Poslední noc

11. srpna 2011 v 23:27 | Lulí |  SuJu povídky
Fandom: Super Junior
Parning: HanChul
Warning: 13+ (?)


"Cože?"....vytřeštili všichni oči a hleděli na Hangenga,jako by jim právě oznámil,že jde vyskočit z okna.
"Končím."....zopakoval zcela klidně,i když vůbec klidný nebyl.Štvalo ho to,strašně moc,ale nemohl nic udělat.
"J..jak,že končíš?!"....vyjekl Sungmin.Hangeng si povzdechl a podíval se po Leeteukovi.Ten jako jedinej vše věděl.Ale odmítl do toho zasáhnout.Řekl mu,že tohle si musí vyřešit sám.
"Ukončil jsem smlouvu s SME.Odcházím zítra brzo ráno....".......

…...Byla noc a všichni členové SuJu už dávno spali.Byl to neklidný spánek,ale byl.Jen dva byli vzhůru.Hangeng,který se pomalu a tiše balil,měl pocit,jako by opouštěl rodinu.A taky že jo.Protože oni byli a vždy budou jeho rodina.Možná i víc,než to.....

…..V obývaku byla tma.Na první pohled byl prázdny,ale opak byl pravdou.V koženém křesle seděl nehybně jeden z kluků a lesklýma očima hleděl ven oknem.Chtělo se mu brečet.Tak moc.Proč?Proč odchází?....Sakra!Vždyť k nim patří!Všichni k sobě patří.Jsou přeci jako jeden!Jedině spolu jsou Super Junior!To si neuvědomuje,jak moc jim bude chybět?...Jam moc bude chybět JEMU?Z očí mu vyteklo pár slz,které se ani nepokoušel zastavit.
Miloval ho.....ale on o tom nevěděl...nemohl.Nedokázal mu to nikdy říct.
"Jsem srab."...zašeptal tiše a skryl tvář do dlaní...."Tak moc tě miluju"...ale bojím se ti to říct...a ty teď odcházíš...už nikdy se to nedozvíš.....a já se už nikdy nedozvím,jestli bys někdy opětoval mé city.
Hangengu....
Seděl tam ještě dlouho a přemýšlel....o všem.Nakonec...ani nevěděl jak...prodce zvedl hlavu.Ne!...Musím mu to říct!Musí to vědět,dřív než navždy zmizí z mého života!....Nemůžu ho nechat jen tak odejít!
Vstal a tiše přiběhl k jeho pokoji.Když se ale dotkl kliky,jeho odhodlání bylo fuč.
Možná,že už spí...neměl bych ho budit,když vsáva tak brzo....ne!Sakra Heechule vzchop se trošku!
Tichounce otevřel dveře.Hned ho do očí uděřilo světlo.Takže Hangeng nespal.Nakouknul do pokoje.Hangeng k němu stál zády a zatím si ho nevšiml.Vešel do pokoje a zavřel se sebou.Nahmatal klíček a tiše jím otočil.V tom tichu to bylo slyšet dost hlasno na to,aby to postřehl i Hangeng.Otočil se za zvukem a překvapeně se podíval na Heechula,který stál u dvěří a koukal se do podlahy.
"Heechule?Co tady děláš?Proč nespíš?"...zeptal se tiše.
"Já...musím s tebou mluvit."....začal Heechul stejně tiše.
"Mluvit?Teď?...O čem?"...nechápal Hangeng.Co po něm může chtít takhle pozdě v noci?
Heechul se na něj podíval,ale na nic se nezmohl.Sakra!Nemůžu mu jen tak říct: Miluju tě!Co mám dělat?Heechul na chvíli zpanikařil.A dost!Okřikl se v duchu.Musím mu to říct.Ráno odejde a pak už nebudu mít šanci....Co se může stát?V nejhorším případě mě odmítne.Tak jako tak nebudeme spolu....Takže je to vlastně jedno....
"Musím ti říct něco důležitého...dřív než odejdeš."....odlepil se od dvěří,o které se doteď opíral a pomalu se přesouval k Hangengovi.Ten na něj jen hleděl v očekávání toho,co po něm chce.
"Co může být tak důležitého,že kvůli tomu plížiš takhle pozdě?"....nadzvedl jedno obočí.Překřížil ruce na hrudi a opřel se o zeď.
Ten pohled!Sakra Hangengu nekoukej tak na mě!Zaklel tiše.Hangeng mu to vůbec neulehčoval.Byl z něj nervózní...Já to nedokážu...nedokážu mu to říct!...Ale musí to vědět....Pomalu se k němu přibližoval a přemýšlel,co má dělat.Nakonec se rozhodl.
"Heechule?"....oslovil ho Hangeng,když mu přišlo,že Heechul až moc dlouho mlčí.Navíc byl u něj stále blíž a tvářil se u toho hodně podezřele.Co má v plánu?Hangeng byl dokonale zmatený.Heechul udělal poslední krok a zastavil až těsně před Hangengem.Zvedl hlavu a zadíval se mu do očí.Hangeng v nich mohl spatřit něco,co tam nikdy nebylo....takový tan zvláštní lesk,jako by...Ne..to přeci není možné!Nebo...?...Odpověď přišla hned,když se Heechul naklonil a spojil jejich rty v motýlím polibku.Stačil jediný dotek a měl pocit,jako by se s ním zatočil celý svět.Tak takhle se člověk cítí,když líbá milovanou osobu?Otřel se rty o ty Hangengovi a slabě na ně zatlačil.Rukama se opřel o jeho ramena a ani se jen neodvážil otevřít oči.Nechtěl vidět,jak se Hangeng tváři.Chtěl si užít tenhle okamžik,jak to jen šlo.Vsál do úst jeho spodní ret a přejel po něm jazykem.Tak sladký....dokonalý....chtěl víc.Odvážil se polibek víc prohloubit a tak vklouzl jazykem do Hangengovích úst.Překvapilo ho,že se nijak nebránil,ale nechtěl nad tím přemýšlet.Teď pro něj existoval jen tenhle polibek....

