zlo nikdy nespí || 010

Včera v 22:29 | Kim Lula |  zlo nikdy nespí

Tohle už jednou bylo na facebooku, ale...

 

gps; gde vpiči som || lula & jannie na cestách

Úterý v 22:00 | Kim Lula |  daddy rainbow
košice; košická zoo

přeji hezký večer, děti. Netuším, kolik z vás ví, že jsme se s jannie rozhodly procestovat slovensko. Nicméně je to hlavní důvod, proč jsem se na vás (já i ona) vysrala s povídkami. Pardon. Zrovna dnes jsme se všichni (ve zdraví!) dopravili domů, a jelikož se nám nic moc nechce dělat, rozhodla jsem se, že vám sepíšu takový…ehm… krátký (haha) článek o tom, co se poslední dny dělo. Jannie mi mezitím nakrásně betuje (čtěte - maže každý druhý odstavec a přepisuje každé třetí slovo) starý cyklus dream. A nadává mi u toho. Každé dvě minuty…

Výsledek obrázku pro road trip gifAsi bych měla hned v úvodu zmínit pár velmi důležitých detailů. Čistě pro ozřejmění situace a pobavení. Jaké počasí je tam venku, to jistě víte. Tak si představte, že v tomto horku cestujete pět hodin autem. A nefunguje vám otevírání okýnek. A občas ani dveří. A klimatizace fungovala naposled asi v době komunistů. A před pár dny vám propadla technická kontrola. A když jste automechanikovi řekli, kam s tím autem jedete, vykulil na vás oči a zděšeně vám sdělil, že by s tím nejel ani do obchodu. Načež se zeptal, proč máte místo kliky na dveřích řidiče provázek. A že on to s tím neumí otevřít…


Představujete si to? Jo? Tak my v tomto… stavu procestovali skoro 1000km. Srandy kopec. Během cesty z Ostravy do Košic to bylo celkem přijatelné, vyjeli jsme ve čtyři ráno, tam jsme byli okolo desáté, takže to ještě nebylo tak horko. Cestou z Košic do Brezna jsme se málem uvařili a z auta jsme se po zaparkování tak jako… vylili. No a cestou z Brezna zpět do Ostravy jsme taky málem skapali. Ale už jsme doma a je nám dobře. Až na to, že Jannie mi nadává pořád víc a pořád hlasitěji.

Cestu bychom měli shrnutou, teď bych přešla k detailnějšímu popisu. Jannie se ke mně dopravila ve středu odpoledne, kdy jsme v podstatě ještě nic moc nedělaly, jenom jsme se flákaly a tak. Zmínila bych však náš společný… výtvor, ehm. Víte. Pekly jsme. Jannie mě i matku hned ze startu sprdla, že to děláme blbě. Milé od ní. Vzápětí nám to i dokázala, no. Hluboce jsme plakaly. Ale výsledek byl velmi chutný a i na pohled docela pěkný, takže jsme nakonec byli všichni spokojení. Zbytek středy probíhal tak jako totálním nicneděláním a pojídáním dortu.

Srandy kopec přišel až ve čtvrtek ráno, kdy jsem šla ráno na zápočtový test z korejštiny. A Jannie samozřejmě se mnou. Jako já vím, že umím piču korejsky, ale… no. Jak bych to řekla něžně. Ten hodný pán se při opravování jebal smíchy a klátil se z židle tak moc, že nebyl schopný mi přes ten řehot ani říct, co mám blbě. Což bylo v podstatě skoro všechno. Nejsem si jistá, jak se mi ten test nakonec povedlo udělat. A Jannie to taky nepochopila. Po dopsání testu jsme se stavily v nově nalezeném korejském krámku a nakoupily si zásoby na těžké časy (zásoby padly za vlast skoro téhož večera).

V Košicích jsme strávili velmi zajímavé tři dny, kdy jsme se hrály na profesionální fotografky a fotily jsme každý plevel, co se nám dostal pod ruku. V pátek to odnesl košický lesopark, kde jsme nafotily milion kytek a lístků a jiných pozoruhodných věcí, jaké v lesoparcích obvykle bývají - kupříkladu náhodně visící exo přívěšek (aneb jak Jannie držela ten nebohý šperk a snažila se nehýbat, zatímco Lula jak piča poskakovala okolo a fotila jak o život).

(kdybyste měli zájem vidět více fotek, můžete zde nám prolézt instagramy (tu a tu), tam se toho brzy nahromadí kopec)

V sobotu ráno jsme se vypravili na rodinný výlet do zoo. Samozřejmě mobily nabité, foťáky v nich připravené. Zvířat fotek minimálně, ale toho plevelu…! Aj šištičky jsme si vyfotily, haha! Každopádně máme úžasnou příhodu s lamou, která nás měla u prdele do doby, než jsme zašustili pytlíčkem. Ta jakmile zbystřila zrak, sluch a asi aj čich, obávali jsme se, že ju nezabrzdí ani ten plot, protože sprint, který v ten okamžik nahodila, nepřekoná ani chansung, když mu zamáváme banánem. Jinak jsme nakrmili všechno, co mělo kopyta - nic jiného nebylo dovoleno krmit. Mimochodem, zoo v Košicích je jedna z nejhezčích, které jsme viděli, jenom doporučujeme.


Třetí den jsme strávili ve městě - to byl hlavní důvod, proč jsme tam jeli - Jannie si chtěla velmi prohlídnout město a nafotit si ho. Nakonec viděla nejen město, ale aj původní město, protože shodou okolností měli zrovna otevřené podzemní muzeum. Takže jsme si chvilku hrály na krtečka a prolézaly jsme uzoučké kamenné chodbičky a kolektivně jsme trpěly na husí kůži, protože to byl opravdu krásný zážitek. Nakonec se pro návštěvu podzemí rozhodla i moje matka, takže jsme s Jannie běhaly po městě a sháněly pohledy, zatímco naši si šli taky hrát na krtečky.


V pondělí ráno jsme tedy statečně vyjeli z Košic směr Brezno, kde jsme měly víceméně domluvené, že se odpoledne sejdeme s maminkou Saiou (Jannie se s ní měla sejít poprvé, což byl taky humor, pač když jsem zavelela, že vyrážíme před barák, málem zalezla do skříně…). A tak jsme absolvovaly velmi produktivně strávený večer plný sáhodlouhých konverzací o našich východněji se vyskytujících sousedech. Takže jsme samozřejmě pomluvily, co se dalo, klasika. Bylo super. Až se nám nechtělo loučit. Plačem.

No a to by bylo k dnešnímu náročnému článku všechno. Kdo se dočetl až do konce, tomu gratuluji. Kdo se dočetl až do konce, bude vědět, že se velmi omlouvám a že se jdu opravdu snažit začít psát povídky. A Jannie taky. Když už je tou novou posilou na purple-line. Zrovna se velmi mračí do word dokumentu a vypadá, že se velmi snaží psát dál. Nebo že se snaží přimět word, aby jí přečetl myšlenky a sepsal si to sám. Ale má ji u zadnice. Klasika.

Přejeme vám dobrou noc.
Lula a Jannie

i can see your voice || 003

Neděle v 22:03 | Kim Lula |  mv, music, other

Dobrý den, děti. Jelikož nejsu doma, ale flákám se tuto s Jannie v Košicích bez pořádné wifi a tak, házím vám sem aspoň jeden předepsaný článek. Povídky začnu psát brzy, jen mě musíte ještě na pár dní omluvit. Pak vám napíšu aj nějaké... věci z uni a tak...

Přemýšlela jsem, v jakém duchu bych měla pojmout následující článek, ale nenapadá mě, jakou sortu bych mohla dnes specifikovat, takže se budu tvářit, že nic, a jednoduše vám sem hodím to, na co si během psaní vzpomenu.

 


layout č. 83 || lee taemin; flame of love

9. července 2017 v 18:10 | Kim Lula |  Layouty blogu

Dobrý den, čtenářstvo moje (a děti a maminky a… podobné existence). Mnoho z vás jistě postřehlo, že Zlo opět udeřilo. Vedlejší účinek byl tuná tento layout. Má hluboká omluva patří jednomu z mých synů - opět opakuju, je to z lásky matky ke svému dítěti a chci ti jen dobře. Má druhá hluboká omluva patří jedné z mých matek - pamatuj, to rozchodíš, jsi chlap. Jannie - sorry. Anete - nekomentuj to. A vy ostatní… no. Doufám, že se vám nový layout aspoň trochu líbí.

Opět (klasika) musím podotknout, že miluju to menu. Po několika měsících opět pouze jedno, boční. Docela mě baví s tím experimentovat. Ačkoli se omlouvám, pokud se vám občas stane, že při kliknutí na určitou rubriku vás odkáže na tu pod/nad ní. Nedaří se mi ty odkazy nastavit úplně do puntíku přesně, ale v 90% byste se trefit měli.

FLAME OF LOVE
Musím podotknout, že Taemin opět nezklamal - alespoň co se mého velmi skromného a subjektivního názoru týče. Ačkoli musím přiznat, že mám z jeho mv dosti schizofrenní pocity. Na jednu stranu jsem z něj nadšená, efekty ohně a to všechno jsou strašně povedené (a hezké tělo, Taemine…), na tu druhou si říkám, že on přeci nepotřebuje žádná udělátka a tak podobně, aby to bylo dokonalé - stačí mu tanec. Což vzápětí dokázal i sám onou taneční verzí, která nedávno taky vyšla. Co si o tom myslíte vy?

Abych ještě zůstala u layoutů - brzy se tady vyskytne několik článků, které nemusíte nijak komentovat, opět pracuju na menším překopávání vzhledu, aktuálně to budou články s layouty - náhledy jednotlivých vzhledů od počátku blogu až do současnosti (vždycky po rocích). Snad vás to tu nebude rušit nebo tak.


Na závěr bych se chtěla omluvit všem, kteří čekáte na povídky, neměla jsem čas, byly tu pár dní tři malé děti, navíc jsem byla v práci, takže mi na psaní nezbyl čas ani energie. Ale plánuju se do toho pustit a zkusit něco napsat, než se odvyskytnu na Slovensko - konečně po dlouhých měsících absolutní volno, kdy nemusím vůbec nic dělat. Neumíte si ani představit, jak velmi se toho nemohu dočkat.


flower || pátá kapitola

8. července 2017 v 0:05 | Kim Lula |  flower

Snad se vám bude tato kapitola líbit. V podstatě se pomalu blížíme k hlavnímu ději, této části příběhu... ehm.


i can see your voice || 002

7. července 2017 v 18:42 | Kim Lula |  mv, music, other

Dobrý den, děti. Jsem tu s dalším článkem o hudbě. Tentokrát opět z hudebního pořadu i can see your voice. Doufám, že se vám minulý článek líbil a že stejné pocity budete mít z následujícího.

V minulém článku jsem vám ukázala spíše balady, v tom dnešním bych zkusila něco živějšího, ačkoli balady mám osobně raději - v i can see your voice. Nicméně nemohu popřít, že i tyhle skladby mě velmi baví poslouchat a nejednou se stane, že si je přehrávám pořád dokola.

Stopy v písku || kapitola 3

6. července 2017 v 13:36 | Kami |  Stopy v písku

Stručně k budoucím plánům (protože to určitě nikoho nebaví číst). Na několik dnů budu ještě mimo wi-fi, ale do konce července bych měla dopsat narozeninové povídky. Perfect zbývají asi dva nebo tři díly, takže také do konce července a od srpna můžete čekat nový cyklus. Pravděpodobně Taipana. V každém případě děkuji za trpělivost a užijte si čtení!


thank you || osmá kapitola

5. července 2017 v 12:00 | Kim Lula |  thank you

Původně jsem vám na dnešek chtěla napsat Kroky nebo The Fear, ale nějak jsem... no nic. Takže tady mám pro vás kapitolu Thank you. Doufám, že mě neukamenujete...


001 || yoongi

4. července 2017 v 17:03 | Kim Lula |  non poetica

Pamatujete, děti, jak jsem se vás ptala, zda rozchodíte nějakou tu... ehm... poezii? A jak jste řekli, že rozchodíte? Jo? To je dobře, protože jsem se rozhodla jí začít zveřejňovat spolu s... éhm... tou druhou... poezií. Což mi připomíná, že bych konečně mohla pro zlo nikdy nespí vytvořit rubriku. No. Tak si to asi užijte?