si,aby ho už nikdy nepouštěl.Bohužel se tomu tak nestalo.Orochimaru ho postil hned,jak vyšli do pokoje a položil ho na měkkou postel.Sám si sednul na židli vedle.V pokoji zůstalo ticho.Ani jeden z nich nemluvil,jen se na sebe tak hleděli,každý zahlouben do vlastných myšlenek.....
Miluju ho....pomyslel si Naruto po několika minutách přemýšlení,co vlastně k Orochimarovi cítí.Nejdřív to byl strach,pak vděčnost.Náklonnost...potřeba mít ho u sebe a nakonec láska.Musel se zasmát tomu,jak absurdní to bylo.Z jeho přátel se stali nepřátele a z nepřítele zas....láska.
"Čemu se zas tlemíš?"....nechápal Orochimaru.Naruto se na něj podíval zvláštním pohledem,který Orochimaru vůbec nechápal.
"Chceš to vědět?"....zeptal se tajemně Naruto.
"Ne asi,když se ptám."...protočil oči nad tak zbytečnou otázkou.
"Tak pojď blíž a já ti to řeknu."...pobídl ho Naruto.Orochimara to docela překvapilo,ale poslechl a přesedl si na postel.Naruto si sedl a naklonil se k němu.Tvářemi se přitom téměř dotýkali.Naruto očima zklouzl k Orochimarovým rtům.Byly tak lákavé...Orochimaru vůbec nechápal,co tím Naruto sleduje ale dál čekal.
"Bude to znít šíleně ale..."....Naruto zvedl jednu ruku a pohladil ho po tváři.Poté mu vplul do dlouhých vlasů a naklonil se těsně k jeho rtům.
"Miluju tě."....zašeptal a konečně přerušil tu malou mezeru mezi nimi.Rty se jemně dotkl těch jeho a vychutnával si ten okamžik prvního polibku.....Byl krásny...Orochimaru překvapeně vytřeštil oči.Co to vyvádí?!..Nechápal,jak jen tohle mohlo toho blonďáčka napadnout.Milovat jeho?Nemožné!Chytl ho za ramena a odtáhl ho od sebe.
"Co to povídáš za nesmysly?"...zadíval se na něj zkoumavě.
"Nevěříš mi?"...zeptal se zklamaně Naruto.
"Je těžké uvěřit něčemu tak absurdnímu."....přikývl Orochimaru.
"Říkal jsem,že to bude znít šíleně."....připoměl mu Naruto.
"To jsi říkal."...musel mu dát za pravdu.
"Je to pravda.A já ti to dokážu."....řekl a opět přitiskl své rty na ty Orochimarovi.Rukama ho objal kolem krku a přitiskl se na něj.Orochimaru ještě hodnou chvíli jen tiše seděl na místě,než touha zatemnila jeho mysl.Přitáhl si blonďáčka do náruče a hladově mu začal polibky oplácet.Povalil ho do peřin a vše ostatní v tu chvíli přestalo existovat.......
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkujeme, že navštěvujete náš blog. V případě jakéhokoli dotazu či připomínky klidně kontaktujte kteroukoli z nás - kontaktní údaje naleznete zde.
|
Pokud si chcete přečíst starší články nebo si vyhledat něco konkrétního, můžete využít archiv článků nebo vyhledávání.
|

Veškeré povídky i grafika jsou autorským dílem, proto prosíme, abyste tuto skutečnost resperkovali a kopírovali pouze se zdrojem.

Využíváme youtube | google | tumblr | instagram | facebook | ask.fmlayout by lula | purple-line.blog.cz