...Hangeng vytřeštil oči,když ucítil Heechulovi rty.Nečekal,že by něco takového udělal.Tiše stál a nechal se líbat.Ten pocit,který u toho cítil byl...neskutečný.Ani jen nedoufal,že by se tohle někdy stalo.A už vůbec nedoufal,že by Heechul udělal první krok....

...Heechul po chvilince,kdy se musel nadechnout,odtáhnul své rty od těch jeho a odvážil se konečně otevřít oči.Hangeng na něj hleděl zcela vykuleně.
"Promiň,ale já to musel udělat.Nemohl jsem tě nechat odejít,aniž bys věděl,co k tobě cítím."....zašeptal a chtěl odejít,zastavili ho ale Hangengove ruce,které se mu obkroutili kolem pasu.Hangeng ho k sobě přitáhl a pevně ho k sobě přitiskl.Heechul se na něj překvapeně podíval.Hangeng se k němu sklonil a teď to byl on,kdo jej políbil.Ne tak nesměle,ajko Heechul,ale víc vášnivě...a přesto tak jemně a něžně,až se z toho Heechulovi podlamovala kolena.
"Heechule...."...vydechl tiše,když se od něj odtáhl.
"Co to znamená?"...zeptal se tiše Heechul.
"Znamená to,že tě miluju."...odpověděl Hangeng a opět jej políbil.Heechulovi se při těch slovech roztlouklo srdce tak silně,že si byl jist tím,že ho musí slyšet i Hangeng.
Miluje mě.....on mě miluje...miluje...Opakoval si stále v duchu a nemohl tomu uvěřit.Obejmul ho kolem krku a začal mu polibek oplácet.
"Musíš odejít?"....knikl tiše,přesto ho ale Hangeng slyšel.
"Musím."...Odpověděl s povzdechem.Zrovna teď...když ví,že Heechul....Je to tak nefér.....Heechul cítil,jak se mu do očí začali tisknout slzy.Rychle je ale zamrkal.....Nechtěl aby ho Hangeng viděl brečet....
"Chci...chci se s tebou rozloučit...tak abychom na to nezpomněli."....řekl svůj požadavek a zklonil hlavu.Doufal,že Hangeng pochopí,co tím chtěl říct.
"Heechule..."...zvedl Hangeng jeho tvář k sobě a jejich pohledy se setkaly...."Nebudeš toho pak litovat?"....otázal se.Heechul však jen pokroutil hlavou a přisál se na jeho rty.
"Nikdy....miluju tě."....zašeptal mezi polibkama.Hangeng se pouze pousmál a pevněji k sobě přitiskl jeho křehké tělo.Líbal jej na rty tak dlouho,až je oba začali brnět.Rukou mu zajel pod triko a začal mu přejíždět po hebké kůži.Heechul mu zavzdechal do rtů a rokou mu vjel do krátkých vlasů.Hangeng se try pomalu přesunul ke krku.Přelel po něm jazykem a pak vsál do úst kousek horké kůže.
"Háááh!"...uniklo Heechulovi ze rtů.Zaklonil hlavu aby měl Hangeng snadnější přístup a nechal se povalit na postel.Hangeng se od něj na chviliknu odtáhl,aby jim mohl oboum svléknout trička,poté se opět zklonil k jeho krku.Heechul chutnal úžasně.....a jeho stény byly tak lahodíci....cítil,jak se pod jeho doteky chvěje touhou.Byl tak dokonalý...tak čistý....Nikdy by tomuhle člověku nedokázal ublížit...a přesto to udělá.......

…..Pomalu začínalo svítat.Hangeng se opatrně zvedl z postele a co nejtišeji se začal oblékat.Celou noc byl vzhůru a pozoroval jeho obličej.I přes to,že byl uvolněný spánkem,viděl na něm stopu smutku.Nenáviděl se za to,že ten smutek tam je kvůli němu.Heechul byl tak křehké stvoření....Ani si neuvědomil,jak dlouho na něj hleděl.Až když mu přišlo,že je v pokoji až přivelké světlo.Musel jít....jinak přijde pozdě....Zvedl kufry a rozešel se ke dveřím....Nakonec to nevydržel a kufry položil zpět na zem.Otočil se a přešel k posteli.Sklonil se k Heechulovi a vtiskl mu polibek na rty.Poslední polibek.
"Sbohem,Heechule....Miluju tě..."...zašeptal tiše a pak teprv opustil jak pokoj,tak byt,ve kterém byl tak dlouho....
"Já tebe taky..."...knikl tichounce kluk v postlei před tím,než na polštář začaly dopadat první slzy.....

KONEC
 


Komentáře

1 keishatko keishatko | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 12:00 | Reagovat

to bolo tak krásne a smutné...ach

2 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 4. října 2011 v 19:46 | Reagovat

páni... tak to bolo.... tak smutné... :(.... krásne, ale smutné :(

3 syrinox syrinox | 28. listopadu 2011 v 13:35 | Reagovat

Buééé!! Ty umíš jednoho dohnat k slzám :´( *šátrá po kapesnících* Nádhera, moc děkuju.

4 Elizabeth Elizabeth | Web | 5. září 2012 v 18:12 | Reagovat

To je taaaaaaaaaaak smutný :(

5 Karin Karin | 28. února 2014 v 22:23 | Reagovat

Tohle by mělo mít aspoň ještě jeden díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama