Kdybych mohl létat

12. srpna 2011 v 0:13
Další takový...no spíš citovej výlev....nevím,kde na ty morbidy chodím....já radši Hepáče....:D

Zářivé letní slunce vystřídají mračna.Obloha potemní a z šedých mraků se spustí drobné kapičky dešťě.Netrvá ani minutku a strhne se pořádna bouře.Blesky trhají oblohu a hromy drásají uši svým naříkaním.Kapky deště dopadají na moji tvář a míchají se se slanými slzamy,které vytékají z mích očí.Je to,jako by samotné nebe plakalo semnou.

Nechám déšť,aby máčel mou kůži,ani se neobtěžuju něčím,jako je deštník.Nepotřebuji ho.Nevnímám chlad,který mi prosakuje až do morku kostí.Nevnímám lidi,kteří se spěchají ukrýt před vodou.Nevnímám nic,kromě tebe.Dívám se na tvoji tvář poznačenou štěstím,zářivý úsměv a živé jiskřičky v tvých modrých očích......Zvednu ruku a dlaní se chci dotknout tvého sametově hebkého obličeje.Místo toho však pod prsty ucítím jen chladné sklo,které chrání tvou fotku před dešťěm.Stáhnu ruku zpátky a pohledem se přesunu víc do prava.Na chladném kameni je zlatým písmem napsáno tvé jméno.Klesnu na kolena a tvář sklopím k zemi.Jako každej den,kdy stojím u tvého hrobu,tak i teď si uvědomuji,že už nikdy neuslyším ten tvůj neodolatelný smích.Že už nikdy neucítím tvou hřejivou náruč,neochutnám ty tvé sladké rty.Už nikdy ti nebudu moct říct,jak moc tě miluju a už nikdy to neuslyším od tebe.Proč musí být zrovna tvé jméno napsáno na tom zatraceném kameni?!Proč jsi to musel být zrovna ty,koho se rozhodla smrt vzít sebou a navždy mi tě tak vzít?
"Kdybych mohl létat......".....uslyším tvá slova.S nadějí zvednu hlavu a i když vím,že to,co jsem slyšel,byla jen pouhá vzpomínka,nemůžu zabránit sklamání.
"......letěl bych kam,bych jen chtěl."......uslyším tvůj hlas,jako ozvěnu i přes bolest,kterou mám v srdci,se musím usmát.Jak často jsem od tebe tyhle slova slyšel?Hodně častoByl jsi takový snílek s hlavou v oblacích,zatím co já byl děsný realista.Přesto jsem tě ale miloval.Miloval jsem na tobě všechno.Tvůj úsměv,věčně rozcuchané vlasy a vždy zasněné oči.Miloval jsem tvůj pohled na svět i tvé sny,za kterými,ať byly jakkoli bláznivé,jsi si vždy stál.Vždy jsi říkaval,jak úžasné by to bylo.Umět létat.Přesně jako anděl.Jenže tenhle tvůj sen se splnil až moc brzo.Nečekaně a krutě.Zemřel jsi a stačilo jen tak málo.Nehoda.Jedna pitomá nehoda a já tě navždy ztratil.Navždy a nevratně.Ano,získal si křídla,ale už nikdy se proto nebudeš moct vrátit.Přesto ale vím,že jsi semnou.Cítím tě.V každé kapičce,která spadne z nebe cítím tvou přítomnost.Usměju se a nastavím tvář dešti.Jakkloli mi chybíš,je tady přeci jen něco,co v mém srdci zanecháva alespoň kapičku štěstí.Je to láska,kterou jsi mi po sobě zanechal,vzpomínky na vše dobré,co jsme spolu prožili,pocit,že jsem miloval a že jsem byl milován někým,jako jsi byl ty,někým,kdo mě změnil.Díky tobě jsem si uvědomil,jak moc znamená to slůvko snít.Uvědomil jsem si,že člověk musí snít,aby měl pro co žít.Aby měl čemu věřit.A víš,jaký sen teď mám?Nevíš,že ne?Ale já ti to řeknu.Můj sen je umět létat.A víš proč?Protože kdybych mohl létat,rozpřestřel bych svá křídla a doletěl bych si pro tebe.I kdyby jsi byl na opačném konci vesmíru,věř,že bych si tam pro tebe doletěl a už nikdy bych tě nenechal odejít.Nikdy.Ne bezemě.Byly by jsme navždy spolu...Byly by jsme šťastní.....jen kdybych mohl létat.......
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama